Ač se morová epidemie v roce 1713 Chrudimi téměř vyhnula (je znám jediný zemřelý, dvacetiletý mladík František Zoubek), bylo rozhodnuto postavit sloup k ukrocení hněvu božího a ke cti a slávě Nejsvětějšího Salvátora. Místo bylo vybráno podle toho, kde byli podle tradice v roce 1421 upáleni husité a pak také místní dominikáni.[3] Smlouva byla sepsána 19. listopadu1714, sloup měl postavit Giovanni Battista Bulla. Byl zamýšlen zhruba tak, jak stojí dnes, čili hlavním tématem mělo být Proměnění Páně s přidanými sochami dalších světců, měl ale obsahovat erb císařovny Eleonory[4] a plánovalo se, že bude jehlanovitého tvaru, což bylo změněno v roce 1715 na oblakovitou spirálu (v dodatku ke smlouvě bylo Bullovi přidáno 150 zlatých za víc práce[3]). Během příprav vzniklo několik modelů (modely vytvořili truhlář Martin Pešl a stavitel Jiří Quadroni), mezi kterými měl rozhodnout Jan Blažej Santini-Aichel. Ten ale modely zkritizoval a zhotovil vlastní model.[3] Sochy byly již vytvářeny v škrovádskémpískovcovém lomu. V roce 1719 byly vyhloubeny základy, které postavil Jiří Quadroni,[5] a položen základní kámen,[3] samotný sloup byl postaven v letech 1724–1732.[3] Podíleli se na něm kromě G. B. Bully (který vytvořil pravděpodobně sochu Vincence Ferrerského) také Jan Pavel Čechpauer (předpokládaný autor soch Michaela a Panny Marie) a Ignác Rohrbach (předpokládaný autor soch Jana Nepomuckého a Ježíše).[6] Je také možné, že sochu Panny Marie zhotovil Jiří František Pacák.[5] Simona Šedová přisuzuje sochy sv. Šebestiána, sv. Michaela a sv. Kateřiny Ignáci Rohrbachovi.[7] Stavbu sloupu financovalo město a přispěli také šlechtici (Millesimové, Kustošové ze Zubřího a z Lipky ad.).[3] Kašny (zv. svatováclavské) byly vybudovány v letech 1842–1843, poté co byly zrušeny jiné kašny na náměstí.[5][8]
Popis
Chrlič v podobě lví hlavyBůh Otec na vrcholku sloupu
Ve třech kvadrantech jsou při zemi kašny s chrliči v podobě lvích hlav. Na roubení kašen jsou čtyři sochy chlapců s rohy hojnosti.[8] Ve čtvrtém kvadrantu pod sochou Panny Marie je oltář, na kterém bývaly při výjimečných příležitostech slouženy mše, a znak Svaté říše římské s písmenem C jako monogramem Karla VI.[9]
Nad oltářem je ve výklenku socha Panny Marie, která je celá pozlacená a kolem hlavy má 12 hvězd. Její ústřední postavení čelem ke směru, odkud se nejčastěji přichází, ukazuje na mariánskou symboliku sloupu.[1] Kolem sloupu ve výši Marie jsou sochy Jana Nepomuckého (s křížem v náručí a pěti hvězdami kolem hlavy), archanděla Michaela (ve výklenku, stojící na poraženém ďáblovi), Vincence Ferrerského (s mladým učedníkem), Kateřiny Alexandrijské (ve výklenku, s knihou a mečem), svatého Dominika, svatého Šebestiána (ve výklenku, probodaný šípy) a Aloise Gonzagy (s knihou v pravé ruce).
Horní část sloupu představuje oblak, ze kterého za doprovodu andělů sestupuje Bůh Otec (sloup je tedy také trinitární) s trojúhelníkovou svatozáří a se zeměkoulí v ruce.
