UTM

Síť zón UTM. Dělení na rovnoběžkové zóny však není součástí UTM.

Univerzální transverzální Mercatorův systém souřadnic (UTM) je způsob určování polohy na povrchu Země založený na mřížkách. Od systému šířka-délka se liší v několika zásadních směrech.

Nejedná se o jedno mapové zobrazení, ale o soustavu 60 poledníkových zón zobrazených pomocí transverzního Mercatorova zobrazení. Střed souřadnic je pro každou zónu jiný a tvoří jej průsečík středového poledníku zóny s rovníkem. Od tohoto středu se měří vzdálenosti v metrech po ose x rostoucí od středového poledníku směrem na východ zvětšené o 500 000 (tzv. eastings) a po ose y rostoucí od rovníku směrem na sever (tzv. northings).

Souřadnice v rámci jedné zóny přibližně vyjadřují posun v metrech ve vzájemně kolmých směrech, takže vzdálenost dvou bodů ve stejné zóně lze vypočítat z jejich souřadnic pomocí Pythagorovy věty.

Historie

Systém byl vyvinut Armádou Spojených států amerických v roce 1947. Pro oblast USA používal elipsoid Clarke 1866 a pro zbytek světa (včetně Havaje) mezinárodní elipsoid. V současné době používá jako základový model Země elipsoid WGS 84.

Poledníkové zóny UTM

Systém UTM rozděluje povrch Země mezi 80° jižní šířky a 84° severní šířky do 60 poledníkových zón po 6°. Zóny jsou číslovány od 1 do 60 od 180. poledníku směrem na východ. Takže například zóna 1 pokrývá oblast mezi zeměpisnou délkou −180° a −174° a její střed tvoří poledník se zeměpisnou délkou −177°. Středovému poledníku zóny vždy odpovídá souřadnice x = 500 000.

Poledníková zóna			1		2		3		4		5		6		7		8		9		10		11		12		13		14		15		16		17		18		19		20		21		22		23		24		25		26		27		28		29		30		31		32		33		34		35		36		37		38		39		40		41		42		43		44		45		46		47		48		49		50		51		52		53		54		55		56		57		58		59		60
Zeměpisná délka	hranice	−180°		−174°		−168°		−162°		−156°		−150°		−144°		−138°		−132°		−126°		−120°		−114°		−108°		−102°		−96°		−90°		−84°		−78°		−72°		−66°		−60°		−54°		−48°		−42°		−36°		−30°		−24°		−18°		−12°		−6°		0°		6°		12°		18°		24°		30°		36°		42°		48°		54°		60°		66°		72°		78°		84°		90°		96°		102°		108°		114°		120°		126°		132°		138°		144°		150°		156°		162°		168°		174°		180°
Zeměpisná délka	střed^{[p 1]}		−177°		−171°		−165°		−159°		−153°		−147°		−141°		−135°		−129°		−123°		−117°		−111°		−105°		−99°		−93°		−87°		−81°		−75°		−69°		−63°		−57°		−51°		−45°		−39°		−33°		−27°		−21°		−15°		−9°		−3°		3°		9°		15°		21°		27°		33°		39°		45°		51°		57°		63°		69°		75°		81°		87°		93°		99°		105°		111°		117°		123°		129°		135°		141°		147°		153°		159°		165°		171°		177°

Rovno- běžková zóna	Zeměp. šířka hranice
Y, Z	84°
X	84°
X	72°
W	72°
W	64°
V	64°
V	56°
U	56°
U	48°
T	48°
T	40°
S	40°
S	32°
R	32°
R	24°
Q	24°
Q	16°
P	16°
P	8°
N	8°
N	0°
M	0°
M	−8°
L	−8°
L	−16°
K	−16°
K	−24°
J	−24°
J	−32°
H	−32°
H	−40°
G	−40°
G	−48°
F	−48°
F	−56°
E	−56°
E	−64°
D	−64°
D	−72°
C	−72°
C	-80°
A, B	-80°

Rovnoběžkové zóny UTM

Rovnoběžkové zóny nejsou součástí UTM, ale MGRS.^[1] Někdy se však používají.

Oblast se zeměpisnou šířkou mezi −80° a +84° je rozdělená na 20 rovnoběžkových zón po 8° označených od jihu k severu písmeny C až X. Písmena I a O jsou vynechaná kvůli jejich podobnosti s číslicemi 1 a 0. Zóna X je rozšířená o 4° na sever, takže pokrývá oblast mezi +72° a +84°. Polární oblasti pokrývají zóny A, B (západní, resp. východní část Antarktidy) a Y, Z (západní, resp. východní část Arktidy).

Výjimky

Všechny zóny jsou takto pravidelné, až na dvě oblasti které tvoří výjimky: na jihozápadním pobřeží Norska je zóna 32V prodloužena více na západ, aby zabrala celé norské pobřeží. Zóna 31V je o tuto část menší a pokrývá pouze otevřené moře. Druhou výjimkou jsou Špicberky, které by měly být pokryty sedmi zónami (31X až 37X), ale jsou pokryty pouze rozšířenými zónami 31X, 33X, 35X a 37X. Zóny 32X, 34X a 36X nejsou použity.

Způsob zápisu zón

Každá UTM oblast je udána číslem poledníkové zóny a písmenem rovnoběžkové zóny. První se píše vždy číslo poledníkové zóny a za ním následuje písmeno rovnoběžkové zóny. Například Praha^{[p 2]} leží v oblasti 33U.