PROFILPELAJAR.COM

Valdemar Dánský
	dánský princ
Narození	27. října 1858; palác Bernstorff, Gentofte, Dánsko
Úmrtí	14. ledna 1939 (80 let); Kodaň, Dánsko
Pohřben	Katedrála v Roskilde
Manželka	Marie Orleánská
Potomci	Aage z Rosenborgu; Axel Dánský; Erik z Rosenborgu; Viggo z Rosenborgu; Markéta Dánská
Dynastie	Glücksburkové
Otec	Kristián IX.
Matka	Luisa Hesensko-Kasselská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valdemar Dánský (27. října 1858, Bernstorffský palác – 14. ledna 1939, Kodaň) byl dánský princ, nejmladší syn dánského krále Kristiána IX.

Biografie

Původ, mládí

Valdemar se narodil jako nejmladší dítě ze šesti dětí dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky Luisy Hesensko-Kasselské. Vychováván byl v dánském královském paláci společně s nejmladší ze svých tří sester princeznou Thyrou.

V létě roku 1874 doprovázel svého otce při jeho návštěvě na Islandu při oslavách milénia. Po konfirmaci v tomtéž roce zahájil, jak to bylo obvyklé u princů v té době, vojenské vzdělání na námořní akademii. V roce 1879 se stal podporučíkem a v roce 1880 poručíkem. Stal se vášnivým námořníkem a v následujících letech se účastnil řady námořních expedic.

Manželství, potomci

V roce 1885 se princ Valdemar oženil s francouzskou princeznou Marií Orleánskou (1865–1909), pravnučkou posledního francouzského krále Ludvíka Filipa I. Nejdříve se uskutečnil 20. října civilní sňatek v Paříži, o dva dny později 22. října pak církevní obřad na zámku v Eu, v rezidenci prince Filipa, hraběte pařížského. Mezi nejváženější hosty na svatbě patřili Valdemarova matka, královna Luisa, princ a princezna z Walesu a Mariini rodiče, vévoda a vévodkyně z Chartres. Sňatek byl zřejmě motivován politicky, ale mezi manželi panovala skutečná láska. Z jejich spokojeného manželství vzešlo pět potomků, čtyři synové a nejmladší dcera:

Aage z Rosenborgu (10. června 1887 – 19. února 1940), hrabě z Rosenborgu, ⚭ 1914 Matilda Calvi, hraběnka z Bergola (17. září 1885 – 16. října 1949), morganatické manželství
Axel Dánský (12. srpna 1888 – 14. července 1964), ⚭ 1919 Markéta Švédská (25. června 1899 – 4. ledna 1977)
Erik z Rosenborgu (8. listopadu 1890 – 10. září 1950), hrabě z Rosenborgu, ⚭ 1924 Lois Frances Boothová (8. srpna 1897 – 26. února 1941), morganatické manželství
Viggo z Rosenborgu (25. prosince 1893 – 4. ledna 1970), hrabě z Rosenborgu, ⚭ 1924 Eleanor Margaret Greenová (5. listopadu 1895 – 3. července 1966), morganatické manželství
Markéta Dánská (17. září 1895 – 18. září 1992), ⚭ 1921 René Bourbonsko-Parmský (17. října 1894 – 30. července 1962)

Vzhledem k tomu, že manželé byli rozdílného náboženského vyznání, bylo předem dohodnuto, že synové budou vychováváni v luteránské víře, již vyznával otec, a dcery v katolické víře matčině. Tak se také skutečně stalo - čtyři jejich synové se stali luterány, kdežto jediná dcera katoličkou a provdala se posléze za katolického prince.

Marie Orleánská sdílela Valdemarovu lásku k moři a námořnictví, na výraz této sounáležitosti si nechala na rameno vytetovat kotvu.

Jeho bratru Vilémovi byl nabídnut řecký trůn a on se stal v roce 1863 řeckým králem pod jménem Jiří I. Podobně i princi Valdemarovi byla nabídnuta možnost usednout na některý z evropských trůnů, a to dokonce dvakrát: poprvé mu jeho švagr, ruský car Alexandr III. v roce 1887 nabídl trůn Bulharského knížectví, který se uprázdnil po abdikaci dosavadního knížete Alexandra, Valdemar však odmítl, mimo jiné proto, že mezi Bulharskem a Řeckem panovalo nepřátelství, což by znamenalo, že by stál proti svému bratrovi; kromě toho nechtěl přivést svou milovanou ženu do nestabilního prostředí balkánského knížectví. Když mu byl roku 1905 nabídnut (ruským carem Mikulášem II. a německým císařem Vilémem II.) dosud neobsazený trůn Norska, odmítl i tuto nabídku; norským králem se pak stal Valdemarův synovec Carl (syn staršího bratra Frederika VIII.). Valdemar se celoživotně věnoval námořní kariéře; třebaže to zcela neodpovídalo jeho společenskému statusu královského prince, zcela to vyhovovalo jeho založení a zálibám.

Princ Valdemar zemřel ve věku 80 let 14. ledna roku 1939. Jeho ostatky byly pochovány v katedrále v Roskilde, místě posledního odpočinku dánské královské rodiny.