Tenisová sezóna Rogera Federera 2006 znamenala pro švýcarského tenistu podruhé v kariéře zisk tří Grand Slamů a nejúspěšnější sezónu celé jeho kariéry. Na okruhu ATP odehrál sedmnáct turnajů. Vyjma Cincinnati Masters se na všech dalších probojoval až do finále, z nichž si připsal dvanáct trofejí.
Ve finále Australian Open porazil Kypřana Marcose Baghdatise 5–7, 7–5, 6–0, 6–2, a následně obhájil další dvě vítězství. První z nich ve Wimbledonu po finálové výhře nad španělským tenistou Rafaelem Nadalem 6–0, 7–6(5), 6–7(2), 6–3 a druhé na newyorském US Open, kde přehrál Američana Andyho Roddicka 6–2, 4–6, 7–5 a 6–1. Čistý grandslam mu unikl prohraným finále antukového French Open, v němž nestačil na Nadala. Po Budgeovi a Laverovi se tak nestal třetím tenistou historie, který by dosáhl na tento výkon.
Potřetí v kariéře opanoval závěrečnou událost sezóny Turnaj mistrů, když v posledním duelu zdolal amerického hráče Jamese Blakea.
Na žebříčku ATP neopustil po celý rok pozici světové jedničky, kterou přesvědčivě držel s náskokem několika tisíc bodů před druhým v pořadí Rafaelem Nadalem.[1] Potřetí v řadě byl vyhlášen mistrem světa ITF, nejlepším hráčem okruhu ATP a podruhé obdržel cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa.
V prosinci 2011 označil Stephen Tignor, hlavní editor internetového média Tennis.com, Federerovu sezónu 2006 za druhou nejlepší v otevřené éře, když ji zařadil hned za sezónu 1969 australského hráče Roda Lavera.[2]
Následně se přemístil na jižní polokouli, kde obhajoval grandslamový triumf z melbournského Australian Open. Na cestě do finále v osmifinále sehrál pětisetovou bitvu s Němcem Tommym Haasem, kterého stejně jako v Dauhá porazil. Vyrovnaným utkáním se stalo také čtvrtfinále, v němž si poradil s Nikolajem Davyděnkem poměrem 6–4, 3–6, 76(7) a 7–6(5). Po výhře nad Nicolasem Kieferem prošel do finále, v němž zůstal na jeho raketě Kypřan Marcos Baghdatis po čtyřsetovém průběhu. Od Wimbledonu 2003 tak Švýcar zvítězil ve svém sedmém grandslamovém finále za sebou. Na rekord Peta Samprase ztrácel jedinou výhru, když Američan vyhrál šňůru osmifinále, do nichž nastoupil v rozmezí Wimbledonu 1995–2000. Ve statistikách otevřené éry mu ziskem sedmého titulu patřila šestá pozice, kterou držel společně s Johnem McEnroem a Matsem Wilanderem.
Z Austrálie se vrátil na Arabský poloostrov, kde se bez ztráty setu probojoval do finále Dubai Tennis Championships. V něm mu první porážku roku uštědřil největší rival následných sezón, světová dvojka Rafael Nadal 6–2, 4–6 a 4–6. Ukončil tak jeho sérii 16 vítězných utkání. Federer prohrál první zápas na tvrdém povrchu po více než 13 měsících, když naposledy předtím odešel poražen ze semifinále Australian Open 2005.
Další úspěšnou obhajobou se stala událost série MastersPacific Life Open, hraná v kalifornském Indian Wells, když v boji o titul přehrál bez potíží vysokoškolsky vzdělaného Američana Jamese Blakea 7–5, 6–3 a 6–0. Připsal si tak třetí triumf v řadě, což znamenalo rekordní zápis do análů turnaje a připojil se k Michaelu Changovi v nejvyšším celkovém počtu singlových titulů. Vítězné období prodloužil na navazujícím floridském Sony Ericsson Open v Miami, kde po semifinálové výhře nad Davidem Ferrerem, dokázal zvládnout koncovky všech tří setů finále a Chorvata Ivana Ljubičiće zdolal 7–6(5), 7–6(4) a 7–6(6). Stal se prvním tenistou historie, jemuž se povedlo obhájit double – získat tituly z amerických Mastersů v Indian Wells a Key Biscayne ve dvou následných letech.
Antuková sezóna
Jarní antukovou část sezóny v Evropě odstartoval na události série Masters v Monte Carlu. V úvodním kole se poprvé v kariéře střetl se svým pozdějším rivalem, tehdy osmnáctiletým teenagerem Novakem Djokovićem. Utkání vyhrál ve třech setech.[3] Na cestě do finále mu sadu odebral pouze španělský semifinalista Nicolás Almagro. Jeho krajan Rafael Nadal jej poté podruhé v sezóně porazil 2–6, 7–6(2), 3–6 a 6–7(5). Pro Federera se Nadal, přezdívaný antukový král, stal v následujících letech největší překážkou k zisku titulů z antukového povrchu, když jej opakovaně porážel ve finále.
Rafael Nadal a Roger Federer ve finále French Open.
Na Mastersu Apeninského poloostrova musel do finále římskéhoInternazionali BNL d'Italia projít obtížným herním pavoukem. Poté, co zvládl třísetová utkání se španělským antukářem Nicolásem Almagrem 6–3, 6–7(2), 7–5 a Argentincem Davidem Nalbandianem 6–3, 3–6, 7–6(5), čekal na něj v boji o titul opět Rafael Nadal. Podruhé v řadě byl nad Švýcarovy síly, když mu podlehl po pětisetové bitvě 7–6(0), 6–7(5), 4–6, 6–2 a 6–7(5), tedy až v rozhodující zkrácené hře.[4] Švýcar nedokázal proměnit dva mečboly za stavu her 6–5 v páté sadě. V důsledku únavy z fyzicky nejnáročnějšího povrchu – antuky, oba finalisté vynechali navazující Hamburg Masters.
Na druhém grandslamu roku, pařížském French Open, postoupil poprvé v kariéře do finále. Na této cestě ztratil jen dva sety. V boji o titul se utkal opět s obhájcem vítězství Nadalem, a po výsledku 6–1, 1–6, 4–6, 6–7(4), počtvrté v sezóně Španělovi podlehl. Švýcar získal první sadu přesvědčivým rozdílem 6–1. Španělova přirozená houževnatost, kterou se strojovou přesností vracel liftované údery do jednoručného bekhendu soupeře, však slavila úspěch. Federer na ni nenalezl recept a odešel poražen i ze čtvrtého vzájemného duelu o titul, poměrem 6–1, 1–6, 4–6 a 6–7(4). Porážka jej také stála zisk čistého grandslamu, čímž se mohl jako třetí tenista historie zařadit po bok Budge a Lavera.[5] Přesto se stal vedle Andreho Agassiho druhým aktivním hráčem okruhu, kterému se podařilo probojovat do finále všech čtyř Grand Slamů.[6]
Sezóna na trávě
Čtvrtou turnajovou výhru v řadě zaznamenal na wimbledonské přípravě Gerry Weber Open v německém Halle. Před finále svedl dva vyrovnané třísetové zápasy, nejdříve proti Richardu Gasquetovi, a ve čtvrtfinále pak s Belgičanem Oliverem Rochusem. V něm zvládl dva ze tří tiebreaků a postoupil výsledkem 6–7(2), 7–6(9) a 7–6(5). V posledním utkání na něj nestačil Čech Tomáš Berdych poměrem 6–0, 6–7(4) a 6–2.
Federer vlevo s pohárem pro vítěze Wimbledonu během ceremoniálu, vpravo Nadal. Švýcar vyhrál turnaj počtvrté za sebou.
V roli nejvýše nasazeného přijížděl do Wimbledonu jako největší favorit s cílem napodobit šňůru čtyř titulů Peta Samprase v řadě (1997–2000).[7] Do finále se probojoval suverénně, když jeho poměr vítězných setů činil 18:0. Poslední překážkou se stal Španěl Rafael Nadal, s nímž měl sezónní bilanci 0–4 na zápasy. Jeho celkový poměr utkání v kalendářním roce činil 55–4. Obdobně jako na Roland Garros vstoupil do utkání lépe, když v úvodní sadě uštědřil soupeři kanára 6–0. Druhé dějství mělo odlišný průběh a dospělo do tiebreaku, v němž Švýcar zvýšil náskok po výhře 7:5. Vzápětí ztratil první set na turnaji, když ze zkrácené hry třetí sady odešel poražen 2:7. Poté však Španěla přehrál svým stylem hry a výhra 6–3 znamenala čtvrtý wimbledonský titul za sebou. Konečný výsledek 6–0, 7–6(5), 6–7(2) a 6–3 znamenal osmý kariérní grandslam, kterým se připojil k Andremu Agassimu, Jimmy Connorsovi a Ivanu Lendlovi. Před ním pak zůstávali pouze Björn Borg (11) a Pete Sampras (14).
Letní sezóna na amerických betonech
Letní část okruhu na amerických betonech zahájil v rámci US Open Series úspěšnou obhajobou triumfu na Mastersu Rogers Cup, jehož mužská polovina se konala v Torontu. Po vítězství nad Chilanem Fernandem Gonzálezem pronikl do finále, kde si počtvrté v sezóně poradil s Richardem Gasquetem 2–6, 6–3 a 6–2.[8]
Rozehrávka na US Open, kde triumfoval potřetí za sebou
Tradičně pokračoval navazující událostí série Cincinnati Masters, na kterou přijížděl také jako obhájce titulu. Výhrou by vyrovnal rekord vytvořený jím a Nadalem v roce 2005, tj. čtyři triumfy z Masters během jedné sezóny. Poté, co v úvodním kole vyřadil Thajce Paradorna Srichaphana, překvapivě nestačil na 19letého Skota Andyho Murrayho po setech 5–7 a 4–6. Vyjma čtyř proher s Rafaelem Nadalem se jednalo o jeho jedinou porážku v sezóně. Ve zbývající části roku již neztratil žádný zápas a připsal si 29 vítězství. Tato série neporazitelnosti, pro Federera nejdelší v kariéře, pokračovala i v sezóně 2007. Celkově tak dosáhl na 41 vyhraných zápasů dvouhry v řadě.
Na zářijový grandslam US Open si přijel pro třetí titul. Jako turnajová jednička na cestě do finále ztratil jedinou sadu, a to během čtvrtfinále s Jamesem Blakem. V boji o titul na něj nestačil další Američan Andy Roddick, kterého přehrál ve čtyřech setech 6–2, 4–6, 7–5 a 6–1. Sezóna 2006 vstoupila do historie otevřené éry jako jediná, v níž se do finále všech čtyř Grand Slamů probojovali vždy stejný tenista (Roger Federer) a tenistka (Justine Heninová). Devátým kariérním grandslamem zůstal v historických tabulkách osamocen na třetím místě.
Na evropský kontinent se vrátil halovým Madrid Masters, na který zavítal poprvé od roku 2003. Poté, co ve třetí fázi porazil těsně Robina Söderlinga, prošel až do finále. Po jednoznačné výhře nad Fernandem Gonzálezem 7–5, 6–1 a 6–0, získal čtvrtý titul ze série Masters a vyrovnal tak svůj a Nadalův rekord z minulého roku.
Ve druhé polovině října se vrátil do rodné Basileje, aby se zúčastnil Swiss Indoors, jenž nikdy nevyhrál. V letech 2000 a 2001 z něho odešel jako poražený finalista. V posledních dvou zápasech rozhodla vždy až zkrácená hra třetího setu. V semifinále si tak potřetí v roce poradil s Paradornem Srichaphanem a ve finále, opět po týdnu, porazil v dobré formě hrajícího Fernanda Gonzáleze poměrem 6–3, 6–2 a 7–6(3). Titul měl pro Švýcara emocionální nádech, když ve městě od dětství vyrůstal a v mládí na turnaji působil jako sběrač míčků.[9]
Na závěrečném Turnaji mistrů podruhé konaném v čínské Šanghaji, dokázal ve svůj prospěch získat všech pět utkání. Ve třech duelech základní skupiny postupně zdolal obhájce titulu Davida Nalbandiana, Andyho Roddicka a Ivana Ljubičiće. V semifinále jej vyzvala světová dvojka Rafael Nadal, kterou podruhé v roce pokořil, tentokrát ve dvou setech 6–4 a 7–5. Ve finále skončil na jeho raketě James Blake po jednoznačném výsledku 6–0, 6–3 a 6–4. Čtvrtou vzájemnou výhrou nad tímto Američanem si připsal třetí turnajový triumf.
QF – čtvrtfinále, SF – semifinále, F – finále, zs – základní skupina kategorie: 250 – International Series / 500 – International Series Gold / 1000 – Masters Series / GS – Grand Slam / DC – Davis Cup
↑Caroline Cheese. Federer's Magic Numbers. news.bbc.co.uk. BBC Sport, 2006-11-20. Dostupné online [cit. 2007-06-21].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Archivovaná kopie. www.atpworldtour.com [online]. [cit. 2013-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-20.
↑ATP Tennis. Rome 2006 stats [online]. 2006 [cit. 2008-03-23]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]
↑ SI.com - Seventh heaven - Jan 29, 2006. CNN. 29 January 2006. Dostupné online [cit. 12 December 2011].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nikita C Fernandes. The king of tennis: Roger Federer [online]. OneIndia [cit. 2007-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-09.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ 4-In-A-Row For Federer. www.cbsnews.com. CBS News, 2006-07-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 11 March 2007.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Federer Rallies for Toronto Title; Dementieva Wins (Update1). Bloomberg. 13 August 2006. Dostupné online [cit. 12 December 2011].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Archivovaná kopie. english.ohmynews.com [online]. [cit. 2013-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-27.
↑Roger Federer's 2006 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-09. (anglicky)
↑Roger Federer's 2006 Doubles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑ATP Prize Money 2006 [online]. stevegtennis.com [cit. 2013-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-04. (anglicky)
