Pravidlo zlatý trojúhelník (nebo trojúhelníková kompozice) je pravidlo ve vizuální kompozici fotografií, malovaných obrazů nebo ve filmu, zejména u těch scén, které mají prvky sledující diagonální linie.

Obraz je rozdělen na čtyři trojúhelníky dvou různých velikostí, a to nakreslením jedné úhlopříčky z jednoho rohu do druhého, a poté dvěma čarami z ostatních rohů, přičemž první linie se dotýkají v úhlu 90 stupňů. Existuje několik způsobů, jak to lze použít:

• Vyplnění jednoho z trojúhelníků subjektem^[1]

• Umístění diagonálních prvků tak, aby probíhaly podél dvou čar^[2]

Trojúhelníková kompozice byla známá zejména v renesančním malířství. Nejslavnější obraz spojován s tímto jevem je da Vinciho Poslední večeře.

Princip trojúhelníků se často využívá ve skupinových portrétech také ve fotografii:

• 
  Georg Emil Hansen: Kristián IX. s rodinou, albuminová carte de visite, fotomontáž, 1862, 54 mm × 85 mm
• 
  Alexander Bassano: Děti z královské rodiny
• 
  Alexander Bassano: Miss Barnett; Adelaide Fanny Louise Barber (née Bassano); Camilla Teresa Serjeant (née Bassano)

Photoshop má možnost umístit pomocné linky pro zlatý trojúhelník do nástroje pro oříznutí (v tomto případě se jednoduše nazývá „trojúhelník“).^[3] Tyto pomocné čáry lze vodorovně převrátit stisknutím klávesy shift-O nebo výběrem možnosti „Cycle Overlay Orientation“ z rozbalovací nabídky menu.

• Diagonální kompozice - další metoda pro použití diagonálních linií při kompozici.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu trojúhelníková kompozice na Wikimedia Commons