paluba 101 mm boky až 228 mm velitelská věž 355 mm věže 355 mm
Třída Majestic byla třídapredreadnoughtůRoyal Navy. Celkem bylo v letech 1889–1895 postaveno devět jednotek této třídy. Byla tak nejpočetnějších třídou bitevních lodí v historii.[1] Jejich autorem byl William Henry White. Všechny lodi bojovaly v první světové válce, přičemž Majestic v ní byl potopen. Ostatní lodi byly sešrotovány na počátku 20. let.[2]
Výzbroj tvořily čtyři 305mm děla ve dvouhlavňových věžích, dvanáct 152mm kanónů v pancéřových kasematách, šestnáct 76mm kanónů, dvanáct 47mm kanónů a pět torpédometů. Pro pancéřování byla použita Harveyova ocel. Boční pancéřový pás měl délku 91 metrů, výšku 4,8 metru a sílu až 228 mm. Dělové věže a velitelskou věž chránil 355mm pancíř. Pancéřová paluba měla sílu 101 mm.
Lodě poháněly dva tříválcové parní stroje, kterým páru dodávalo osm kotlů. Lodní šrouby byly dva. Dva komíny stály vedle sebe.[4]
Osudy
HMS Hannibal
Od zařazení do služby až po první světovou válku sloužily lodě třídy Majestic v domácích vodách a ve Středomoří (pouze Victorious byl krátce součástí China Station). Všech devět lodí se zapojilo do bojů první světové války, jelikož však již byly zastaralé, byly brzy přeřazovány k různým pomocným úkolům. V době vypuknutí války tvořily Prince George, Caesar, Jupiter a Majestic 7. bitevní eskadru, jež byla součástí Kanálového loďstva.[5]Hannibal, Victorious, Mars, Magnificent a Illustrious tvořily 9. bitevní eskadru, která byla součástí hlídkových sil.[6]
Jedinou lodí ztracenou v akci byl Majestic. Byl společně se sesterskou lodí Prince George nasazen v dardanelské kampani a potopen 27. května 1915 jedním torpédem německé ponorky U 21.[7]Caesar byl v letech 1914–1918 používán jako strážní loď. Hannibal, Magnificent, Mars a Victorious byly odzbrojeny v roce 1915, zatímco Illustrious a Prince George v roce 1916. Všem osm lodí bylo na počátku 20. let vyřazeno.[2]
