Stanislav Tůma: Černínská, z cyklu Praha - Malá Strana a Hradčany, 1980Stanislav Tůma: Plavec pro B. D., z cyklu Exteriéry, 1981Stanislav Tůma: Ve stodole, Malá Lhota, z cyklu Zátiší, 1986Stanislav Tůma: Mons veneris, z cyklu Akty, 1987Stanislav Tůma: Josef Adámek, sochař, z cyklu Portréty, 1983
Od roku 1969 začal fotografovat profesionálně. V 70. letech 20. století dokumentoval českou hudební scénu, divadlo a architekturu. V roce 1981 na deset let odešel do Švédska, později do Amsterdamu. Vystavoval v evropských muzeích a galeriích (Canon Photo Gallery v Amsterodamu 1981, Kunstindustrimuseum v Kodani1983, Ny Carlsberg Glyptotek v Kodani 1984, Henie-Onstad Kunstsentret v Oslu 1984) a publikoval v evropských fotografických časopisech. Jeho práce jsou zastoupeny ve významných fotografických sbírkách. V roce 1982 získal „Kulturní cenu“ Státní kulturní rady Švédska ve Stockholmu.[1] V Holandsku vyšla jeho první fotografická kniha „Women“ s básněmi Jaroslava Seiferta.
Malá Strana[1] a Hradčany se staly hlavním tématem jeho volné tvorby. Ve stejné době vznikly další soubory: Zátiší, Akty a Portréty. Vedle autorských výstav Stanislav Tůma organizoval skupinové výstavy fotografů a výtvarníků v Čechách i v zahraničí.[2]
Na jaře 1990 se vrátil natrvalo do Prahy, kde vydal svou další knihu s názvem „Suburbium Pragense“, oceněnou titulem „Nejkrásnější fotografická publikace roku 1997“.[1] Jeho kniha „Prager Motive“ získala ocenění „Nejlepší fotografická publikace s textem“ za rok 2004.
Točité uličky, zapadlé kouty dvorků, podloubí a průjezdy, oprýskané zdi a až surreální poselství náhodných architektonických detailů se u Tůmy stávají aktivními společníky v rámci nevyřčeného, důvěrného dialogu o plynutí času, o člověku jako stín, který se v cyklu krátkého dne i dlouhých let mihne specifickým prostorem svého života. Klasické „stavební prvky“ černobílé fotografie – světlo, stín, obrys, objem a povrch – zde spolu vytvářejí svědectví, která navozují u diváka vědomí o odvěké proměnlivosti a pomíjivosti lidského osudu. I tam, kde chybí čitelná lidská postava, je u Tůmy cítit lyrická, občas i humorně ironická výpověď o vrstvách lidských příběhů vrytých do historického, přitom stále živého kontextu jeho milovaných pražských čtvrtí.[3]
