Třída Explorer
Třída Explorer byla třída experimentálních ponorek postavených pro britské královské námořnictvo. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly od roku 1956.[1] Jejich účelem bylo testování Walterova pohonu s uzavřeným cyklem využívajícího peroxid vodíku. Zároveň je námořnictvo využívalo pro výcvik boje proti rychlým ponorkám.[1] Takto koncipovaný pohonný systém byl vysoce účinný, byl ale velmi nebezpečný kvůli agresivitě a výbušnosti peroxidu. Proto britské námořnictvo ztratilo zájem o tento pohon a zaměřilo se na perspektivnější jaderné ponorky.[2] Pozadí vznikuBritské námořnictvo roku 1948 vyzvedlo a následně testovalo německou ponorku U-1407 typu XVII, která byla přejmenována na HMS Meteorite. Ponorka dosahovala vysokých výkonů díky použití Walterovy turbíny s uzavřeným cyklem. V ní docházelo k rozkladu peroxidu vodíku a vysoká teplota této reakce byla ještě zvýšena vstřikovaným palivem. Vzniklé teplo vytvářelo páru pohánějící turbínu. Problémem však byla agresivita a výbušnost peroxidu vodíku.[2] V ponorkami poháněnými Walterovou turbínou po válce začalo experimentovat několik států, problémy se tehdy nepodařilo odstranit. Například na sovětské experimentální ponorce S-99 došlo při plavbě v hloubce 80 metru k vybuchu, ale podařilo se ji zachránit.[3] Britové koncepci typu XVII rozvinuly ve dvojici experimentálních ponorek HMS Explorer a HMS Excalibur, které byly postaveny v letech 1951–1958. Během služby problematická plavidla získala přezdívky „Exploder“ a „Excruciator“ („mučitel“).[1] Jednotky třídy Explorer:
KonstrukcePonorky přebraly trup třídy Porpoise. Nenesly radar, ani žádnou výzbroj. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů na hladině a 27 uzlů pod hladinou. Dosah na hladině byl 500 námořních mil.[1] OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
