Test racionalityTest racionality či test rozumnosti (v angličtině rational-basis test[1]) je jeden z testů užívaných Ústavním soudem k určení vhodnosti zásahu do základních práv. Vedle testu racionality existuje rovněž test proporcionality, který je užíván za účelem posouzení zásahu do oblasti lidských práv a základních svobod. Naproti tomu test racionality je používán především pro zjištění vhodnosti zásahu do hospodářských, sociálních a kulturních práv v kontextu čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Klíčovým faktorem zde není posouzení potřebnosti, nýbrž prostá rozumnost a racionalita. „Testem ústavnosti v tomto smyslu projde taková zákonná úprava, u níž lze zjistit sledování nějakého legitimního cíle a která tak činí způsobem, jenž si lze představit jako rozumný prostředek k jeho dosažení, byť nemusí jít o prostředek nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší.“[2] Důvodem upuštění od testu proporcionality v těchto případech je, že hospodářská, sociální a kulturní práva „nemají bezpodmínečnou povahu a je možné se jich domáhat pouze v mezích zákonů (čl. 41 odst. 1 Listiny) … V rámci těchto mezí má zákonodárce poměrně širokou možnost upravit provedení jednotlivých sociálních práv včetně možnosti jejich změn.“[3] Sociální práva jsou závislá na ekonomické situaci státu. Úroveň jejich poskytování reflektuje nejen hospodářský a sociální vývoj státu, ale i vztah státu a občana, založený na vzájemné odpovědnosti a na uznání principu solidarity.[4] Postup testu racionality[5]Počátky formulování testu racionality lze nalézt v rozhodnutí Pl. ÚS 61/04. O konkrétní formulaci určitého algoritmu se Ústavní soud pokusil až po dalších 4 letech v rozhodnutí Pl. ÚS 1/08, které se týkalo stabilizace veřejných rozpočtů ve zdravotnictví.
Vedle testu proporcionality a testu racionality formuloval Ústavní soud ve své judikatuře také tzv. test vyloučení extrémní disproporcionality.[6] Tento test představuje jistou alternativu pro test racionality v otázkách daní, poplatků a peněžních sankcí. Jeho snahou je totiž zamezit rdousícímu účinku a konfiskačním dopadům ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. Pro Ústavní soud by například v tomto případě nebylo důležité, jestli je sazba daně z příjmu 20 či 30 procent, ale že tato daň nedosahuje extrémních hodnot, jako třeba 90 procent. Z hlediska rovnosti je zároveň ve všech testech důležité, aby nedocházelo k diskriminaci. Stále zde totiž platí princip rovnosti. Kritika čl. 41 odst. 1Článek 41 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod zní: „Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“ Jinými slovy dochází k taxativnímu vymezení článků, kterých je možné se domáhat pouze v mezích zákona. Takovéto ustanovení je v lidskoprávním katalogu spíše specifické. Obdobně je ale na tom například i Slovensko, které sdílí s Českou republikou stejnou tradici federální Listiny z roku 1991. Kontroverze tkví v tom, že smyslem lidskoprávních katalogů je posunout určitá práva částečně, či dokonce úplně, z dispozice zákonodárce. Toto ustanovení naopak přímo uvádí, že je zde nutná konkretizace právě zákonodárným orgánem.[7] V extrémním případě by se totiž mohlo stát, že při nečinnosti zákonodárce by určitá práva v Listině úplně přestala existovat, neboť by nebylo možné se jich domáhat. Nakonec existuje více způsobů, jak se k těmto právům postavit. Co na nich upravit, případně jak je interpretovat. Obecná shoda nad čl. 41 odst. 1 je ovšem taková, že esenciální obsah těchto práv by měl být zachován vždy.[7] Kritika testu racionalityJiž z povahy sporného čl. 41 odst. 1 vyplývá, že ne všichni test racionality považují za vhodný[8]. Podle striktních interpretací Listiny by s těmito právy mělo být zacházeno stejně jako s právy ostatními – tedy podrobit je testu proporcionality.[9] Kritice nepřidává ani nejednotná a nedůsledná aplikace v judikatuře Ústavního soudu. Test totiž nebývá aplikován vždy ani tam, kde by podle judikatury Ústavního soudu aplikován být měl. Test se tak stává předmětem kritiky a polemik.[10] Kontroverzní fází testu je de facto již první fáze, kde je nezbytné určit esenciální obsah práva, od kterého se následný postup zcela odvíjí. OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy |
