Sovice sněžní (někdy též sovice sněžná; Bubo scandiacus) je monotypický druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae).
Popis
Jedná se o mohutnou sovu velikosti téměř výra velkého (Bubo bubo). Délka těla je 53–65 cm, rozpětí křídel 125–150 cm. Hmotnost u samce se pohybuje v rozmezí 700–2500 g, u samice mezi 780–2950 g. Peří je ve většině šatů jasně bílé, díky čemuž jí poskytuje dobré maskování v zasněžené krajině. Samec má na bílém podkladu pouze několik roztroušených tmavých skvrn, zatímco samice je hustě tmavě příčně pruhovaná a čistě bílý má pouze závoj, hruď, nohy, spodinu křídel a spodní krovky ocasní. Mladí ptáci v prvním roce života se podobají samici, ale jsou celkově tmavší. Zobák je černý, duhovka žlutá.[2][3][4]
Rozšíření
Sovice sněžní patří mezi typické obyvatele cirkumpolárních oblastí. Hnízdí v tundrách a náhorních planinách nad hranicí lesa na území Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Může být stálá až potulná, rozšíření a početnost silně kolísá v závislosti na dostupnosti hlavní potravy, lumíka (Lemmus), za kterým může podnikat kratší nebo delší přesuny. Ty průměrně každý čtvrtý rok nabývají irupčních rozměrů a jednotliví ptáci se tak během nich mohou dostat i do mnohem jižněji položených oblastí (v Evropě až po Francii, střední Evropu, bývalou Jugoslávii a Černé moře).[2]
Výskyt v Česku
V ČR jde o vzácně zaletující druh, objevující se od října do března. Počet pozorování ve 20. století nepřevyšuje 20 záznamů.[2] Chovu sovic sněžních se věnují zejména zoologické zahrady, jako např. Zoo Brno, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoopark Zájezd či Zoo Tábor či Biopark Gymnázia Teplice, ale vyskytuje se i v soukromých chovech. Na Slovensku jsou chovány ve všech velkých zoo. V roce 2010 proběhla médii aféra, že ze Zoo Ostrava byly přímo z voliéry ukradeny dvě sovice sněžné, ale podařilo se je rychle navrátit zpět.[5]
Potrava
Sovice sněžní při lovu
Na rozdíl od většiny ostatních sov loví sovice sněžní hlavně během dne. V době hnízdění se živí téměř výhradně lumíky, po zbytek roku loví také jiné savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti husy.[2] Kořist vyhlíží většinou vsedě z vyvýšených míst, kůlů, skal apod., a zmocňuje se jí po rychlém výpadu do napřažených pařátů. Na hnízdícího jedince připadá jeden až dva lumíci na den, rodiče s odrostlými mláďaty mohou pozřít i více než 1300 lumíků, z čehož plyne, že je na ně silně vázaná a jejich pokles by zcela jistě znamenal i pokles volně žijících sovic sněžních.[6]
Hnízdění
Bubo scandiacus
Hnízdo je na zemi ve vegetaci na mírné vyvýšenině. V květnu až červnu snáší 7–9 (3–12) čistě bílých vajec o rozměrech 57 × 45 mm a hmotnosti přibližně 63,5 g, velikost snůšky je značně závislá na množství potravy. Sezení začíná od snesení prvního vejce a trvá 30–33 dnů, sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Mláďata se líhnou postupně a nejprve jsou zbarvena čistě bíle, později šedě. Rodiče je na hnízdě prudce brání, a to i proti predátorům výrazně větším, než jsou oni sami. Hnízdo opouštějí po 18–28 dnech a plné vzletnosti dosahují ve stáří 43–50 dnů. Nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka je 5 let 7 měsíců.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Snowy Owl na anglické Wikipedii a Sowa śnieżna na polské Wikipedii.
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑Marks, J. S.; Cannings, R. J. & Mikkola, H. (1999): Family Strigidae (Typical Owls). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Sargatal, J. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.5: Barn-owls to Hummingbirds). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-87334-25-2
↑Dvě ukradené sovice už jsou zpátky v ostravské zoo [online]. [cit. 2015-10-30]. Dostupné online.
,_Vlieland,_Netherlands.jpg)
