Teplárna Liberec
Teplárna Liberec, a.s. je již téměř 50 let[kdy?] dodavatelem tepelné a elektrické energie pro Liberec a Vratislavice. Údaje o teplárněTeplárna je technologicky propojena se společností Termizo, která produkuje termicky zpracovaný odpad. Od ní teplárna celoročně odebírá páru, která je hlavním zdrojem paliva pro výrobu energie. Jako doplňkové palivo používala v různých letech teplárna zemní plyn či TTO. V roce 2022 teplárna disponovala instalovaným tepelným výkonem 99 MW na hlavním zdroji, 11 MW ve špičkové kotelně a 6 MW v kotelně na Františkově. Zdrojovou základnou pro výrobu elektrické energie jsou tři kogenerační jednotky o výkonu 3,6 MW. Distribuční soustava zahrnuje 38,1 km primárních a 34,1 km sekundárních rozvodů. Na začátku roku 2012 teplárna zásobovala teplem téměř 19 000 libereckých domácností, 18 průmyslových areálů a 146 odběratelů ze sektoru služeb. O deset let později pak byla dodavatelem tepelné energie pro vytápění a ohřev TUV pro 13 000 domácností, 120 odběratelů z terciární sféry a 10 průmyslových podniků. HistorieTeplárna byla vystavěna v rámci pětiletky jako centrální zdroj tepla pro rozrůstající se průmysl a sídliště vzniklá v 70. letech. Smyslem bylo nahradit stávající lokální výtopny a zabránit výstavbě nových. Tím mělo dojít ke zlepšení ovzduší i budoucího rozvoje města. Původně měla být využita odstavená elektrárna v Andělské Hoře, od tohoto záměru bylo odstoupeno kvůli vzdálenosti a s ní související komplikaci odběrů. Stavba byla umístěna na vhodnější místo do středu města na bývalé fotbalové hřiště Tatranu u třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Dr. Milady Horákové). Tato lokalita měla zjevnou výhodu v blízkosti železnice pro zásobování palivem a blízkosti vodního zdroje (Lužická Nisa) pro zásobování napájecí vodou. Nevýhoda pozice v údolí byla odstraněna 132,5 m vysokým komínem, zaručujícím neznečišťování ovzduší emisemi. Zpracovaný projekt teplárny spalující uhlí byl využit ve Dvoře Králové, v Liberci se od něj odstoupilo kvůli problémům s přepravou. Jako topné médium byl zvolen mazut kvůli jeho tehdejší kvalitě a příznivé ceně ropy ze Sovětského svazu. Zdroj mělo tvořit 5 kotlů s úhrnným výkonem 495 tun páry za hodinu. Termín dokončení v roce 1975 nebyl dodržen, od října 1976 byl zahájen provizorní provoz s jedním kotlem. Druhý kotel s parním turbínovým generátorem elektrické energie byl zprovozněn v dubnu 1977, čímž byl zahájen oficiální provoz. V 80. letech docházelo k odstraňování provozních nedostatků a optimalizaci provozu. Vlivem napojování dalších odběratelů docházela kapacita vyráběné páry, proto byl opět zaveden provoz v některých dříve odstavených kotelnách. Po dohodě v roce 1983 Železniční opravny a strojírny Liberec změnily původní záměr a zdroj tepla postavily v areálu teplárny jako pomocnou kotelnu se třemi nízkotlakými kotli. V roce 1988 byl do hlavní kotelny přistavěn třetí vysokotlaký kotel. V 90. letech došlo k přestavbě hořáků základních kotlů na dvoupalivové (mazut a zemní plyn) – kombinovaným spalováním došlo ke snížení emisí oxidu siřičitého. Byl vystavěn další zásobník mazutu a přečerpávací stanice umožňující stáčení mazutu z autocisteren. V roce 1996 byla teplárna technologicky propojena s nově postavenou spalovnou odpadů, od které od roku 1999 odebírá páru a dodává ji do rozvodné sítě. Provozovatelé
Externí odkazy |
||||||||||||||||||||||||||||||
