Třída Lerici je třída minolovek provozovaných Italským námořnictvem a v podobě odvozených typů rovněž několika zahraničními uživateli. Pro Itálii byly postaveny celkem čtyři jednotky této třídy, pro Nigérii dvě a pro Malajsii čtyři. Italské minolovky jsou v aktivní službě a jejich domovským přístavem je La Spezia. Úzce na ně rovněž navázala následující mírně zvětšená třída Gaeta, čítající osm plavidel.
Na základě třídy Lerici vzniklo několik dalších tříd minolovek, zakoupených námořnictvy Alžírska (1 ks), Austrálie (6 ks), Finska (3 ks), Thajska (8 ks) a USA (12 ks). Bezlicenční kopii minolovek třídy Lerici postavila Jižní Korea (6 ks). Včetně těchto derivátů tak bylo na základě třídy Lerici postaveno celkem 54 minolovek.
Pozadí vzniku
Minolovky vyvinula italská loděnice Intermarine SpA v Sarzaně. V roce 1985 byly do služby zařazeny čtyři jednotky pojmenované Lerici (M5550), Sapri (M5551), Milazzo (M5552) a Vieste (M5553).
Vývoj nových minolovek, které měly nahradit stará plavidla pocházející z 50. let, byl objednán v roce 1978. Trup plavidla je zhotoven ze sklolaminátu a je odolný vůči podmořským výbuchům. Miny jsou vyhledávány pomocí vysokofrekvenčního sonaru SQQ-14 a potápěči, kterých může být na palubě až sedm. K likvidaci min slouží dálkově ovládané prostředky MIN-77 a Pluto. Obrannou výzbroj tvoří jeden 20mm kanón Oerlikon. Pohonný systém tvoří jeden diesel GMT B230-8M. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů.
↑Class Lerici Coastal Minehunter [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-22. (anglicky)
Literatura
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN80-86158-02-0. S. 389.
PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Lerici na Wikimedia Commons
.jpg)
