Narodil se v rodině pražského výrobce špendlíků a jiných výrobků z drátu Jakuba Presla (1730–1804) a jeho manželky Terezie, rozené Strakové.[2] Otec pocházel z Alsaska, matka byla pražská Češka. Po čtyřech dcerách se narodil jako první syn, pokřtěn byl Jan Evangelista Leopold.[pozn. 1] Mladší bratr Karel se narodil o tři roky později.[4]
V roce 1802 nastoupil Jan Svatopluk Presl na piaristické gymnázium v Panské ulici, kde s ním později studoval i jeho mladší bratr Karel. Zájmy Jana Svatopluka Presla ovlivňovaly během studií návštěvy tzv. Kanálky, veřejně přístupné zahrady, zřízené hrabětem Canalem. Spolu s bratrem Karlem navštěvovali i další místa v okolí Prahy, kde sbírali botanický materiál.
Po maturitě (1807) nastoupil na pražské univerzitě na studium filozofie.[pozn. 2] Vystudoval medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Roku 1816 zde získal se skvělým prospěchem titul doktora lékařství. Jeho disertační práce ale byla farmakologická (O druzích vavřínu v lékařství užívaných), ukazující na jeho budoucí zaměření.[5]
Po studiích působil jako asistent u F. X. Bergera (1782–1818) na katedře přírodopisu lékařské fakulty. Po jeho smrti se stal v letech 1818–1819 suplentem pro tento obor. V letech 1819–1820 působil jako profesor všeobecného přírodopisu a technologie na akademickém lyceu v Olomouci. Roku 1820 nastoupil jako řádný profesor speciálního přirodopisu na lékařské fakultě pražské univerzity. Roku 1824 zde založil kabinet zoologie a staral se o rozšiřování jeho sbírek.[6]
Jan Svatopluk Presl zemřel neženatý, bez potomků. Jeho dědicem se stal bratr Karel, který ale zemřel dříve, než stačil dědictví uspořádat.
Dílo
Vědecký časopis Krok
V roce 1821 se podílel se zakladatelem Josefem Jungmannem na vzniku prvního česky psaného vědeckého časopisu Krok. Tento časopis vycházel nepravidelně do roku 1840 a Jan Svatopluk Presl byl v tomto období jeho jediným šéfredaktorem. Časopis obsahoval nejen vědecké články, ale i poezii.
Odborná terminologie
Jan Svatopluk Presl spoluzakládal českou a odvozeně i slovenskou odbornou terminologii mnoha vědních oborů, zejména pak v mineralogii, chemii, zoologii a botanice. Zavedl dvouslovné pojmenovávání anorganických sloučenin a rozlišování oxidačního čísla pomocí přípon (v jeho původním systému bylo ovšem přípon pouze 5).
Již v první publikaci Flora Čechica, kterou vydal roku 1819 spolu s bratrem Karlem Bořivojem) využil k českému názvosloví nejen lidové české názvy, ale i termíny přizpůsobené z ruštiny (např. durman), polštiny (např. vraní oko) či jihoslovanštiny (např. hrachor); pro jiné vytvořil české názvy sám (např. bublinatka)
V díle Wšeobecný rostlinopis popsal a pojmenoval i řadu rostlin exotických, jako například tropické cykasy.
Z preslovských jmen botanických i dalších zůstala živá naprostá většina (například kopretina, kukuřice či bledule, lebeda pro Atriplex, šťovík pro Rumex atd.). Některá se již nepoužívají nebo se změnila – pepřika na paprika, ďubanka (Swertia) na kropenáč, šišvorec (Acorus) na puškvorec atd.[9]
Flora Čechica (1819, spolu s bratrem Karlem Bořivojem) – první dokončená systematicky zpracovaná česká květena popisující 1498 druhů, ve které Presl zavedl české názvosloví; k názvosloví využil nejen lidové české názvy, ale i termíny přizpůsobené z ruštiny (např. durman), polštiny (např. vraní oko) či jihoslovanštiny (např. hrachor); pro jiné vytvořil české názvy sám (např. bublinatka)[11]
O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinopis (1820, spolu s Bedřichem Bertoldem) - zde poprvé použito množství názvů z botaniky, ale rovněž zoologie, mineralogie a také chemie, tedy základ současného chemického názvosloví, které bylo dále rozpracováno v Chemii zkusné
Rozprava o převratech kůry zemní a o proměnách v živočistvu jimi způsobených (1834) - překlad spisu Georgese Cuviera, první paleontologická práce v češtině
Ssawectwo čili rukowěť saustawná k poučenj wlastnjmu 338s. (1934) – Kronberger & Řiwnáč, Praha
Obšírné prostonárodní pojednání o řemeslech a umělostech čili Technologia všeobecná a obzvláštní (1836-1837), volný překlad spisu Johanna Heinricha Poppeho, základ českého technického názvosloví
Všeobecný rostlinopis (1846) – Kronberger & Řiwnáč, Praha – v této a v následující knize určil české názvy pro řadu exotických rostlin, například cykasů
Jan Svatopluk Presl byl původně pochován na Olšanských hřbitovech (hřbitov II., hrob 333). Hrob nebyl ozdoben památníkem, po čase byl pozapomenut a byla do něj pochována i jiná osoba, takže vznikaly pochyby, zda je Jan Svatopluk Presl v hrobě stále uložen.[13] (V roce 1891, při příležitost sta let od narození, považoval dokonce časopis Humoristické listy Preslův hrob za neznámý.[14]) Ostatky obou bratrů byly okolo roku 1894 přeneseny na Vyšehradský hřbitov,[15] kde byl vybudován náhrobek s jejich reliéfní podobou.[16]
Na podnět Vojtěcha Šafaříka se v roce 1880 uskutečnila sbírka k vybudování důstojného náhrobku a organizace se ujal Spolek českých chemiků. Když ale v roce 1883 konstatoval výbor pro postavení náhrobku, že v hrobě na Olšanských hřbitovech je pohřbeno více osob, převážil názor, že by měl být vybudován Preslův pomník. V roce 1898 pak byl na vyšehradském hřbitově vybudován náhrobek bratrů Preslů a zájem o hrob na Olšanských hřbitovech pominul.
Spolku českých chemiků bylo přislíbeno místo pro Preslův pomník na jižním okraji Karlova náměstí. Zde však byl roku 1898 postaven pomník pěstitele orchidejí Benedikta Roezla. (Za nepravdivou označují odborníci legendu uvedenou ve Zlaté Praze, že došlo ke dvojí záměně jmen Presl – Ressl – Roezl,[17] i když ji novodobí badatelé někdy uvádějí jako fakt.[18])
Lékař Josef Bojislav Pichl zanechal na Jana Svatopluka Presla osobní vzpomínky, ve kterých např. jeho vzhled charakterizuje takto:[5]
„
Říkával, že by na ulici německy nepromluvil jen proto, aby lidé nemysleli, že je žid, jen proto, že je židu velmi podoben. Vůbec co do zevnějšku tělesného máti příroda tohoto vřelého ctitele a pěstitele svého velmi skoupě vystrojila; bylť těla slabého, postavy nízké, hrbatý, to vše tak málo jej hnětlo, že v důvěrné a veselé společnosti na tyto své tělesné nedostatky a jedině to prý ho bolelo, že nemohl vstoupiti do sboru našich městských granátníků.
“
Odkazy
Poznámky
↑Jméno Leopold obdržel jako připomínku korunovace českého krále, která se konala dva dny po jeho narození.
↑ hrob Jana Svatopluka Presla na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17.
↑Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)
↑Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.
↑Dle ústního sdělení doc. Petra Bureše z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty MU.
↑PRESL, Jan Svatopluk; BERTHOLD, Friedrich Carl Eugen Vsemir, von. O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář. Praha: Karel Vilím Enders, 1820. Dostupné online.
↑PRESL, Jan Svatopluk. Flora Čechica. Praha: J. G. Calve, 1819. 224 s. Dostupné online. (česky, latinsky)
Flora čechica (PRESL, Jan a Karel PRESL. Flora čechica: indicatis medicinalibus, oeconomicis technologicisque plantis = Kwětena česká : s poznamenánjm lékařských, hospodářských a řemeslnických rostlin. Pragae: In comissis apud J.G. Calve, 1819. Dostupné online, 2. února 2024.
Všeobecný rostlinopis (Jana Swatopluka Presla Wšeobecný rostlinopis, čili, Popsání rostlin we wšelikém ohledu užitečných a škodliwých, Díl 2. Praha: Kronbergr a Řivnáč, 1846). Dostupné online, 2. února 2024.
