Mazzola byl považován za jednoho nejlepších desítek v historii fotbalu a podle některých za nejlepšího italského fotbalistu všech dob.[1] Byl kapitánem a symbolem týmu Grande Torino, se kterým vyhrál pět po sobě jdoucích ligových titulů a italský pohár a dva roky byl kapitánem národního týmu.
Kariéra
Začátky
Fotbal začal v rodném městě Cassano d'Adda. V roce 1938 odešel hrát do Milána, kde hrál za třetiligové Alfa Romeo. Zde hrál pouze jednu sezónu jako křídelní útočník. V roce 1939, když vykonával vojenskou službu u námořnictva, se zúčastnil různých zápasů týmu Navy Command. Zde si jej všimli pozorovatelé prvoligovýchBenátek. Ty jej v lednu1940 po konkurzu angažovali za 50 000 lir. První utkání odehrál 31. března1940 proti Laziu (1:0).[2] Poté odehrál zbývajících pět ligových utkání, kde vstřelil jednu branku a to proti Bari.
První trofej v kariéře získal v ročníku 1940/41, když s klubem vyhrál Italský pohár. V následující sezoně vytvořil se spoluhráčem Loikem útočnou dvojici, která pomohla klubu 3. místo v lize v sezoně 1941/42.
Mazzola v podřepu, druhý zprava v dresu Benátek.
Turín
V prvních dnech v červenci1942 [94] jej koupil Turín spolu s Loikem za 1 250 000 lir[3] plus fotbalisti Raúl Mezzadra a Walter Petron. Tato částka, kterou zaplatil prezident býkůFerruccio Novo, byla nejvyšší, která kdy byla v italském fotbale vyplacena, a umožnila Benátkám splatit všechny své dluhy. Turín tak porazil konkurenta z města Juventus, jehož chtěli koupit za 800 000 lir. Klíčovou postavu pro býky byl legendární trenér Vittorio Pozzo, který pomohl přemluvit hráče.
První utkání za nový klub, odehrál 20. září1942 v Italském poháru proti Anconitana Bianchi (7:0) a v utkání vstřelil dvě branky.[4] První ligový zápas, který se konal 4. října proti Ambrosiana-Inter skončila špatně a prohráli 0:1. První branku vstřelil v derby proti Juventusu (2:5), který se hrál 18. října. I když s klubem utrpěl v lize šest porážek, měl o jeden bod více než druhé Livorno a mohl klub po 15 letech slavit svůj druhý a pro Valentina první titul. Další úspěch zaznamenal v Italském poháru, když se stal s 5 góly nejlepším střelcem a navíc vyhrál Italský pohár.
Během neoficiálního šampionátu v roce 1944 se s klubem dostal do finálové skupiny, jenže prohra se Spezií jej zařadila na 2. místo. Poté se s klubem účastnil charitativních utkání po Itálii. Po 2. světové válce se rozběhla liga pod názvem Národní divize. Skončili na 1. místě ve své skupině a ve finálovou skupinu vyhrály o jeden bod před Juventusem. Klub tak vyhrál opět titul a Valentino celkem vstřelil 16 branek.
V následující sezoně se stal kapitánem a významně přispěl k vítězství dalšího titulu pro býky. Byl to tak jeho třetí a navíc s 29 brankami se stal nejlepším střelcem. Dne 20. dubna1947, v zápase proti Vicenze (6:0), vstřelil nejrychlejší hattrick v historii italského fotbalu (29., 30. a 31. minutě).[5]
Také v další sezoně 1947/48 se radoval s titulu a vstřelil 25 branek a měl o dvě branky méně než vítěz Giampiero Boniperti. Několik dní před začátkem nové sezony 1948/49, se šest turínských hráčů, včetně Valentina, nechtělo přizpůsobit podmínkám nové smlouvy, které jim klub nabízel.[6] Valentino vynechal první ligový zápas. Už to vypadalo na přestup za 10 milionů lir do Interu[7], jenže prezident býků mu slíbil dvojnásobný plat a tak zůstal v klubu.[8] Sezona byla opět vítězná, jenže 1. května, den po zápase proti Nerazzurri, odletěl klub do Lisabonu, aby 3. května sehrály přátelský zápas proti Benfice, který skončil 4:3 pro domácí. Utkání bylo pořádán kvůli rozloučení s kariérou Francisca Ferreiri.[9] Na druhý den odletěli domů do Turína, jenže při zhoršené viditelnosti v důsledku husté mlhy narazilo letadlo Fiat G.212 převážející tým, manažery a novináře v 17:03 do zdi baziliky Superga, což způsobilo okamžitou smrt všech jednatřiceti lidí na palubě.[10][11] Pohřeb se konal 6. května a zúčastnilo se jí přes půl milionu lidí.[12] Ve stejný den FIGC vyhlásila býky mistry Itálie.[13] Valentino tak získal již pátý titul v řadě. Za klub odehrál celkem 200 utkání a vstřelil 123 branek.
Mazzola v podřepu, druhý zprava v dresu Turín v sezoně 1945/46.
Reprezentace
Válka a poté jeho náhlá smrt odepřela Valentinovi šanci zúčastnit se MS. Všech 12 utkání tak odehrál jako přátelské zápasy v letech 1942 až 1949. První utkání odehrál 5. dubna1942 proti Chorvatsku (4:0). První branku vstřelil o 14 dní později proti Španělsku (4:0). Jeho posledním zápasem bylo opět proti Španělsku (3:1), konané 27. března1949.
.svg){kind=small}
