První čtyři roky hrál za Juventus a v ročníku 1901 se stal nejlepším střelcem Italské ligy. V roce 1904 odešel do Pavie na vojenskou službu, kde se setkal s manažery Milána, kteří jej přihlásili do svého klubu na ročník 1906. Výsledkem byl druhý titul pro Rossoneri. Po vojenské službě se vrátil zpět do Juventusu a hrál do roku 1913. V roce 1909 byl zvolen prezidentem klubu na následující dvě sezony.
Později se stal i rozhodčím a také viceprezidentem FIGC. V roce 1948 mu bylo u příležitosti 50. výročí vzniku FIGC udělen titul průkopník italského fotbalu.