PROFILPELAJAR.COM

Třída Hamburg / Typ 101
	Schleswig-Holstein (D 182)
Obecné informace
Uživatel	Německé námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Zahájení stavby	1959–1961
Spuštění na vodu	1960–1963
Uvedení do služby	1964–1968
Osud	vyřazeny (1990–1994)
Předchůdce	Zerstörer 1944
Nástupce	třída Lütjens
Technické údaje
Výtlak	3340 t (standardní); 4330 t (plný)
Délka	128 m (na vodorysce); 133,7 m (celková)
Šířka	13,4 m
Ponor	5,2 m
Pohon	4 kotle, 2 sady turbín; 2 lodní šrouby; 72 000 hp
Rychlost	36 uzlů
Dosah	6000 nám. mil při 13 uzlech
Posádka	244
Výzbroj	4× 100mm kanón (4×1); 8× 40mm kanón (4×2); 2× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.); 4× 533mm torpédomet (4×1); 2 spouštěče hlubinných pum; 60–80 min
Radar	LW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9, M45 (4×4)
Sonar	1BV

Třída Hamburg (či též typ 101) byla třída torpédoborců německého námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly pro operace v mělkém Baltském moři. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1964–1994. Během služby byly modernizovány na verzi typ 101A, mimo jiné vyzbrojenou protilodními střelami. Byly to jediné torpédoborce, postavené v německých loděnicích od konce druhé světové války. Ve službě je nahradily nové fregaty třídy Brandenburg.

Stavba

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Postavila je loděnice Stülcken v Hamburku. Do služby byly přijaty v letech 1964–1968.^[1]

Jednotky třídy Hamburg:^[1]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Hamburg (D 181)	1959	26. března 1960	23. března 1964	Vyřazen 1994.
Schleswig-Holstein (D 182)	1959	20. srpna 1960	12. října 1964	Vyřazen 1994.
Bayern (D 183)	1960	14. srpna 1962	6. července 1965	Vyřazen 1993
Hessen (D 184)	1961	4. května 1963	8. října 1968	Vyřazen 1990.

Konstrukce

Lodě měly robustní konstrukci, usnadňující jejich pozdější modernizace a architekturu připomínající lehké křižníky. Elektronické vybavení představovaly radary LW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9 a M45 (4×), sonar 1BV a systém elektronického boje WLR-6. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři 100mm/55 kanóny Creusot-Loire v jednodělových věžích na přídi a na zádi. Ty doplňovalo osm 40mm kanónů Breda-Bofors typ 106 lafetovaných po dvou. Další výzbroj tvořily dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors, čtyři 533mm torpédomety a dva spouštěče hlubinných pum (neseno dvanáct kusů). Nést rovněž mohly 60–80 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Wahodag a dvě turbíny Wahodag o výkonu 72 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.^[1]

Modifikace

V letech 1976–1979 torpédoborce prošly modernizací na standard typ 101A.

Odstraněnou třetí dělovou věž nahradila dvě dvojitá odpalovací zařízení protilodních střel MM.38 Exocet. Demontovány byly také všechny torpédomety. Demontované radary LW-02, DA-02, M45 (1×) nahradily modernější radary LW-04, DA-08 a SGR-103 a dva vrhače klamných cílů SCLAR. Odstraněn byl zadní stožár. Roku 1978 navíc dostaly nový uzavřený můstek.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e HAMBURG destroyers (1964 - 1968) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.