Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Na stavbě se podílely loděnice Scotts v Greenocku, Harland & Wolff v Belfastu, Palmers v Jarrowu a Hamilton v Glasgow. Do služby vstoupily v roce 1915. Hlavní výzbroj pocházela ze čtyř vyřazených predreadnoughtůtřídy Majestic (jednotky Victorious, Magnificent, Hannibal a Mars).[1]
Původní výzbroj monitorů tvořily dva 305mm kanóny umístěné v dvoudělové věži na přídi. Doplňovaly je dva 76mm kanóny, jeden 47mm kanón a 40mm kanón. Pohonný systém tvořily dva kotle a dva parní stroje, pohánějící dva lodní šrouby. Jejich výkon se u jednotlivých plavidel lišil. Monitory General Wolfe a Sir John Moore měly pohon o výkonu 2500 hp, monitor Prince Rupert o výkonu 1600 hp a ostatní o výkonu 2310 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 6,5 uzlu.[1]
Modernizace
Během služby se složení výzbroje měnilo. Roku 1918 byla na záď monitorů General Wolfe a Lord Clive instalována dělová věž se 457mm kanónem. Tyto kanóny byly původně vyrobeny pro lehký bitevní křižník HMS Furious. Přestavba třetího monitoru Prince Eugene nebyla do konce války dokončena.[1]