Barevná kompozice

Michal Martychowiec: Módní fotografie kolekce Dawid Tomaszewski 2011; využití barevného účinku červené barvy a neutrálního pozadí
Související informace naleznete také v článku Obrazová kompozice.

Barevná kompozice nebo barevná skladba je jedním ze základních kompozičních postupů pro uspořádání barev a prvků v obrazu. Je spoluurčována barevným, individuálním názorem autora a jeho emocionální, estetickou soustavou. Uplatňuje se v různých sdělovacích systémech a oborech, protože má obecnou platnost. Autoři používají barevnou kompozici ve fotografii, filmu, malbě, architektuře, hudbě nebo průmyslovém designu.

Vnímání barev

Vnímání barev je složitý fyziologický a psychologický proces, při kterém se uplatňuje:

  • fyzikální barevný podnět
  • vyhodnocení podnětu zrakem (psychofyzikální)
  • přenos vjemů do mozku a jejich vyhodnocení (psychosenzorické)

Fyzikální barevný svět je určen intenzitou a spektrálním složením (barvou) dopadajícího světla. V lidském oku jsou dva typy receptorů. Tyčinky nerozlišují barvy, rozlišují intenzitu světla a jsou citlivější ke krátkovlnné oblasti spektra. Je jich cca 120 miliónů. Čípky jsou méně citlivé než tyčinky a je jich cca 7 miliónů a umožňují barevné vidění. Jeden druh je nejcitlivější na modré, druhý na zelené a třetí na červené světlo. Při nízké hladině osvětlení se snižuje schopnost rozeznávat barvy (tzv. Purkyňův jev).[1]

Barevná kompozice

Při barevné kompozici musíme řešit tyto aspekty:

  • Harmonie barev
  • Kontrast
  • Poměr velikosti barevných ploch
  • Vzájemný účinek více barev
  • Umístění v ploše snímku
  • Vyjádření tvaru, zdůraznění linií
  • Objektivní zobrazení barev

Barevnou fotografii můžeme rozdělit na několik skupin podle stupně barevnosti:

  • Barevně zobrazená černobílá realita
  • Potlačená barevnost
  • Postupné vnášení barvy do obrazu
  • Nepotlačená barevnost
  • Záměrná barevnost
  • Barevná uspořádanost[1]

Rozdělení barev

  • Teplé barvy jsou červená, oranžová, žlutočervená, žlutá, zelenožlutá, zelená. Jejich společným znakem je, že obsahují žlutou. Tradičně se spojují s ohněm a Sluncem, protože vyvolávají dojem tepla.
  • Studené barvy jsou modrozelená, modrá, fialověmodrá, fialová, červenofialová. Všechny obsahují modrou. Jejich charakter určuje voda.
  • Syté barvy jsou neředěné černou, šedou nebo bílou.
  • Kontrastní (doplňkové) barvy jsou jakékoliv dvě barvy, které jsou na protilehlých stranách barevného kola. Dochází u nich k pocitu kontrastu. Dáme-li je vedle sebe, zmnoží viděnou sytost obou.
  • Harmonické barvy jsou jakékoliv tři barvy, které mohou být na barevném kole spojeny rovnostranným trojúhelníkem. Tyto barvy mezi sebou dobře ladí.
  • Příbuzné barvy leží na barevném kole vedle sebe. Mají podobný účinek, tedy zcela opačnou vlastnost, než mají barvy kontrastní.
  • Pastelové barvy jsou odstíny, které jsou velmi rozředěné bílou nebo šedou. Velmi obtížně se reprodukují.
  • Monochromatické barvy se skládají z různých sytostí a hodnot jasu jedné barvy, působí mdle a nevýrazně. Chytře využitý kontrast je může udělat velmi zajímavými.

Příklady

Odkazy

Reference

  1. a b Jiří Honskus. Fotografie, Technika snímání. [s.l.]: Pražská fotografická škola, 2004. 

Související články