Theodor byl voják, který sloužil v římské armádě jako rekrut – římské slovo tyron nebo tiron znamená rekrut, nový voják.[1] Do vojenské služby nastoupil v Marmarite a poté se jeho kohorta přesunula do města Amasya v Pontu na zimoviště.
Křesťanství bylo stále nezákonné a císař Galerius prosadil u spolucísaře Diokleciána další velké pronásledování křesťanů. Theodor však neskrýval svou křesťanskou víru a odmítl obětovat pohanskýmmodlám, k čemuž byli všichni římští vojáci nuceni. Theodorovi dali několik dní na rozmyšlenou, aby změnil svůj názor, během nichž se intenzivně modlil. Poté ho obvinili z vypálení chrámu Kybelé a předvedli před městského správce Publia k soudu. Theodor trval nadále na své víře v Ježíše Krista, načež byl uvězněn a odsouzen k smrti hladem.
Po nějaké době Theodora nalezli stále živým a tak ho správce města opět nutil k modloslužbě. Theodor odmítl a proto ho podrobili mučení: jeho tělo drásali železnými zuby, ale světec i nadále vyznával Krista. Nakonec byl odsouzen k smrti upálením.
Jeho neporušené ostatky později přenesla křesťanka Eusebia do svého domu v Euchaitě, jeho pravděpodobného rodiště. Později byly Theodorovy ostatky převezeny do Konstantinopole a po pádu města jeho hlavu přenesli do italského města Brindisi a potom v Gaetu.[1] V současnosti se jeho ostatky nacházejí v monastýruNovo Hopovo v Srbsku.
Podle posvátné tradice odpadlík císařJulián Apostata během své vlády chtěl uškodit křesťanům, kteří nesmí požívat nic, co bylo obětováno modlám nebo potřísněno krví (Sk 15, 29 (Kral, ČEP), a tak v obzvláště přísném postním období – první týden Velkého půstu zvaný Čistý týden – nechal na městských tržištích poskvrnit modlářskou obětní krví všechny potraviny. Theodor Tyron se ve snu zjevil arcibiskupoviEudoxiovi, varoval ho před císařovým plánem a přikázal, aby se v tyto dny jedlo kolivo – jídlo z pšenice a medu, které měl každý křesťan doma. A tak se křesťané vyhli velikému poskvrnění.[1]
Freska Yılanlı Kilise, na níž svatí Theodor a Jiří zabíjejí draka.
"Příběh o hrdinských činech Feodora Tirinina" je apokryfem o Theodorovi Tyronu, který souvisí s tématem hlavního mýtu: hrdina zde vystupuje jako bojovník s drakem. "Příběh" je typem "mučednictví", nikoli plnohodnotnou životopisnou hagiografií: hrdinské činy svatého Theodora jsou pouze vnějškově spojeny s jeho životem, který jimi začíná. Alexandr Veselovský naznačuje možnou souvislost duchovního verše s bylinouDobryňa a drak. Tradice pocházející z Kappadokie z 9. nebo 10. století zobrazuje svatého Theodora jako drakobijce spolu se svatými Demetriem a svatým Jiřím.
Uctívání
Svatý Theodor – detail na Campiello dell'Anconeta v Benátkách
Svatý Theodor se stal obzvláště důležitým světcem ve východní pravoslavné církvi, kde se jeho kult velmi rozšířil. Řehoř z Nyssy sděluje, jak Theodorův příběh ovlivnil životy svých posluchačů, a výslovně se zmiňuje o tom, že dokázal zasahovat do bitev. Theodor byl proto jedním z významných vojenských světců Byzance a nakonec měl v Konstantinopoli 15 kostelů na svou počest. Byl také hojně uctíván v Malé Asii, Sýrii a Palestině. Jsou mu zasvěceny chrámy v Jeruzalémě a Damašku.
V západní Evropě byl Theodor patronem Benátek a dóžecí kaple mu byla zasvěcena až do roku 828, kdy ho Benátky na znamení své rostoucí nezávislosti na Byzantské říši z velké části nahradily svatým Markem. San Teodoro v Římě byl papežemFelixem III. prohlášen za kolegiátní kostel a v roce 2000 jej papež Jan Pavel II. zpřístupnil pravoslavným, kteří zde začali sloužit bohoslužby v roce 2004.
