Třída F byla třída eskortních plavidel německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Jejich německé označení bylo Flottenbegleiter. Původně měly sloužit pro ochranu německých válečných lodí a konvojů proti ponorkám a minám. Zároveň představovaly zkušební platformy pro vysokotlaké kotle a další struktury určené pro německé torpédoborce. Kvůli problémům s pohonným systémem a přetížením způsobeným špatným nautickým vlastnostem však byly brzy převedeny k pomocným úkolům.[2] Celkem bylo postaveno deset jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1935. Čtyři byly potopeny za války a pátá po jejím skončení. Ostatní plavidla byla sešrotována.[1]
Stavba
Celkem bylo postaveno deset jednotek této třídy. Do stavby se zapojily tři loděnice. Šest jednotek postavila loděnice Germaniawerft v Kielu a po dvou kusech loděnice Blohm & Voss v Hamburku a Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu.[1]
Přestavěna na depotní loď Libelle (později Jagd). Po válce předána USA, využívána k odminování organizací Deutscher Minenräumdienst, poté předána Francii a sešrotována.[2]
Od května 1940 pomocná loď pro vyzvedávání torpéd. Po válce předána USA a sešrotována.
Konstrukce
Výzbroj tvořily dva 105mm kanóny, čtyři 37mm kanóny, čtyři 20mm kanóny a čtyři spouštěče hlubinných pum. Dále unesly 50–62 min. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 14 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů. Dosah byl 1500 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.[1]
Modifikace
Trup plavidel F1–F4 a F6 byl roku 1939 prodloužen na 80,3 metru, přičemž jejich výtlak narostl na 1147 tun. Plavidla F1, F3 a F6 byla přestavěna na mateřské lodě ponorek. Mimo jiné dostaly dodatečné ubikace.[2]