PROFILPELAJAR.COM

Strakonická madona
	Madona s děckem Strakonická, Anonym – Čechy (kolem 1300–1320), Národní galerie v Praze, inv. č. P 677
Základní údaje
Rok vzniku	Desetiletí od 1300
Popis
Výška	183 cm
Materiál	jedlové dřevo
Umístění
Umístění	Národní galerie v Praze
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Strakonická madona (kolem 1300–1330) pochází z johanitské komendy ve Strakonicích, založené roku 1243. Jde o vzácně dochovanou raně gotickou plastiku, která má přímý vztah k francouzskému nebo porýnskému katedrálnímu sochařství 13. století. Je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.^[1]

Popis a zařazení

Plně plastická socha z jedlového dřeva s nepatrnými zbytky polychromie, výška 184 cm, uvnitř dutá. Hlava a levá ruka dítěte byly zhotoveny z lipového dřeva. Do sbírek Národní galerie v Praze byla zakoupena roku 1947.

Kompoziční typ madony s otevřeným pláštěm je odvozen z francouzské katedrální plastiky (portál katedrály v Remeši, 1230–1233), odkud se rozšířil přes Porýní a Německo do střední Evropy. Ze souvislosti s katedrálním sochařstvím je odvozena i přehledná a dokonale vyvážená kompozice Strakonické madony, čistota tvaru, formální kultura a vytříbenost a kultivovanost gest. Svou hmotnou kompaktností, jednoduchostí a abstraktní plasticitou předznamenává nové pojetí plastiky ve 14. století.^[2]

Socha nemá blízké paralely v německém sochařství a je pokládána za dílo zhotovené v Čechách. Tomu napovídá i jistá strnulost pohybu a blokovitost sochařského zpracování. Hlava Marie jen neznatelně reaguje na pohyb těla a její tvář má výraz nehybné masky. Socha byla původně kryta polychromií, která mohla výraz obličeje výrazně oživit. Přísnost sochy narušuje gesto dítěte i jeho košilka, která je volněji a pohyblivěji zřasena.^[3] Milostné gesto Ježíška, který se prstem pravé ruky dotýká matčiny brady, je vykládáno jako odkaz ke středověké mystice v tzv. "Písni písní". Tam Marie představuje zosobnění Církve a současně matku i nevěstu Kristovu.^[1] Zajímavým příkladem uplatňování mariánské úcty je odhalená levá nožka Ježíška, která mohla být připevněna na pohyblivém čepu.^[4] Bosé chodidlo dítěte je narážkou na Kristovo pozdější obětování.^[5]

Podle Homolky má socha blízko k výzdobě předsíně Münsteru ve Freiburg im Breisgau nebo západnímu průčelí katedrály ve Štrasburku. Strakonická madona patří k období poklasické gotiky, která směřovala k lineární stylizaci a vertikálně komponovanému blokovému tvaru a reprezentují ji např. sochy západního průčelí a severní příčné lodi katedrály v Remeši. V Německu tuto linii představuje Naumburský mistr (2. čtvrtina 13. stol.) nebo řezenský Mistr náhrobku sv. Erminolda (80. léta 13. stol.). Východiskem v porýnské plastice mohla být Madona ze St. Goery v Épinalu nebo díla stavební huti v Bamberku.^[2]

Sochu mohl objednat majitel strakonického panství Bavor III. († 1318), příznivec královny Elišky Přemyslovny a purkrabí na stavbě královského hradu Zvíkov, který odtud povolal stavitele a kameníky ke stavbě strakonického hradu.^[4]

Jiná díla

Madona z Rudolfova (1274), Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
Madona rouchovanská (kolem 1300), Národní galerie v Praze
Svatá Dobrotivá (před r. 1327), Národní galerie v Praze

Madona z Rudolfova (1274), AJG Hluboká nad Vltavou
Madona s děckem zv. Rouchovanská, Anonym - Čechy (kolem 1300-1330) Národní galerie v Praze
Madona s dítětem v růžovém keři (kolem 1300), Bayerisches Nationalmuseum München
Sv. Dobrotivá (před r. 1327), Národní galerie v Praze
Náhrobek Sv. Erminolda (kolem 1283), St. Georg, klášter Prüfening, Regensburg

Reference

↑ ^a ^b Madona strakonická, in: M. Knížák (ed.), 2005, s.18
↑ ^a ^b Jaromír Homolka: Madona strakonická, in: Jiří Kuthan (ed.), 1982, s. 111–113
↑ Kutal J, 1984, s. 220
↑ ^a ^b Fajt j, Chlumská Š, 2014, s. 17-19
↑ Rulíšek, 1989, AJG, s. 11-12

Literatura

Barbora Hoduláková, Vybrané sochy madon z období let 1150–1260 z českých sbírek, diplomová práce, KDU FF, Univerzita Palackého v Olomouci, 2016 on line
Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220–1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 53–57
Milan Knížák (ed.), 100 děl z Národní galerie v Praze, Národní galerie v Praze 2005, ISBN 80-7035-318-X
Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-013-X
Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Rudolf Chadraba (ed.), Dějiny českého výtvarného umění I/1, Academia Praha 1984
Jiří Kuthan (ed.), Umění doby posledních Přemyslovců, Středočeské muzeum Roztoky, SSPPOP Středočeského kraje, 1982