Sviňucha obecná (Phocoena phocoena) je druhmořského savce z čeledisviňuchovití, který se vyskytuje v severních oblastech Atlantského a Tichého oceánu a v Černém moři. Většinou se zdržuje poblíž pobřeží nad kontinentálními šelfy do asi stometrových hloubek. Někdy vplouvá do ústí řek a do přístavů. Přestože sviňucha obecná obývá rozlehlé území, spatřit ji lze jen zřídka, protože nad vodu vyskakuje jen vzácně a k lodím se nepřibližuje.
Jedná se o malého kytovce s černým hřbetem a bílým břichem. Samice v průměru váží kolem 75 kg a dosahuje délky kolem 150 cm, menší samec váží kolem 60 kg a jeho délka se pohybuje kolem 140 cm. Tato převrácená pohlavní dvojtvárnost je u kytovců neobvyklá. Živí se hlavně hejnovými druhy malých ryb, jako jsou sledi, šproti nebo ančovičky. Samice zabřezne jednou za 1–2 roky a jedno mládě vrhá v teplých letních měsících.
Sviňucha obecná náleží společně s dalšími třemi druhy sviňuch do rodu Phocoena.[2] O popis sviňuchy obecné se postaral již Carl Linné, který ji pod názvem Delphinus phocoena zařadil do 10. vydání svého přelomového díla Systema naturae.[3] Druh byl později přeřazen do rodu Phocoena, který vytyčil francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1816 se sviňuchou obecnou coby typovým druhem.[4]Phocoena pochází z latinského phocaena nebo řeckého φώκαινα (phokaina), což v obou případech znamená „sviňucha“.[5] V anglickém jazyce se sviňucha označuje jako porpoise, což je odvozeno z latinského porcus („prase“) a piscus („ryba“).[6] Podobně i v dalších jazycích včetně češtiny má rodové pojmenování spojitost s prasetem.[7][8] V češtině výraz „sviňucha“ použil již Jan Svatopluk Presl ve svém klasickém díle Ssavectvo.[9]
Moderní taxonomové rozlišují u sviňuchy obecné tři poddruhy:[2][10]
P. p. vomerina (Gill, 1865) – vyskytuje se v Tichém oceánu.
Zástupci poddruhu relicta mívají ve srovnání s atlantským protějškem menší velikost těla a lebky a odlišná je i jejich genetická výbava. Oba poddruhy jsou odděleny Středozemním mořem a na samostatnou evoluční cestu se vydaly snad již před 175 000 lety.[11][12][13] Atlantský poddruh phocoena má oproti pacifickému poddruhu vomerina větší lebku, avšak kratší čelist.[14] V Tichém oceánu se patrně vyskytuje i další, dosud nepojmenovaný a nepopsaný poddruh.[15] Nejbližším příbuzným sviňuchy obecné je patrně sviňucha běloploutvá (Phocoena dalli),[16] se kterou se sviňucha obecná může křížit.[17]
Popis
Jedná se o malého baculatého kytovce. Hlava je malá, kuželovitá s krátkým nevýrazným zobákem (rypcem).[18] Hřbet je černý až tmavě šedý, spodina je bílá. Zatímco v přední části těla tyto barvy na jejich rozhraní na bocích splývají, v zadní tělní části jsou ostřeji odděleny. Horní čelist je černá, spodní čelist je bílá.[19] Na bradě jsou 1–3 tmavé proužky, od koutku tlamy se táhne tmavší proužek různých šířek až k prsním ploutvím.[18] Všechny ploutve jsou černé.[19] Vzácně se objevují i zcela bílí jedinci.[20][21][22]
Trojúhelníková hřbetní ploutev má kolem 12–19 hrbolků na přední hraně;[18] jejich funkce není zcela jasná,[14] může souviset s hydrodynamikou.[18] U báze široká hřbetní ploutev je umístěna ve střední části těla.[18] Samice v průměru váží kolem 75 kg a dosahuje délky 150 cm, menší samec váží kolem 60 kg a jeho délka se pohybuje kolem 140 cm.[14] Taková převrácená pohlavní dvojtvárnost je u kytovců neobvyklá.[23] Tyto rozměry z druhu činí vůbec nejmenšího kytovce severního Atlantiku.[13] Sviňuchy z Černého moře dosahují kratších délek než sviňuchy z Baltského moře.[19] V každé z čelistí se ukrývá 38–56 krátkých lopatkovitých zubů.[24]
Na moři je sviňuchu obecnou poměrně náročné spatřit, jelikož se toto plaché zvíře vynořuje jen na velmi krátkou dobu a nad hladinu vystrkuje jen minimální část těla a oproti např. delfínům se neprojevuje častým akrobatickým chováním nad hladinou. K lodím se na rozdíl od některých jiných druhů sviňuch nepřibližuje, takže pozorování na moři typicky představuje jen letmé zahlédnutí odplouvající sviňuchy.[18] Na druhou stranu je ve většině areálu výskytu díky své malé velikosti v podstatě nezaměnitelná.[19] Pouze v místech sympatrie se sviňuchou běloploutvou (severní Pacifik) může dojít k záměně obou druhů.[25]
Výskyt
Sviňucha obecná obývá chladnější vody severní polokoule. V Tichém oceánu se vyskytuje podél severoamerického pobřeží od střední Kalifornie po Aljašku, a na západ přes severovýchodní Rusko a na jih k Japonsku. V západním Atlantiku areál výskytu sahá od jihovýchodní části Spojených států až po Baffinův ostrov na severu. Do Hudsonova zálivu nezaplouvá. Areál rozšíření pokračuje přes střední a jižní Grónsko, Faerské ostrovy a Island po západní Afriku (od Senegalu na sever) a Evropu (od jižního Portugalska po Novou Zemi). Jedná se o jediného kytovce, který se pravidelně objevuje v Baltském moři. Ve Středozemní moři je sviňucha obecná takřka nepřítomná, obývá pouze sever Egejského moře. Hojná je v Černém moři a přilehlých vodách Azovského a Marmarského moře. Atlantská, pacifická a černomořská populace jsou tedy od sebe geograficky poměrně striktně a dalece odděleny.[26][27]
Typicky se vyskytuje v pobřežních oblastech kontinentálních šelfů do stometrových hloubek, může se však vydat i do hlubších vod širého moře. Stanoviště druhu je charakteristické různorodostí hloubek, variabilitou potravních zdrojů i typem substrátu dna.[26] Sviňucha obecná má v oblibě hlavně mělké zálivy, fjordy a ústí řek. Občas může plavat proti proudu řeky poměrně dalece do vnitrozemí.[24]
Globální velikost populace sviňuchy obecné není známá, k dispozici jsou však odhady početnosti u řady místních populací. K těm patří odhad na 345 000 sviňuch obecných žijících v Severním moři, 102 500 u břehů severovýchodní Severní Ameriky, 89 000 u Aljašky, 27 000 u Islandu, 25 000 v Norsku a 24 000 u západního Skotska.[28] V Černém moři se nachází od několika do 12 tisíc sviňuch obecných[29] a na Baltské moře připadá několik set jedinců.[29][30] Minimální celkové množství sviňuch obecných se odhaduje na 700 000[14] až 1 200 000 jedinců.[29]
Biologie a chování
Chování, socialita a predátoři
Jedná se o samotářské plaché zvíře, které se jen málokdy přibližuje k lodím. Pohybuje se v malých skupinkách o dvou až pěti jedincích.[31] Výjimečně se v místech s bohatým množstvím potravy může shlukovat do dočasných stád o stovkách jedinců.[24] Sviňucha obecná je vysoce mobilní zvíře a její domovský okrsek pokrývá tisíce čtverečních kilometrů.[31] Zatímco některé populace jsou rezidentní, jiné podnikají sezónní migrace podmíněné dostupností potravních zdrojů, pohybem ledové pokrývky nebo teplotou mořské vody.[24] Ve svém pohybu dokáže být poměrně přizpůsobivá. Např. v Severním moři byl zdokumentován pozvolný, avšak masivní posun populace sviňuch obecných ze severu na jih za lepší potravní nabídkou.[14] Na oteplení západogrónských vod zase tamější sviňuchy obecné zareagovaly delším pobytem a výraznějším vytěžováním tresky obecné (Gadus morhua).[32]
S ostatními druhy kytovců se socializuje jen výjimečně. Může se krmit na stejných místech jako některé velké druhy kytovců, např. plejtváků.[24] Zdokumentováno je poměrně velké množství případů útoků delfínů skákavých (Tursiops truncatus) na sviňuchy obecné, při kterých není výjimkou, že dojde ke smrti sviňuchy.[33][34][35][36][37] Důvody těchto útoků nejsou zcela zřejmé. Mohou souviset s potravní konkurencí.[38][39] Podle jiné hypotézy je mezi některými populacemi delfínů skákavých rozšířena infanticida a delfín může zaměnit tělesně malou sviňuchu za mládě delfína.[34] K predátorům sviňuchy obecné patří kosatka dravá (Orcinus orca),[40]žralok bílý (Carcharodon carcharias),[41]žralok malohlavý (Somniosus microcephalus)[42] a v některých oblastech i tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus).[43][44]
Potrava
Jedná se převážně o rybožravého kytovce. Vyhledává hlavně malé hejnové ryby s vysokým obsahem lipidů, jako jsou sledi, šproti nebo ančovičky. V některých oblastech tvoří podstatnou část jídelníčku i desetiramenatci nebo korýši. Potravu hledá hlavně u dna v hloubkách do 200 m, může však odlovit kořist i z hladiny nebo ze střední části vodního sloupce.[14] Typicky se potápí na dobu kolem jedné minuty, avšak pod vodou může vydržet i přes pět minut.[26][45]
Sviňuchy obecné se typicky krmí samostatně, avšak jsou schopny i skupinového lovu, během kterého se skupinka sviňuch snaží udržet hejno ryb pohromadě a nahánět ho k hladině.[14] Podle studie z dánských moří sviňuchy obecné sháněly potravu takřka neustále během dne i noci. Ve dne lovily kolem 200 rybek za hodinu a před noc až 550. Takřka všechny z ulovených rybek měřila mezi 3–10 cm.[46] V zajetí sviňuchy obecné požíraly 0,75–3,25 kg ryb denně (což představovalo 4–9,5 % tělesné váhy) v závislosti na velikosti sviňuch.[47] Sviňuchy obecné od pobřeží Galicie pořádaly kolem 3,9 ± 0,8 kg ryb denně, neboli 1,4 tun ryb ročně.[48]
Studie z roku 2024 poukázala na to, že dostupnost kořisti výrazně ovlivňuje sezónní a denní vertikální migrační vzorce sviňuch obecných v Černém moři. V jihovýchodní oblasti Černého moře byly sviňuchy obecné aktivní převážně v noci, s nejvyšší intenzitou od ledna do května, kdy probíhá migrace ančoviček. V severozápadní části Černého moře od dubna do října se sviňuchy více pohybovaly během dne (nejvíce za rozbřesku a za úsvitu), což odpovídá migračnímu vzorci šprotů.[49] Konkrétní složení jídelníčku sviňuch obecných se může výrazně lišit podle lokace. Např. ve Skandinávii byl nejdůležitější kořistí sleď obecný (Clupea harengus),[50] v Norsku huňáček severní (Mallotus villosus),[50] ve Skotsku to byli treska bezvousá (Merlangius merlangus) a smačkovití (Ammodytidae),[51] na Islandu huňáček severní[52] a v Sališském moři to byl sleď tichomořský (Clupea pallasii).[53]
Rozmnožování
Doba rozmnožování se liší podle oblasti, nejčastěji se mláďata rodí v teplejší části roku od května do srpna.[14] Samice vrhá pouze jedno mládě, což je standardní u všech kytovců. K roku 2014 byl znám pouze jeden případ dvojčat (i když nenarozených; dvojčata byla nalezena v děloze matky během pitvy)[54] a v roce 2017 byl reportován nechtěný odchyt srostlého dvojčete se dvěma hlavami v rybářské síti v Severním moři.[55] Mládě je při narození velké kolem 70–75 cm a váží asi 5 kg. Doba gestace je zhruba 10 a půl měsíce, avšak mláďata příležitostně uloví menší kořist jako kril již od věku několika měsíců.[14]
K páření dochází asi měsíc a půl po období vrhů.[14] Samice zabřezne jednou za 1–2 roky, přičemž v Atlantiku to je typicky jednou ročně a v Pacifiku standardně jen jednou za dva roky. Sviňuchy obecné jsou promiskuitní, tzn. samec i samice se páří s vícero jedinci.[56] Sexuální kompetice mezi samci probíhá formou kompetice spermií, tedy nikoliv na úrovni fyzického soupeření samců.[57]Varlata samců se v době páření výrazně zvětšují. Ve vrcholném období páření dosahují váhy kolem 0,6 kg, v krajním případě i 2,65 kg.[58] Takto těžká varlata představují jedny z nejtěžších varlat vzhledem k váze těla mezi všemi savci.[26] Naopak mimo pářící období se varlata scvrkávají na cirka 100 gramovou velikost.[58] Váha varlat se tak dá využívat jako indikátor doby říje.[59]
K pohlavní dospělosti dochází ve věku kolem 3–4 let, kdy sviňucha obecná dosahuje délky kolem 1,2–1,5 m.[26] Dožívá se 8–10 let.[56] Z 239 sviňuch obecných uvázlých v tenatových sítích v Mainském zálivu byla nejstarší sviňucha stará 17 let.[60] V zajetí se může dožít i 28 let.[61]
Populace sviňuch obecných z Černého moře byla výrazně zdecimována v průběhu 20. století, kdy byly sviňuchy obecné hojně loveny místními rybáři.[63] Lov kytovců v Černém moři ustal až v roce 1983, kdy byl lov černomořských kytovců zakázán v Turecku (v Sovětském svazu, Bulharsku a Rumunsku došlo k zákazu lovu kytovců v Černém moři již v roce 1966).[29] Není zcela jasné, kolik sviňuch bylo tehdy zabito, ale řádově se jedná o stovky tisíc. Černomořská populace se od zákazu lovu nedokázala zotavit a nadále klesá vlivem zamotání sviňuch obecných do ukotvených tenatových sítí nastražených u dna. Vážnou hrozbu černomořského poddruhu představují i rušivé vlivy během těžby plynu nebo úbytek dostupné potravy následkem nadměrného rybolovu a přemnožením introdukovaného druhu žebernatkyMnemiopsis leidyi, která požírá rybí vajíčka a v některých černomořských oblastech už způsobila rapidní úbytek některých druhů ryb.[63]
Populace z Baltského moře v minulosti utrpěla přímým i nepřímým (nechtěným) odlovem. V moderních dobách představuje hlavní ohrožení baltských sviňuch interakce s rybářským náčiním, především různými druhy tenatových sítí. Další vážnou hrozbou jsou znečišťující látky přítomné v moři jako perzistentní organické látky a těžké kovy, zvukové znečištění a částečně i úbytek potravy a degradace a ztráta přirozených stanovišť.[64] Na globální úrovni sviňuchy obecné ohrožují podobné jevy jako u baltské a černomořské populace.[29] Hlavní hrozbou jsou interakce s rybářským náčiním (hlavně tenatovými sítěmi),[65][66][29] zvukové znečištění,[67][68][69] znečištění moří, úbytek potravy následkem nadměrného rybolovu, degradace přirozených stanovišť a klimatická změna, která s sebou přináší změny v distribuci potravy sviňuch.[29][14][70][71]
Sviňucha obecná je chráněna řadou mezinárodních smluv, jako je Bonnská úmluva, CITES nebo Dohoda o ochraně malých kytovců Černého a Středozemního moře a přilehlé oblasti Atlantiku (ACCOBAMS).[29] Jedním z klíčových prvků ochrany sviňuch obecných je používání akustických odstrašujících přístrojů (v angl. se jim říká pingers) během rybolovu. Jedná se o malá elektronická zařízení vydávající zvuk, jehož cílem je odlákat sviňuchy a další kytovce od nastražených sítí.[72] V zajetí se sviňuchy obecné příliš nechovájí, v Evropě je lze zahlédnou jen v chovných zařízenách v Dánsku a Nizozemí.[73] Jejich chov je poměrně náročný a úmrtnost sviňuch obecných vzatých do zajetí je vysoká.[74]
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ ab List of Marine Mammal Species and Subspecies. marinemammalscience.org [online]. Society for Marine Mammalogy, 2016-11-13 [cit. 2024-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-27. (anglicky)
↑LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 77. (latinsky)
↑CUVIER, Georges; CUVIER, Georges; LAURILLARD, Charles Léopold. Le règne animal distribué d'après son organisation : pour servir de base a l'histoire naturelle des animaux et d'introduction a l'anatomie comparée. Svazek t.2 (1817). A Paris: Chez Déterville 560 s. Dostupné online. S. 279.
↑ZAFARRIS, Jess. The Etymology of “Porpoise” (and “Tortoise” and “Dolphin”) [online]. 2018-06-05 [cit. 2024-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-28. (anglicky)
↑ porpoise. www.etymonline.com [online]. Etymology Dictionary [cit. 2024-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-28.
↑ Naše řeč – Několik poznámek k počátkům české zoologické terminologie. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-28.
↑ROSEL, Patricia E.; HAYGOOD, Margo G.; PERRIN, William F. Phylogenetic Relationships among the True Porpoises (Cetacea: Phocoenidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 1995-12-01, roč. 4, čís. 4, s. 463–474. Dostupné online [cit. 2024-11-03]. ISSN1055-7903. DOI10.1006/mpev.1995.1043. (anglicky)
↑VIAUD-MARTÍNEZ, KA; MARTÍNEZ VERGARA, M; GOLDIN, PE. Morphological and genetic differentiation of the Black Sea harbour porpoise Phocoena phocoena. Marine Ecology Progress Series. 2007-05-24, roč. 338, s. 281–294. Dostupné online [cit. 2024-11-03]. ISSN0171-8630. DOI10.3354/meps338281. (anglicky)
↑TOLLEY, K. A.; ROSEL, P. E. Population structure and historical demography of eastern North Atlantic harbour porpoises inferred through mtDNA sequences. Marine Ecology Progress Series. 2006-12-07, roč. 327, s. 297–308. Dostupné online [cit. 2024-11-03]. ISSN0171-8630. DOI10.3354/meps327297. (anglicky)
↑ abFONTAINE, Michaël C.; TOLLEY, Krystal A.; MICHAUX, Johan R. Genetic and historic evidence for climate-driven population fragmentation in a top cetacean predator: the harbour porpoises in European water. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2010-09-22, roč. 277, čís. 1695, s. 2829–2837. Dostupné online [cit. 2024-11-03]. ISSN0962-8452. DOI10.1098/rspb.2010.0412. PMID20444724. (anglicky)
↑ abcdefghijkBJØRGE, Arne; TOLLEY, Krystal A. Harbor Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN978-0-12-804327-1. S. 448–451. (anglicky)
↑CARLÉN, Ida; THOMAS, Len; CARLSTRÖM, Julia. Basin-scale distribution of harbour porpoises in the Baltic Sea provides basis for effective conservation actions. Biological Conservation. 2018-10-01, roč. 226, s. 42–53. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0006-3207. DOI10.1016/j.biocon.2018.06.031. (anglicky)
↑BEN CHEHIDA, Yacine; THUMLOUP, Julie; SCHUMACHER, Cassie; HARKINS, Timothy; AGUILAR, Alex; BORRELL, Asunción; FERREIRA, Marisa. Mitochondrial genomics reveals the evolutionary history of the porpoises (Phocoenidae) across the speciation continuum. Scientific Reports [online]. 2020-09-16. Roč. 10, čís. 1. Dostupné online. DOI10.1038/s41598-020-71603-9. (anglicky)
↑WILLIS, Pamela M; CRESPI, Bernard J; DILL, Lawrence M. Natural hybridization between Dall's porpoises (Phocoenoides dalli) and harbour porpoises (Phocoena phocoena). Canadian Journal of Zoology. 2004-05-01, roč. 82, čís. 5, s. 828–834. Dostupné online [cit. 2024-11-01]. ISSN0008-4301. DOI10.1139/z04-059.
↑ abcdKIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN8090317103. S. 262-263.
↑TONAY, Arda M.; BILGIN, Sabri; DEDE, Ayhan. First records of anomalously white harbour porpoises (Phocoena phocoena) in the Turkish seas with a global review. Hystrix, the Italian Journal of Mammalogy. 2013-01-04, roč. 23, čís. 2, s. 76–87. Dostupné online [cit. 2024-11-02]. ISSN0394-1914. DOI10.4404/hystrix-23.2-4792. (anglicky)
↑ROBINSON, Kevin P.; HASKINS, Gary N. Rare sighting of an anomalously white harbour porpoise (Phocoena phocoena) in the Moray Firth, north-east Scotland. Marine Biodiversity Records. 2013-01, roč. 6. Dostupné online [cit. 2024-11-02]. ISSN1755-2672. DOI10.1017/S1755267212001339. (anglicky)
↑GIL, Ágatha; CORREIA, Ana M.; SOUSA-PINTO, Isabel. Records of harbour porpoise (Phocoena phocoena) in the mouth of the Douro River (northern Portugal) with presence of an anomalous white individual. Marine Biodiversity Records. 2019-01-22, roč. 12, čís. 1, s. 1. Dostupné online [cit. 2024-11-02]. ISSN1755-2672. DOI10.1186/s41200-018-0160-3.
↑ abcdeJEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN978-0-12-409542-7. S. 326–329. (anglicky)
↑CARLEN, Ida; SIMMONDS, Mark. A review of the situation for the Baltic Sea harbour porpoise and recommendations for conservation measures. archive.iwc.int [online]. International Whaling Commission [cit. 2024-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑GROSS, Stephanie; CLAUS, Philip; WOHLSEIN, Peter. Indication of lethal interactions between a solitary bottlenose dolphin (Tursiops truncatus) and harbor porpoises (Phocoena phocoena) in the German Baltic Sea. BMC Zoology. 2020-09-15, roč. 5, čís. 1, s. 12. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN2056-3132. DOI10.1186/s40850-020-00061-7. (anglicky)
↑ abPATTERSON, I. A. P.; REID, R. J.; WILSON, B. Evidence for infanticide in bottlenose dolphins: an explanation for violent interactions with harbour porpoises?. Proceedings of the Royal Society of London. Series B: Biological Sciences. 1998-07-07, roč. 265, čís. 1402, s. 1167–1170. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0962-8452. DOI10.1098/rspb.1998.0414. PMID9699310. (anglicky)
↑ Violent interactions between bottlenose dolphins and harbour porpoises. Proceedings of the Royal Society of London. Series B: Biological Sciences. 1996-03-22, roč. 263, čís. 1368, s. 283–286. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0962-8452. DOI10.1098/rspb.1996.0043. (anglicky)
↑FILATOVA, Olga A.; FEDUTIN, Ivan D.; JAKOBSEN, Freja. Harbor porpoise displacement by a solitary bottlenose dolphin in the Baltic Sea. Marine Mammal Science. 2024-08-05. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0824-0469. DOI10.1111/mms.13164. (anglicky)
↑WILKIN, S. M.; CORDARO, J.; GULLAND, F. An Unusual Mortality Event of Harbor Porpoises (Phocoena phocoena) Off Central California: Increase in Blunt Trauma Rather Than an Epizootic. Aquatic Mammals. 2012, roč. 38, čís. 3, s. 301–310. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. DOI10.1578/am.38.3.2012.301. (anglicky)
↑BOYS, Rebecca. Fatal Interactions between Bottlenose Dolphins (Tursiops truncatus) and Harbour Porpoises (Phocoena phocoena) in Welsh Waters. 2015. Dissertation. Bangor University, Wales. Dostupné online.
↑SPITZ, Jérôme; ROUSSEAU, Yann; RIDOUX, Vincent. Diet overlap between harbour porpoise and bottlenose dolphin: An argument in favour of interference competition for food?. Estuarine, Coastal and Shelf Science. 2006-10-01, roč. 70, čís. Applying the Ecohydrology approach to the Guadiana estuary and coastal areas: lessons learned from dam impacted ecosystems, s. 259–270. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0272-7714. DOI10.1016/j.ecss.2006.04.020. (anglicky)
↑COSENTINO, A. Mel. First record of Norwegian killer whales attacking and feeding on a harbour porpoise. Marine Biodiversity Records. 2015, roč. 8. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN1755-2672. DOI10.1017/S1755267215000895. (anglicky)
↑ARNOLD, P. W. Predation on Harbour Porpoise, Phocoena phocoena , by a White Shark, Carcharodon carcharias. Journal of the Fisheries Research Board of Canada. 1972-08-01, roč. 29, čís. 8, s. 1213–1214. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0015-296X. DOI10.1139/f72-179. (anglicky)
↑WILLIAMSON, G. R. Common Porpoise from the Stomach of a Greenland Shark. Journal of the Fisheries Research Board of Canada. 1963-04-01, roč. 20, čís. 4, s. 1085–1086. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0015-296X. DOI10.1139/f63-073. (anglicky)
↑LEOPOLD, Mardik F.; BEGEMAN, Lineke; VAN BLEIJSWIJK, Judith D. L. Exposing the grey seal as a major predator of harbour porpoises. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2015-01-07, roč. 282, čís. 1798, s. 20142429. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0962-8452. DOI10.1098/rspb.2014.2429. PMID25429021. (anglicky)
↑BLEIJSWIJK, Judith D. L. van; BEGEMAN, Lineke; WITTE, Harry J. Detection of grey seal Halichoerus grypus DNA in attack wounds on stranded harbour porpoises Phocoena phocoena. Marine Ecology Progress Series. 2014-10-22, roč. 513, s. 277–281. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0171-8630. DOI10.3354/meps11004. (anglicky)
↑WESTGATE, Andrew J.; HEAD, Andrew J.; BERGGREN, Per. Diving behaviour of harbour porpoises, Phocoena phocoena. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences. 1995-05-01, roč. 52, čís. 5, s. 1064–1073. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0706-652X. DOI10.1139/f95-104. (anglicky)
↑WISNIEWSKA, Danuta Maria; JOHNSON, Mark; TEILMANN, Jonas. Ultra-High Foraging Rates of Harbor Porpoises Make Them Vulnerable to Anthropogenic Disturbance. Current Biology. 2016-06, roč. 26, čís. 11, s. 1441–1446. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0960-9822. DOI10.1016/j.cub.2016.03.069. (anglicky)
↑ Food consumption and body weight of harbour porpoises (Phocoena phocoena). In: READ, Andrew J. The Biology of the Harbour Porpoise. Wooden: De Spil Publishers, 1977. Dostupné online. ISBN978-9072743077. S. 217-233. (anglicky)
↑HERNANDEZ-GONZALEZ, Alberto; SAAVEDRA, Camilo; READ, Fiona L. Feeding ecology of harbour porpoises Phocoena phocoena stranded on the Galician coast (NW Spain) between 1990 and 2018. Endangered Species Research. 2024-05-30, roč. 54, s. 105–122. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN1863-5407. DOI10.3354/esr01328. (anglicky)
↑IVANCHIKOVA, Julia; TREGENZA, Nick; POPOV, Dimitar. Seasonal and diel patterns in Black Sea harbour porpoise acoustic activity in 2020–2022. Ecology and Evolution. 2024-10, roč. 14, čís. 10. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN2045-7758. DOI10.1002/ece3.70182. PMID39391820. (anglicky)
↑ abAAREFJORD, H.; BJORGE, A. J.; KINZE, C. C. Diet of the harbour porpoise (Phocoena phocoena) in Scandinavian waters. Oceanographic Literature Review. 1996, roč. 10, čís. 43, s. 1041. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0967-0653. (anglicky)
↑SANTOS, M. B.; PIERCE, G. J.; LEARMONTH, J. A. VARIABILITY IN THE DIET OF HARBOR PORPOISES ( PHOCOENA PHOCOENA ) IN SCOTTISH WATERS 1992–2003. Marine Mammal Science. 2004-01, roč. 20, čís. 1, s. 1–27. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0824-0469. DOI10.1111/j.1748-7692.2004.tb01138.x. (anglicky)
↑VÍKINGSSON, Gísli A.; ÓLAFSDÓTTIR, Droplaug; SIGURJÓNSSON, Jóhann. Geographical, and seasonal variation in the diet of harbour porpoises (Phocoena phocoena) in Icelandic coastal waters. NAMMCO Scientific Publications. 2003-07-01, roč. 5, s. 243–270. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN2309-2491. DOI10.7557/3.2829. (anglicky)
↑NICHOL, Linda M.; HALL, Anna M.; ELLIS, Graeme M. Dietary overlap and niche partitioning of sympatric harbour porpoises and Dall’s porpoises in the Salish Sea. Progress in Oceanography. 2013-08-01, roč. 115, čís. Strait of Georgia Ecosystem Research Initiative (ERI), s. 202–210. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0079-6611. DOI10.1016/j.pocean.2013.05.016. (anglicky)
↑USSELDIJK, L. L.; GRÖNE, A.; HIEMSTRA, S., et al. Short Note: A Record of Twin Fetuses in a Harbor Porpoise (Phocoena phocoena) Stranded on the Dutch Coast. S. 394-397. Aquatic Mammals [online]. [cit. 2024-11-04]. Roč. 40, čís. 4, s. 394-397. Dostupné online. (anglicky)
↑KOMPANJE, Erwin J. O.; CAMPHUYSEN, K. C. J.; LEOPOLD, M. F. The first case of conjoined twin harbour porpoises Phocoena phocoena (Mammalia, Cetacea). Deinsea. 2017, roč. 17, s. 1–5. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN2468-8983. (anglicky)
↑KEENER, William, et al. The Sex Life of Harbor Porpoises (Phocoena phocoena): Lateralized and Aerial Behavior. Aquatic Mammals. 2018, roč. 44, čís. 6, s. 620-632. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. DOI10.1578/am.44.6.2018.620. (anglicky)
↑ abLOCKYER, Christina; KINZE, Carl. Status, ecology and life history of harbour porpoise (Phocoena phocoena), in Danish waters. NAMMCO Scientific Publications. 2003-07-01, roč. 5, s. 143–175. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN2309-2491. DOI10.7557/3.2745. (anglicky)
↑NEIMANIS, Aleksija S.; READ, Andrew J.; FOSTER, Robert A. Seasonal regression in testicular size and histology in harbour porpoises ( Phocoena phocoena , L.) from the Bay of Fundy and Gulf of Maine. Journal of Zoology. 2000-02, roč. 250, čís. 2, s. 221–229. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0952-8369. DOI10.1111/j.1469-7998.2000.tb01072.x. (anglicky)
↑READ, Andrew J.; HOHN, Aleta A. LIFE IN THE FAST LANE: THE LIFE HISTORY OF HARBOR PORPOISES FROM THE GULF OF MAINE. Marine Mammal Science. 1995-10, roč. 11, čís. 4, s. 423–440. Dostupné online [cit. 2024-11-04]. ISSN0824-0469. DOI10.1111/j.1748-7692.1995.tb00667.x. (anglicky)
↑ Marsvinet Freja bliver optaget i Guinness rekordbog | avisendanmark.dk. avisendanmark.dk [online]. 2023-08-01 [cit. 2024-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-05. (dánsky)
↑ An assessment of the status of the harbour porpoise in central California — Porpoise Research Library. Porpoise Conservation Society [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑ A decline in the abundance of harbor porpoise, Phocoena phocoena, in nearshore waters off California, 1986-93 — Porpoise Research Library. Porpoise Conservation Society [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑TOUGAARD, Jakob; CARSTENSEN, Jacob; TEILMANN, Jonas. Pile driving zone of responsiveness extends beyond 20 km for harbor porpoises ( Phocoena phocoena (L.)). The Journal of the Acoustical Society of America. 2009-07-01, roč. 126, čís. 1, s. 11–14. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN0001-4966. DOI10.1121/1.3132523. (anglicky)
↑TOUGAARD, Jakob; HENRIKSEN, Oluf Damsgaard; MILLER, Lee A. Underwater noise from three types of offshore wind turbines: Estimation of impact zones for harbor porpoises and harbor seals. The Journal of the Acoustical Society of America. 2009-06-01, roč. 125, čís. 6, s. 3766–3773. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN0001-4966. DOI10.1121/1.3117444. (anglicky)
↑SIMONIS, Anne E.; FORNEY, Karin A.; RANKIN, Shannon. Seal Bomb Noise as a Potential Threat to Monterey Bay Harbor Porpoise. Frontiers in Marine Science. 2020-03-13, roč. 7. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN2296-7745. DOI10.3389/fmars.2020.00142. (anglicky)
↑CARLÉN, Ida; NUNNY, Laetitia; SIMMONDS, Mark P. Out of Sight, Out of Mind: How Conservation Is Failing European Porpoises. Frontiers in Marine Science. 2021-02-04, roč. 8. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN2296-7745. DOI10.3389/fmars.2021.617478. (anglicky)
↑ Acoustic Deterrent Devices - 'pingers'. www.fao.org [online]. FAO Fisheries & Aquaculture [cit. 2024-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-05.
↑ ZootierlisteHomepage. www.zootierliste.de [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-05.
↑ Experiences with harbour porpoises, Phocoena phocoena, in captivity: Mortality, autopsy findings and influence of the captive environment — Porpoise Research Library. Porpoise Conservation Society [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN8090317103.
MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství.
anglicky
BAKER, A. N., 1990. Whales and dolphins of New Zealand and Australia : an identification guide. Wellington, N.Z.: Victoria University Press. ISBN0864730993. (anglicky)
BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN978-0-226-18319-0. (anglicky)
BJØRGE, Arne; TOLLEY, Krystal A. Harbor Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN978-0-12-804327-1. S. 448–451. (anglicky)
CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN978-1-4729-0814-8. (anglicky)
JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN978-0-12-409542-7. (anglicky)
REEVES, Randall R., et al., 2002. Guide to marine mammals of the world. Příprava vydání National Audubon society. 2. vyd. New York: A. A. Knopf. ISBN978-0-375-41141-0. (anglicky)