Čluny Linsen byly původně vyvinuty německou rozvědkou Abwehr. Inspirovány byly italskými výbušnými čluny MT. Později byly nasazovány také v rámci tzv. velitelství malých plavidel K-Verband. [2]
Konstrukce
Systém Linsen se skládal z jednoho řídícího člunu a dvou dálkově ovládaných výbušných člunů. Každý výbušný člun nesl 300 kg (později 400 kg) trhavin.[1] Posádku řídícího člunu tvořil pilot a dva operátoři, výbušné čluny měly pouze pilota. Piloti výbušných člunů měly za úkol navést je na cíl a 50 metrů od něj skočit do moře, přičemž pilot řídícího plavidla výbušný člun pomocí VKV rádia ovládal po zbytek trasy až do nárazu. Následně měl řídící člun z moře vyzvednout piloty útočných plavidel. Pohonný systém tvořil automobilový benzínový osmiválec o výkonu 95 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 31 uzlů. Dosah byl až 60 námořních mil.[3]
Odkazy
Reference
↑ abcTARRANT, V. E. Poslední rok Kriegsmarine. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN80-85831-63-5. S. 31. [Dále jen Tarrant].