Vladimír Hanzel (* 27. ledna1951Bratislava) je českýhudebnípublicista a kritik.
Od léta 1989 do roku 2003 byl osobním tajemníkem disidenta a poté prezidenta Václava Havla a ředitelem jeho sekretariátu, pak vrchním ředitelem kabinetu ministryně školství, později ředitelem vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze a internetovým redaktorem v České televizi.
Život
Dětství prožil na Slovensku. V roce 1961 se přestěhoval s rodiči do Prahy, kde žije dodnes. Od roku 1969 prošel pestrou řadou zaměstnání: referent na Federálním statistickém úřadu, průvodčí a řidič tramvají, uklízeč na ČVUT, prodavač ve stánku Národního muzea, 1979-86 programátor počítačů, samostatný matematik-analytik. 1986–89 svobodné povolání – hudební publicista.[1] Přispíval do tiskovin oficiálních – Melodie, Gramorevue – i nepovolených či exilových – Svědectví, Obsah (obsáhlý článek „Folkové rozjímání“[2] podepsaný zn. -gfm-) a samizdatovýchLidových novin[3] (pod pseudonymem Jan Samson[4] nebo značkou -mus-, od zářijového čísla 1989 už pod vlastním jménem[5][6]); je rovněž spoluautorem několika knih o hudbě: Rhythm & Blues, Excentrici v přízemí, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Podílel se na vzniku několika gramofonových desek,[7] zvláště debutů, např. na první desce Jiřího DědečkaZabili trafikantku (živá nahrávka z divadla Semafor z března 1989, vydaná ovšem až v roce 1990), nebo rockových skupin Betula Pendula (EPRock debut č. 3, vydavatelství Panton) a Mňága a Žďorp (EPRock debut č. 8, vydavatelství Panton). V roce 1990 produkoval živé LP Jima ČertaSvětlu vstříc a „volební“ singlJiřího DědečkaUž jde rudoch od válu.
V létě roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidentaVáclava Havla. Aktivně se zúčastnil jak zakládání Občanského fóra, tak hlavních jednání OF (a VPN) s tehdejšími představiteli komunistické moci.
V letech 2009 až 2015 pracoval v Centru dětských a vzdělávacích pořadů[8]České televize.
Je autorem knihy Zrychlený tep dějin s upravenými autentickými přepisy jednání Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí s představiteli moci v listopadu a prosinci 1989 a spoluautorem (s Alenou Müllerovou) knihy Albertov 16:00. Podílel se rovněž na vzniku, natáčení a dokončení filmu Občan Havel jako odborný poradce.
18. 12. 2011 jako první oznámil světu Havlovo úmrtí na sociální síti Facebook: „Dnes ráno v 10:15 zemřel Václav Havel.“[9]
HANZEL, Vladimír. Zrychlený tep dějin : reálné drama o 10 jednáních; autentické záznamy představitelů státní moci s delegacemi hnutí Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu v listopadu a prosinci 1989. 1. vyd. Praha: OK Centrum, 1991. ISBN80-900270-2-4.
HANZEL, Vladimír. Zrychlený tep dějin : reálné drama o 10 jednáních; autentické záznamy představitelů státní moci s delegacemi hnutí Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu v listopadu a prosinci 1989. 2. vyd. Praha: Galén, 2006. ISBN80-7262-426-1.
MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN978-80-7422-002-9.
DRAŽAN, Jan; PERGLER, Jan. Náš Václav Havel : 27 rozhovorů o kamarádovi, prezidentovi, disidentovi a šéfovi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Zeď, 2016. 384 s. ISBN978-80-906593-1-5. S. 154 – 169.
HANZEL, Vladimír. Revoluce (očima) Vladimíra Hanzela. Knihovna Václava Havla, 2014, webová stránka.
Odkazy
Reference
↑TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo = Who Is Who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 177.