Sviňucha běloploutvá

Jak číst taxoboxSviňucha běloploutvá
alternativní popis obrázku chybí
Sviňucha běloploutvá (Phocoenoides dalli)
alternativní popis obrázku chybí
Porovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Cetartiodactyla)
Infrařádkytovci (Cetacea)
Malořádozubení (Odontoceti)
Čeleďsviňuchovití (Phocoenidae)
RodPhocoenoides
(Andrews, 1911)
Binomické jméno
Phocoenoides dalli
(True, 1885)
Rozšíření sviňuchy běloploutvé
Rozšíření sviňuchy běloploutvé
Rozšíření sviňuchy běloploutvé
Synonyma
  • Phocoenoides truei
  • delfín běloploutvý[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sviňucha běloploutvá (Phocoenoides dalli) je největším zástupcem čeledi sviňuchovitých. Jedná se o jediný druh monotypického rodu Phocoenoides. Vyskytuje se v mořích severního Pacifiku. Tento zdatný plavec dokáže na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až 55 km / h, což z něj činí vůbec nejrychlejšího zástupce malých kytovců.[3]

Systematika

V minulosti byly sviňucha běloploutvá a sviňucha jižní (Phocoena dioptrica) řazeny do stejné podčeledi Phocoenoidinae, moderní genetické studie však takový vztah vyvrátily a morfologickou příbuznost těchto druhů pokládají za důsledek konvergentní evoluce.[4][5][6] Nejbližším příbuzným sviňuchy běloploutvé je patrně sviňucha obecná (Phocoena phocoena),[7] se kterou se sviňucha běloploutvá může křížit.[8]

U sviňuchy běloploutvé se rozlišují dva morfotypy,[9] které se považují za poddruhy. Oba morfotypy mají na spodině a bocích velkou bílou skvrnu, která začíná nedaleko báze ocasu. U poddruhu dalli tato bílá skvrna dosahuje úrovně hřbetní ploutve, u poddruhu truei sahá mnohem dále dopředu těla až k úrovni prsních ploutví.[4]

Celá vědecká jména těchto poddruhů jsou následující:[10]

  • Phocoenoides dalli dalli (True, 1885) – vyskytuje se u amerických břehů.
  • Phocoenoides dalli truei Andrews, 1911 – vyskytuje se u asijských břehů.

Vědecké rodové jméno Phocoenoides pochází z řeckého eides („podobný“). Druhové jméno dalli je připomínkou amerického zoologa Williama Healeyho Dalla, který odlovil první exemplář druhu.[2]

Popis

Sviňucha běloploutvá subsp. dalli

Tělo je zavalitější, u ocasu je ale silně zploštělé s patrným kýlem na hřbetní i břišní straně. Hlavu má malou a plošší než ostatní sviňuchy. Prsní ploutve se nacházejí v blízkosti hlavy a jsou malé a špičaté, hřbetní ploutev je trojúhelníkovitého tvaru se zahnutým hrotem. Převážná část těla je zbarvená tmavě, na bocích jsou velké okrouhlé bílé skvrny, které pokračují až v bílé břicho. Hruď, hrdlo a spodní čelist jsou tmavé. Na ploutvích je kombinace tmavé barvy se světlými skvrnami. Vzácně se vyskytují jedinci zbarveni zcela tmavě nebo zcela bíle.[11]

V horní čelisti mívá na každé straně po 19 až 28, v dolní po 20 až 28 zubech.[3] Zuby mají podobu zrníček rýže a představují vůbec nejmenší zuby mezi všemi kytovci.[4] Neobvyklá je i kostra sviňuchy běloploutvé, která má dlouhé, štíhlé výběžky na obratlích, a zajímavé je i rostrum, které je s délkou až 340 mm delší než u jiných sviňuch. Celkový počet obratlů je 92–98.[4]

Sviňucha běloploutvá dosahuje délky kolem 1,8–2 m, nejdelší jedinci měří necelé 2,4 m. Může vážit až 200 kg.[11]

Výskyt

Tento kytovec je rozšířen ve studenějších vodách na severu Tichého oceánu, od Kalifornského poloostrova podél západního pobřeží Spojených států amerických, Kanady a Aljašky až k pobřežím Japonska, Sachalinu a Kamčatky omývaných vodami Japonského, Ochotského a jižní části Beringova moře.[11] Jedna z populací poddruhu truei migruje mezi pacifickým pobřežím Japonska a Ochotským mořem.[11][12] Sviňucha běloploutvá je poměrně hojný druh, jehož počty dosahují kolem 1,2 milionu jedinců, přičemž hned kolem 554 000 připadá na Ochotské moře.[3]

Biologie a chování

Trojice sviňuch běloploutvých

Sviňucha běloploutvá se může potopit až do 500m hloubek, což je na sviňuchovitého kytovce značně neobvyklé.[13] Na krátkou vzdálenost dokáže vyvinutou rychlost až 55 km / h, pročež je tato sviňucha považována za nejrychlejšího malého kytovce.[3] Sviňucha běloploutvá s oblibou surfuje ve vlnách za loděmi, avšak z vody vyskakuje jen extrémně zřídka.[11]

Obvykle žije v nestálých, fluidních skupinkách o 2 až 10 jedincích, typicky v uskupeních do 5 sviňuch.[3] Výjimečně byly pozorovány masivní agregace o mnoha stovkách jedinců.[11] K predátorům patří hlavně kosatka dravá, přičemž sviňucha běloploutvá dokáže rozlišit různé ekotypy kosatek. Zatímco k rezidentním kosatkám se beze strachu přiblíží nebo si s nimi i zaplave, od kosatek transientního typu (tzv. Biggsův ekotyp) rychle odplouvá.[3] Sviňuchu běloploutvou mohou odlovit i větší druhy žraloků.[4]

Živí se oportunisticky. Do jejího jídelníčku patří velké množství druhů ryb a hlavonožců, hlavně pak druhy s měkčími těly (lampovníkovití (Myctophidae) či krakatice čeledi Gonatidae[14]). Výjimečně může pozřít i krill, krevety nebo desetinožce.[11] Většinu potravy sbírá v horních 100 m vodního sloupce.[3]

Rozmnožování

Odlovené sviňuchy běloploutvé na japonském trhu

Samice dosahují pohlavní dospělosti ve věku 4 až 7 roků, samci od 4 do 8 let. K páření dochází hlavně v létě, avšak může k němu dojít i v jiných částech roku. Samice zabřezne jen jednou za 1–3 roky. Po březosti dlouhé 10–12 měsíců rodí jen jedno mládě, které se po dobu kolem jednoho roku zdržuje v těsné blízkosti samice až do odstavení. Průměrná délka života je u sviňuchy běloploutvé odhadována na méně než 15 roků, avšak může žít až 22 let.[3]

Vztah k lidem

Sviňucha běloploutvá se v zajetí příliš nechová, i když ve Spojených státech nebo v Japonsku k jejich držení v akváriích dochází.[4]

V 70. a 80. letech 20. století docházelo k hromadným úmrtím sviňuch běloploutvých v unášených tenatových sítích (sítě plovoucí těsně pod hladinou, které se pohybují volně po proudu nebo jsou taženy za lodí), avšak tato rybolovná zařízení jsou již zakázána. Odhaduje se, že tehdy zemřelo v tenatových sítích každoročně tisíce sviňuch běloploutvých. K moderním hrozbám patří hlavně nechtěné odlovy během komerčních rybolovných operací v ruských mořích a cílené odlovy ve vodách Japonska, kde je lov sviňuch povolen japonskými úřady.[15] Odhaduje se, že se v Japonsku odloví kolem 18 000 sviňuch běloploutvých ročně.[13][15] I přes tato vysoká čísla sviňucha běloploutvá nepatří mezi ohrožené druhy a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ji hodnotí jako málo dotčenou.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b KIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN 8090317103. S. 265. 
  3. ↑ a b c d e f g h CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 476-481. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f JEFFERSON, Thomas A. Dall's Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 239–242. (anglicky)
  5. ↑ ROSEL, Patricia E.; HAYGOOD, Margo G.; PERRIN, William F. Phylogenetic Relationships among the True Porpoises (Cetacea: Phocoenidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 1995-12-01, roč. 4, čís. 4, s. 463–474. Dostupné online [cit. 2024-11-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.1995.1043. 
  6. ↑ FAJARDO‐MELLOR, Liliana; BERTA, Annalisa; BROWNELL, Robert L. THE PHYLOGENETIC RELATIONSHIPS AND BIOGEOGRAPHY OF TRUE PORPOISES (MAMMALIA: PHOCOENIDAE) BASED ON MORPHOLOGICAL DATA. Marine Mammal Science. 2006-10, roč. 22, čís. 4, s. 910–932. Dostupné online [cit. 2024-03-29]. ISSN 0824-0469. DOI 10.1111/j.1748-7692.2006.00080.x. (anglicky) 
  7. ↑ BEN CHEHIDA, Yacine; THUMLOUP, Julie; SCHUMACHER, Cassie; HARKINS, Timothy; AGUILAR, Alex; BORRELL, Asunción; FERREIRA, Marisa. Mitochondrial genomics reveals the evolutionary history of the porpoises (Phocoenidae) across the speciation continuum. Scientific Reports [online]. 2020-09-16. Roč. 10, čís. 1. Dostupné online. DOI 10.1038/s41598-020-71603-9. (anglicky) 
  8. ↑ WILLIS, Pamela M; CRESPI, Bernard J; DILL, Lawrence M. Natural hybridization between Dall's porpoises (Phocoenoides dalli) and harbour porpoises (Phocoena phocoena). Canadian Journal of Zoology. 2004-05-01, roč. 82, čís. 5, s. 828–834. Dostupné online [cit. 2024-11-01]. ISSN 0008-4301. DOI 10.1139/z04-059. 
  9. ↑ ESCORZA-TREVIÑO, S.; PASTENE, L. A.; DIZON, A. E. Molecular Analyses of the Truei and Dalli Morphotypes of Dall'S Porpoise (Phocoenoides dalli). Journal of Mammalogy. 2004-04, roč. 85, čís. 2, s. 347–355. Dostupné online [cit. 2024-11-01]. ISSN 0022-2372. DOI 10.1644/1545-1542(2004)085<0347:MAOTTA>2.0.CO;2. (anglicky) 
  10. ↑ List of Marine Mammal Species and Subspecies. marinemammalscience.org [online]. Society for Marine Mammalogy, 2016-11-13 [cit. 2024-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-27. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e f g JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 322–325. (anglicky) 
  12. ↑ KANAJI, Yu; MIYASHITA, Tomio; YOSHIDA, Hideyoshi. Abundance estimates of dalli-type and truei-type of Dall’s porpoise Phocoenoides dalli in the western central part of the Sea of Okhotsk, July–September between 1990 and 2010. Fisheries Science. 2015-07-01, roč. 81, čís. 4, s. 611–619. Dostupné online [cit. 2024-11-01]. ISSN 1444-2906. DOI 10.1007/s12562-015-0887-2. (anglicky) 
  13. ↑ a b Dall’s Porpoise. www.fisheries.noaa.gov [online]. NOAA Fisheries, 2022-09-15 [cit. 2024-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-29. (anglicky) 
  14. ↑ OHIZUMI, Hiroshi; KURAMOCHI, Toshiaki; KUBODERA, Tsunemi. Feeding habits of Dall's porpoises (Phocoenoides dalli) in the subarctic North Pacific and the Bering Sea basin and the impact of predation on mesopelagic micronekton. Deep Sea Research Part I: Oceanographic Research Papers. 2003-05-01, roč. 50, čís. 5, s. 593–610. Dostupné online [cit. 2024-11-01]. ISSN 0967-0637. DOI 10.1016/S0967-0637(03)00033-5. 
  15. ↑ a b c Phocoenoides dalli [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T17032A50370912.en. 

Literatura

česky
  • ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
  • KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
  • MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 
anglicky
  • BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. (anglicky) 
  • CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 
  • JEFFERSON, Thomas A. Dall's Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 239–242. (anglicky)
  • REEVES, Randall R., et al., 2002. Guide to marine mammals of the world. Příprava vydání National Audubon society. 2. vyd. New York: A. A. Knopf. ISBN 978-0-375-41141-0. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu sviňucha běloploutvá na Wikimedia Commons
  • CULIK, Boris M. Odontocetes, The toothed whales: "Phocoenoides dalli" [online]. UNEP/CMS Secretariat, Bonn, DE, rev. 2010 [cit. 2013-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-31. (anglicky) 
  • DECKER, Jeffrey. Animal Diversity Web: Phocoenoides dalli [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2002 [cit. 2013-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Phocoenoides dalli [online]. NOAA Fishering Service, Silver Spring, MD, USA [cit. 2013-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-27. (anglicky) 
  • Phocoenoides dalli [online]. MarineBio.org, Encinitas, CA, USA [cit. 2013-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-18. (anglicky)