PROFILPELAJAR.COM

Svatý Marek; άγιος Μάρκος
	Sv. Marek, byzantská mozaika, Chios
evangelista a mučedník
Narození	asi 12; Kyréna, Kyrenaika
Úmrtí	25. dubna 68; Alexandrie, Aegyptus, Římská říše
Příčina úmrtí	umučení
Svátek	25. dubna (katolická církev); 8. května (pravoslavné církve
Místo pohřbení	Alexandrie
Státní občanství	starověký Řím
Vyznání	křesťanství
Úřady	patriarcha alexandrijský (43–68)
Uctíván církvemi	všechny křesťanské církve s kultem svatých
Významné zasvěcené kostely	bazilika svatého Marka
Atributy	kniha nebo svitek, biskupské insignie, fíkovník, lev
Patronem	Benátek, Egypta, Koptů, Mainaru, spisovatelů, notářů, zedníků
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý evangelista Marek (hebrejsky מרקוס, řecky Μάρκος) (1. století) je jméno, kterým se podle tradice označuje autor nejkratšího kanonického evangelia, Evangelia podle Marka.

Život a tradice

Jméno Marek se v Novém zákoně vyskytuje na několika místech, nikde však není uvedeno, že jde skutečně o pisatele evangelia, a dokonce ani nikde není řečeno, že jde pořád o téhož člověka. Tradiční výklad však předpokládá, že Jan Marek ze Skutků apoštolů (viz Sk 12, 12 (Kral, ČEP); Sk 25 (Kral, ČEP); Sk 15, 37 (Kral, ČEP)), popřípadě uváděný jako Jan v Sk 13, 5 (Kral, ČEP) a Sk 13, 13 (Kral, ČEP) či jako Marek v Sk 15, 39 (Kral, ČEP)), který doprovázel apoštola Pavla a Barnabáše na první misijní výpravu do Antiochie a ti pak sami pokračovali na Kypr, je týž muž, který se objevuje v listech Koloským (Kol 4, 10 (Kral, ČEP)), 2. Timoteovi (2Tm 4, 11 (Kral, ČEP)), Filemonovi (Fm 1, 24 (Kral, ČEP)) a 1. Petrově (1Pt 5, 13 (Kral, ČEP)), a zároveň i jeden z evangelistů.

Podle listu Kolosanům byl Marek Barnabášův bratranec. Markova matka byla zřejmě důležitou postavou v raně křesťanských jeruzalémských kruzích, protože do jejího domu se uchýlil apoštol Petr po návratu z vězení a konalo se tam modlitební shromáždění za Petrovo propuštění. Nejstarší písemná informace o Markově autorství evangelia se dochovala u Papia (1. pol. 2. století), podle ní byl Marek Petrovým hermeneutem a evangelium napsal na objednávku Římanů. Papiovy údaje jsou tedy o mnoho desítek let mladší než samo evangelium.

Tradice považuje Marka za prvního patriarchu alexandrijského, tedy zakladatele křesťanství v Africe. Podle legendy se tam plavil po Středozemním moři, zachránil Saracéna z vraku lodi, jako patriarcha vládl i soudil obyvatele, v Alexandrii v roce 68 podstoupil mučednickou smrt.

Hrob a úcta

Evangelista Marek na trůnu mezi svatými, Giovanni Martini, poč. 16. století, Udine

Koptská pravoslavná katedrála sv. Marka v Alexandrii – Koptští křesťané věří, že světcova lebka zůstala v Alexandrii a uctívají ji tam.
Bazilika svatého Marka v Benátkách – hrob v hlavním oltáři; Benátčané uloupili světcovy údajné ostatky roku 828 v Egyptě, od té doby je patronemBenátek

Další centra kultu

Kostel Panny Marie a sv. Marka v opatství Reichenau Mittelzell, sepsána kniha Markových zázraků^[1]
Florencie chrám San Marco
Řím chrám San Marco
Udine – Katedrála: oltář s renesančním obrazem trůnícího evangelisty Marka mezi mezi svatými Janem Křtitelem a Štěpánem, dole sv. Jeroným, biskup Bertrand z Udine, sv. Hermagoras a sv. Antonín, zač. 16. století^[1]
Aquileia – uctíván Markův trůn; domnělý autograf Markova evangelia- rukopis ze 6. století, počátkem 14. století vložen do stříbrných desek, nyní v pokladu Sv. Marka Benátkách
Cividale
Praha, katedrála sv. Víta: 2 listy rukopisu Markova evangelia ze 6. století, jež jsou dodnes uloženy v knihovně Metropolitnní kapituly pražské^[2] daroval Karlovi IV. jeho nevlastní bratr, akvilejský patriarcha Mikuláš Lucemburský; Karel je adjustoval do plenáře ve Svatováclavské kapli a při vystavování svátostí se mezi relikviemi ukazovaly rovněž lebky sv. Marka a sv. Lukáše.^[3] Kult skončil v době husitské a nebyl obnoven.

Ikonografie

Marek bývá zobrazován jako muž středního nebo staršího věku, s plnovousem, oděný v římské tunice nebo v plášti, sedící u psacího pultu a píšící evangelium. U jeho nohou sedí lev, často znázorňovaný jako okřídlený. Je jeho atributem, symbolem a základním poznávacím znamením. Na některých obrazech se lev předními tlapami opírá o opěradlo Markova křesla s hlavou u jeho hlavy. Dalšími atributy jsou kniha či svitek a palma. Světec může být také vyobrazen s biskupskými insigniemi a sedící na trůnu jakožto patriarcha alexandrijský nebo biskup (Udinne).Ve dvojici bývá Marek vyobrazen se sv. Pavlem, v trojici ještě se sv. Barnabášem, ve čtveřici evangelistů často v rozích chrámové klenby nebo na poprsni kazatelen; ve skupině 12 apoštolů.

Římské a byzantské obrazy a mozaiky sv. Marka se objevují od 4. století.
Mozaika z řeckého kláštera Nea Moni na ostrově Chios je ze 6. století (foto v infoboxu)
Deskový obraz sv. Marka namaloval Mistr Theodorik pro kapli svatých ostatků na hradě Karlštejn v letech 1355–1368
Donatello: Socha v Benátkách z let 1411–1413
Šestidílný cyklus obrazů Markových skutků, nalezení a přenesení těla do Benátek vytvořil pro školu sv. Marka v Benátkách malíř Jacopo Tintoretto v letech 1548–1571; nyní je rozptýlen ve sbírkách Gemäldegalerie v Berlíně, Pinakotéky Brera v Miláně a Gallerie dell'Accademia v Benátkách.

Tintorettův cyklus

Sen sv. Marka
Tři obchodníci před trůnem sv. Marka
Záchrana Saracéna z vraku lodi
Zázračné osvobození otroka
Nalezení těla sv. Marka
Přenesení těla sv. Marka do Benátek

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b LCI 7, s. 550
↑ PODLAHA Antonín: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém II/2. Knihovna kapitulní. Praha 1903, s. 2–4
↑ PODLAHA Antonín, ŠITTLER Eduard: Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis.. Praha 1903, s. 56

Literatura

SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
LCI 7: Lexikon der christlichen Ikonographie., Ikonographie der Heiligen, svazek 7. Engelbert Kirschbaum a Wolfgang Braunfels (eds). Basel-Rom-Wien-Freiburg im Breisgau 1994, s. 550–562