Pocházel ze starého šlechtického rodu Vratislavů z Mitrovic, z linie označované jako mníšecká. Narodil se jako třetí syn Jana Vratislava z Mitrovic (1530–1581) a jeho druhé manželky Ludmily z Vřesovic. Ve třiadvaceti letech vstoupil do Maltézského řádu a poté sloužil v císařské armádě. Během válek s Turky vynikl statečností při dobývání Ostřihomi a Hatvanu (1605). Souběžně se uplatnil u císařského dvora v Praze, kde byl v roce 1607 jmenován stolníkem (truchsasem). Spolu s bratry byl téhož roku povýšen do panského stavu, který platil pouze v rakouských zemích.[zdroj?] Zároveň postupoval v hierarchii Maltézského řádu a postupně jako komtur spravoval řádové komendy v Mailbergu nebo v Brně. Na konci vlády Rudolfa II. byl kapitánem gardy trabantů a v době pasovského vpádu se zúčastnil obrany Prahy. Za vlády císaře Matyáše získal hodnost císařského komorníka, která mu byla později potvrzena i Ferdinandem II.[4] V roce 1619 byl členem doprovodu korunovace Ferdinanda II. ve Frankfurtu.[5]
V roce 1626 byl zvolen představeným Maltézského řádu pro České království a jako prvnímu mu byl přiznán titul velkopřevora. Na základě Obnoveného zřízení zemského (1627) bylo postavení velkopřevorů Maltézského řádu významně posíleno, náleželo jim trvale místo ve sboru místodržících a pozice přísedícího zemského soudu, zároveň obdrželi právo hlasovat na zemském sněmu.[6] Mezitím v císařské armádě dosáhl hodnosti plukovníka (1624) a stal se členem dvorské válečné rady. Pod velením Albrechta z Valdštejna se zúčastnil tažení v Čechách a v Sasku. V roce 1625 byl předním aktérem mírových jednání v Brunšviku, za nejasných okolností ale Valdštejnovu armádu krátce poté opustil.[7][8] V roce 1629 získal titul říšského hraběte.[zdroj?] Do aktivní služby u vojska se vrátil až po Valdštejnově smrti a v letech 1634–1635 zastával funkci generálního válečného komisaře v Čechách. Jako diplomat se naposledy uplatnil v mírových jednáních se saským kurfiřtem Janem Jiřím (Pražský mír, uzavřený 30. května 1635).[9]
Po otci byl původně spolumajitelem dědického podílu na panství Mníšek pod Brdy, kterého se ale vzdal ve prospěch bratrů. V procesu pobělohorských konfiskací využil možností nákupu levných statků v severních Čechách, i když k tomuto regionu neměl žádný vztah. Jeho nároky byly předurčeny zvláštní císařskou rezolucí z ledna 1623, která nařizovala knížeti Lichtenštejnovi prodat Vratislavovi za výhodnou cenu některý z konfiskátů.[10] V roce 1623 koupil statek Volfartice u České Lípy, téhož roku pak získal sousední panství Horní Libchava.[11] Z předepsané kupní ceny 26 958 kop grošů zaplatil jen 1 809 kop, většina mu byla odpuštěna za vojenské služby.[12] Transakce na Českolipsku završil nákupem panství Stružnice s částí městečka Jezvé v roce 1629. V tomto případě mu bylo z odhadní ceny 25 500 zlatých odpuštěno 10 000 zlatých.
Jako velkopřevor Maltézského řádu byl uživatelem výnosu panství Strakonice, které bylo hlavním řádovým majetkem v Čechách již od 13. století. Po zhoubném požáru města (1626) poskytl městu úlevy, v roce 1629 potvrdil stará městská privilegia a povolil vznik několika nových cechů, v tomto aktu byla mimo jiné zohledněna převažující katolická víra strakonických měšťanů.[13] Na strakonickém hřbitově nechal Vilém Vratislav postavit kapli Nejsvětější Trojice (1636), která později sloužila jako hrobka řádových rytířů.[14] Jako představitel řádové komendy v Brně usiloval po bitvě na Bílé hoře o kompenzaci majetků zdevastovaných během stavovského povstání. Maltézským rytířům byl nakonec přiznán nárok na panství Dívčí Hrad ve Slezsku, kde později vznikla nová řádová komenda.[15][16]
Ačkoliv jako maltézský rytíř nemohl volně nakládat se získaným majetkem, panství Horní Libchava odkázal svému bratru Zdeňkovi († 1641). Nároky na tento majetek uplatňoval současně Maltézský řád v čele s novým velkopřevorem Rudolfem Jeronýmem z Colloreda. Soudní spor mezi rodem Vratislavů a Maltézským řádem se táhl řadu let, causa byla navíc komplikovaná řadou Vilémových dlužních závazků vůči několika věřitelům. Po Zdeňku Vratislavovi převzal Horní Libchavu v roce 1641 formálně jeho synovec Jan Zdeněk († 1659), až v roce 1653 došlo k dohodě a tehdy Horní Libchava přešla trvale do majetku Maltézského řádu.[17]
Funkci velkopřevora Maltézského řádu v Čechách zastávalo následně několik dalších členů rodu Vratislavů (Adam Vilém 1661–1666, František Šebestián 1667–1675, Jan Václav 1711–1712).
↑ VRATISLAV z Mitrovic Vilém 1576-19.1.1637 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
↑Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1907; s. 1002–1003
↑Vilém Vratislav z Mitrovic na webu kaiserhof-geschichtedostupné online
↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. portal.dnb.de [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
↑ČERVENKA, Vladimír: České převorství johanitů a jejich heraldika in: Jihočeský herold 2/2007. Časopis o historii a pomocných vědách historických; České Budějovice, 2007; s. 8–9 dostupné online
.svg){kind=small}