Vývoj fregat proběhl jako součást společného projektu TFC (Trilateral Frigate Cooperation) s Nizozemskem a Španělskem, přičemž Nizozemsko postavilo vlastní velmi podobnou třídu De Zeven Provinciën a Španělsko třídu Álvaro de Bazán.[2] Stavbu fregat zajistilo konsorcium ThyssenKrupp Marine Systems v loděnicích Blohm + Voss v Hamburku, Howaldtswerke-Deutsche Werft (HDW) v Kielu a Nordseewerke v Emdenu. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 2003–2006. Opce na případnou čtvrtou jednotku Thüringen (F-222) nebyla využita.
Podobně jako třídy Brandenburg lodě používají některé konstrukční prvky série MEKO 200. V designu jsou také uplatněny technologie stealth. Jejich vybavení zahrnuje bojový řídící systém SEWACO-FD, radary Thales Nederland SMART-L, Thales Nederland APAR a STN Atlas 9600-M (2×), elektro-optický systém STN Atlas MSP 500, trupový sonar DSQS-24B, vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru ATASS, systém elektronického boje FL-1800S Stage II a čtyři vrhače klamných cílů Mk.36 SRBOC.[1]
V 32 buňkách vertikálního vypouštěcího sila Mk.41 je neseno 24 protiletadlových řízených střel Standard SM-2 a 32 střel RIM-162 ESSM (čtyři v jedné buňce), sloužících především k obraně vůči protilodním střelám. Pro obranu proti protilodním střelám jsou neseny též dva komplety RIM-116 Rolling Airframe Missile (RAM). Fregaty dále nesou osm protilodních střelBoeing Harpoon. Hlavňovou výzbroj představuje jeden 76mm kanón OTO Melara a dva 27mm kanóny Rheinmetall. Dále jsou vybaveny šesti 324mm torpédomety určenými k vypouštění lehkých protiponorkových torpéd Eurotorp MU90 Impact. Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva vrtulníky typu NH90.
Pohonný systém je typu CODAG. Tvoří jej jedna plynová turbína General Electric LM2500 o výkonu 31 960 hp a dva diesely MTU 20V 1163 TB93 o výkonu 20 130 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Zdvojená jsou také kormidla. Nejvyšší rychlost dosahuje 29 uzlů. Dosah je 4000 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů (na dieselový pohon).[2]
Modifikace
Po roce 2010 byly vrhače klamných cílů Mk.36 SRBOC nahrazeny modulárními vrhači klamných cílů Rheinmetall MASS.[1]
Na konci roku 2016 bylo oznámeno, že trojice fregat projde modernizací, která umožní jejich zapojení do protiraketové obrany evropských zemí NATO (European NATO BMD).[4]
Služba
V únoru 2024 byla fregata Hessen vyslána do Rudého moře, aby se zapojila do nově ustavené evropské operace Aspides. Ta byla reakcí na útoky jemenských Hútíů na civilní námořní dopravu.[5] Dne 26. února 2024 se fregata neúspěšně okusila sestřelit dron dvojicí střel SM-2, které však obě selhaly. Následně se ukázalo, že šlo o americký MQ-9 Reaper, který neměl zapnutý systém Identifikace vlastní–cizí. Později fregata úspěšně sestřelila dva hútíjské drony s použitím 76mm kanónu a systému RAM.[6]
↑ abSachsen Class (F124) Air Defence Frigates, Germany [online]. Naval-technology.com, 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑Class Sachsen Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-22. (anglicky)
↑German Navy to Modernize its Sachsen-class Frigates with New Radar to Join NATO BMD [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-12-23 [cit. 2016-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑German Navy frigate ‘Hessen’ arrives in Red Sea, joins EUNAVFOR Aspides [online]. Navalnews.com, rev. 2024-02-26 [cit. 2024-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑German Frigate Mistakenly Fires On MQ-9, Downs Two Houthi Drones [online]. The War Zone, rev. 2024-02-28 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
MILLER, David; MILLER, Chris. Moderní námořní boj. [s.l.]: Naše vojsko, 2009. 208 s. ISBN978-80-206-1037-9.
_refueling_from_CVN-69_Nov_2009.jpg)
.jpg)
,_left,_holds_an_all_hands_quarters_on_the_fan_tail_as_it_cruises_alongside_the_Nimitz-class_aircraft_carrier_USS_Harry_S._Truman_(CVN_75)._Harry_S._Truman.jpg)
