PROFILPELAJAR.COM

Smrtelná dávka obecně označuje smrtící dávku látky nebo záření^[1]^{[nenalezeno v uvedeném zdroji]}. Smrtná dávka nebo letální dávka (latinsky dosis letalis; anglicky Lethal dose; zkratka: LD) je míra toxicity látky. Hodnota LD označuje dávku, jejíž podání způsobí určenou smrtnost na vzorku jedinců určeného druhu^[2]^[3].

Při udávání smrtných dávek se užívá tohoto označení:

LDX_y(z.)

kde:

X – označuje, kolik procent z testovaných zvířat po podání dávky následkem toho uhynulo,
y – označuje druh zvířat, na kterých byl test proveden,
z – označuje způsob podání látky: (inh.) – vdechnutí (inhalated), (inj.) – injekčně, (oral) podání ústně.

Např.: LD100_myš(inj.) – označuje injekčně podanou dávku, při které uhynuly všechny myši z testované skupiny.

Pokud podrobné informace nejsou uvedeny, byl test pravděpodobně proveden na krysách s orálním způsobem podání.

Mnohdy se udává i nejmenší pozorovaná smrtná dávka, která má zkratku LDLo (z angl. lethal dose low), udávající, při jaké nejmenší dávce látky uhynul alespoň jeden jedinec z testované skupiny.

Hodnota LD se udává v jednotkách hmotnosti látky vztažené na jednotku hmotnosti těla zvířete – nejběžněji mg/kg. V případě plynných látek se užívá hodnoty LC (Lethal concentration – smrtná koncentrace)^[2].

LD50

LD50 nebo LD₅₀ je v toxikologii označení pro dávku látky podané testovaným jedincům, která způsobí úhyn 50 % testovaných živočichů do 24 hodin od expozice. Udává se v mg/kg živé hmotnosti.^[4]^[5]^[6]^[7]

Např.: LD50 orálně, potkan: 400 mg/kg.

Ačkoliv se tento ukazatel používá velmi často a běžně například při porovnávání toxicity jedu hadů, má své zjevné slabiny. Jako laboratorní zvířata, na nichž se jedovatost zkouší, se nejčastěji používají myši a potkani. To s sebou nese i jistá omezení a při následném srovnání se musí přihlížet k tomu, že vůči jiným skupinám živočichů včetně člověka může jed účinkovat jinak.^[8]

Střední smrtná dávka (latinsky dosis letalis media, LD50) nemusí být dostatečným parametrem, který charakterizuje toxicitu chemické látky. Důležité také je, jak rychle se zvyšuje toxicita s rostoucí dávkou. U některých látek vede již nepatrné zvýšení dávky k rychlému vzestupu smrtnosti, zatímco u jiných látek není závislost toxických účinků na dávce tak výrazná.^[1]^[2]

Pro sledování účinků látek v čase se používá také parametr střední účinná doba (latinsky tempus effectivum medium, ET50), který označuje časový úsek mezi podáním léčiva a nástupem účinku u 50 % pokusných objektů, a střední smrtná doba (latinsky tempus letale medium, LT50), udávající časový interval mezi podáním látky a úhynem 50 % pokusných objektů.^[1]

Reference

↑ ^a ^b ^c PROKEŠ, Jaroslav. Úvod do toxikologie [online]. Praha: 2005. [soudni.lf1.cuni.cz/Data/files/skripta2005.doc Dostupné online].
↑ ^a ^b ^c HORÁK, Josef; LINHART, Igor; KLUSOŇ, Petr. Úvod do toxikologie a ekologie pro chemiky. Praha: VŠCHT, 2004. Dostupné online. ISBN 80-7080-548-X. S. 52.
↑ Hardman JG, Limbird LE, Gilman AG. Goodman & Gilman's The Pharmacological Basis of Therapeutics. 10. vyd. New York: McGraw-Hill, 2001. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-18. ISBN 0071354697. doi:10.1036/0071422803. Archivovaná kopie. books.mcgraw-hill.com [online]. [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-18.
↑ Jan Šimůnek. Mykotoxiny: Slovník výrazů [online]. [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-03-13.
↑ Cojeco.cz: LD50
↑ OSH Answers: What is a LD50 and LC50? (en)
↑ J. W. Trevan. The Error of Determination of Toxicity. Proceedings of the Royal Society of London. Series B, Containing Papers of a Biological Character. 1927-07-01, čís. 712, s. 483–514.
↑ MIRTSCHIN, Peter, a kol. Australia’s Dangerous Snakes. Australia: CSIRO Publishing, 2017. S. 9.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.