Jedna z linií rodu Batthyányů. Česká knížata od roku 1763, říšská knížata od roku 1764. Jméno Batthyány-Strattman bylo uděleno Karlu Josefu Batthyányovi roku 1755. Poté, co tato linie vymřela, přešly v roce 1915 knížecí titul a jméno na Ladislav Batthyány. Dědičné členství Batthyány-Strattmannů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Říšská hrabata od roku 1341, resp. 1372, říšská knížata od roku 1436 (potvrzeno roku 1443). Heřman II. hrabě z Celje obdržel panství ve Slavonsku roku 1397 a používal titul hrabě ze Zagorje. Rod vyhasl v roce 1456.
Říšská knížata od roku 1433 (potvrzeno roku 1442, 1569 a 1785). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Adama Czartoryského dědičné členství v Horní komoře Zemského sněmu Uherského království.
Uherští baroni od roku 1613, uherská hrabata od roku 1620, říšská knížata od roku 1687. Další dvě linie rodu i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Esterházyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Uherská hrabata od roku 1766, 1772 a 1874, říšská hrabata od roku 1857. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Odstavec 73 z roku 1638, odstavec 100 z roku 1649 a odstavec 44 z roku 1764/65
Říšští baroni od roku 1566, rakouská hrabata od roku 1673, říšská hrabata od roku 1725, česká a říšská knížata od roku 1763 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Jana Josefa z Khevenhüller-Metsche dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Odstavec 37 z roku 1687, odstavec 124 z roku 1723 a odstavec 68 z roku 1741
Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Odstavec 27 z roku 1608, odstavec 27 z roku 1687 a odstavec 129 z roku 1715
Říšská knížata od roku 1608. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížat Karla, Maxmiliána, Jana Adama, Maxmiliána, Antonína Filipa, Hartmana, Antonína Floriána, Jana, Hartman, Jana Václava, Emanuela a Jana Antonín z Lichtenštejna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšští baroni od roku 1459, říšská knížata od roku 1624. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Václava Eusebia z Lobkovic dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Uherští baroni od roku 1627, uherská hrabata od roku 1871, 1896 a 1910. Elemér Lónyay, jenž byl roku 1917 odměněn knížecím titulem, zemřel bezdětný v roce 1946. Další tři rodové linie i nadále užívaly hraběcí titul. Rod měl další dvě linie bez šlechtického titulu. Dědičné členství Lónyayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Říšští baroni od roku 1635, říšská hrabata od roku 1679, říšská knížata (primogenitura) od roku 1803. Baroni v Rakousku od roku 1813. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Klemense Václava z Metternichu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšská knížata od roku 1689 (potvrzeno roku 1698). Rodové jméno a knížecí titul Livia Odescalchiho byl poskytnut jeho synovci, markýzovi Balthasaru Erbovi. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Livia Odescalchiho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšští baroni od roku 1623, říšská hrabata od roku 1652 (potvrzeno v Čechách od roku 1654), říšská knížata (primogenitura) od roku 1769. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Paara dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Baroni od roku 1581, říšská hrabata od roku 1599, uherská hrabata od roku 1634, rakouští kníže (primogenitura) od roku 1807. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Poslední člen rodu s knížecím titulem, Ladislav Pálffy, zemřel v roce 1947.
Říšští baroni od roku 1492, říšská hrabata od roku 1599, říšská knížata (primogenitura) od roku 1670, říšská knížata (všichni potomci knížete Josefa ze Schwarzenbergu) Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Schwarzenberga dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Baroni od roku 1608, říšská hrabata od roku 1624, od roku 1681 hrabata ve Španělsku a Nizozemí, říšská knížata od roku 1695. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům knížete Egona z Thurn-Taxisu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Baroni v Rakousku od roku 1598, říšská hrabata od roku 1623, česká a říšská knížata od roku 1805 (primogenitura). Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšští baroni od roku 1551, říšská hrabata od roku 1658, říšská knížata od roku 1804 (primogenitura), 1822. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Františka Josefa z Windischgrätze a baronů Adama a Gottlieba Windischgrätzových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Baroni v Rakousku od roku 1574, uherští baroni od roku 1578, říšská hrabata od roku 1608. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům baronů Kryštofa, Eustachia, Wolfganga a Viléma z Althannu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Uherští baroni od roku 1838, 1845. Dědičné členství Ambrózyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Hraběti Štěpánu Ambrózyovi bylo v roce 1918 umožněno přijmout jméno Ambrózy-Migazzi.
Uherští baroni od roku 1606, resp. 1624 a 1718. Rodová linie s původem od Josefa, Ludvík (Lajos), Rudolf a Leopold (Lipót) Apponyi, kteří byli roku 1808 odměněni hraběcím titulem, vyhasl, ale druhá linie pokračovala. Dědičné členství Apponyiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Odstavec 102 z roku 1649, odstavec 34 z roku 1802.
Říšští baroni od roku 1573, říšská hrabata od roku 1630, 1673. Jedna z linií rodu získala v letech 1653 a 1791 titul říšských knížat. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Herbarta, Kajetána a Mikuláše z Auerspergu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Rod pocházel od starobylého rodu Tomajů. Uherští baroni od roku 1674, rakouská hrabata od roku 1855. Dědičné členství Bánffyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Dvě rodové linie, které užívaly hraběcí titul, vymřely v roce 1858 a 1950, ale linie s baronským titulem pokračovaly.
Uherští baroni od roku 1631 a 1722. Rodová linie, která užívala hraběcí titul, vyhasla v roce 1872, ale potomek rodu po přeslici, hrabě Endre Hadik adoptoval jméno Hadik-Barkóczy roku 1887. Linie rodu, která nese baronský titul pokračovala.
Baroni ve Falckém kurfiřtství od roku 1742, říšští a bavorská hrabata od roku 1790. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Josef Beckers dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu
Savojská hrabata od roku 1682, česká hrabata od roku 1741. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jindřicha z Bellegarde dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Mořic a Rudolf Beňovští (z rodové linie bez titulu) směli od roku 1902 užívat titul svého adoptivního otce, hraběte Sándora Beňovského, jenž byl posledním členem hraběcí linie. Dědičné členství Beňovských v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Rakouští, říšští a čeští baroni od roku 1633, říšská hrabata od roku 1673. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Antonína, Františka a Josefa Berchtoldových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Uherští baroni od roku 1655. Dědičné členství Berényiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Poslední člen rodu, hrabě János Berényi, zemřel po roce 1945.
Dědičné členství Bethlenů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. (Jejich spřízněnost s rodem Bethlenů z Iktáru nelze prokázat.)
Říšští baroni od roku 1647, říšská hrabata od roku 1746. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Ferdinanda z Bissingen-Nippenburgu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Rakouská hrabata od roku 1796. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům Arnošta, Jindřicha a Arnošta Blanckensteinových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Odstavec 28 z roku 1687, odstavec 134 z roku 1715.
Baroni od roku 1550, hrabata od roku 1693. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána Ludvíka Breunnera dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Baroni od roku 1359 a 1452, říšská hrabata od roku 1636. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Bedřicha Cavrianiho dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšští baroni od roku 1625, říšská hrabata od roku 1716. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Maxmiliána Degenfeld-Schonburga dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Uherští baroni od roku 1741, resp. 1759, 1816, rakouští baroni od roku 1854. Rodová linie, která užívala hraběcí titul vyhasl, ale větev s baronským titulem pokračuje.
Uherští baroni od roku 1567, říšská hrabata od roku 1631. Dědičné členství Draškovićů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Uherští baroni od roku 1882. Bezdětný hrabě Leopold Gyulai adoptoval v roce 1866 svého synovce, barona Leopolda z Edelsheimu. Dědičné členství Edelsheim-Gyulaiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Rod vymřel v roce 1981.
Říšská hrabata od roku 1733. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Anselma Kazimíra Eltz-Kempenicha dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Uherská hrabata od roku 1766, 1772 a 1874, říšská hrabata od roku 1857. Hlava linie rodu užívala knížecího titulu. Dědičné členství Festeticsů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Rod pocházel od starobylého rodu Hont-Pázmányů. Uherští baroni od roku 1560. Dědičné členství Forgáčů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Říšští baroni od roku 1656, resp. 1699 a 1790, říšská hrabata od roku 1713, 1753. Dědičné členství Hallerů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Baroni v Rakousku od roku 1550, říšští baroni od roku 1552, říšská hrabata od roku 1627. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům barona Leonarda Harracha a jeho dvěma synům dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Sedmihradští baroni od roku 1845, rakouská hrabata od roku 1857. Hrabě Samuel Tholdy adoptoval Jana Petricheviche-Horvátha, který přijal jméno Horváth-Toldy. Janův syn, hrabě Ludvík Horváth-Toldy, který přežil své syny, rovněž adoptoval svého příbuzného, Rudolfa Petricheviche-Horvátha, který poté přijal jeho jméno. Dědičné členství Horváth-Toldyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Baroni od roku 1547, říšská hrabata od roku 1674. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jana Arnošta Hoyose (1779–1849) dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Zikmund Horváth, jenž byl odměněn hraběcím titulem roku 1810, si o rok později změnil jméno na Hugonnai. Dědičné členství Hugonnaiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886. Hrabě Kálmán Hugonnai, poslední mužský člen rodu, zemřel v roce 1946.
Uherští baroni od roku 1753, říšská hrabata od roku 1797. Dědičné členství Hunyadyů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Baroni v Rakousku od roku 1727, rakouská hrabata od roku 1751. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům Aloyse, Jana a Hanse Chamaré-Harbuvalových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Česká hrabata od roku 1723, říšská hrabata od roku 1745. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Jana Karla a Jana Rudolfa Chotkových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Josef Janković se oženil s Matildou Talliánovou, starší dcerou Anny Bésánové, přijal v roce 1888 rodové jméno své tchyně. Jejich vnuci získali hraběcí titul. Janković-Bésánové požívali dědičného členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Uherští baroni od roku 1698, resp. 1755. Rod pocházel od Jan Keménye, knížete sedmihradského. Tři rodové linie, které užívaly hraběcí titul vyhasly, ale baronská linie pokračuje.
Odstavec 73 z roku 1638, odstavec 100 z roku 1649, odstavec 44 z roku 1764/65
Říšští baroni od roku 1566, rakouská hrabata od roku 1673, říšská hrabata od roku 1725, čeští a říšská knížata (primogenitura) od roku 1763. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hrabat Josefa, Zikmunda Bedřicha, Hanse Josefa, Františka Antonína a Jana Emanuela Khevenhüller-Metschových dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Odstavec 37 z roku 1687, odstavec 124 z roku 1723 a odstavec 68 z roku 1741
Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Hlava rodu užívala knížecího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Česká hrabata od roku 1706, pruská hrabata od roku 1748. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Josef Kottulinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšští baroni od roku 1654, rakouská hrabata od roku 1860. Rod taktéž had a větev s baronským titulem. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil dědičné členství barona Jana Kulmera v Horní komoře Uherského sněmu.
Odstavec 47 z roku 1764/65, odstavec 73 z roku 1790/91.
Říšská hrabata od roku 1628 (potvrzeno roku 1676 a 1687), česká knížata (primogenitura) od roku 1746, říšská knížata od roku 1747. Hlava rodu užívala knížecího titulu. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Filipa Josefa Kinského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšští baroni od roku 1630, česká hrabata od roku 1637. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Karla Lažanského dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Sedmihradští baroni od roku 1729. Rodová větev, která získala hraběcí titul vyhasla roku 1750. Dědičné členství Lázárů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Uherští baroni od roku 1627, uherská knížata od roku 1917. Jedna z větví rodu užívala knížecího titulu. Rod měl dvě další linie bez šlechtického titulu. Dědičné členství Lónyayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Rodová linie, která získala hraběcí titul roku 1785 a 1795 vyhasl. Dědičné členství Mailáthů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Čeští baroni od roku 1716, česká hrabata od roku 1769. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Karla Mitrovského z Mitrovic dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Hrabata ve Würtemberském království od roku 1806. Když byli roku 1896 Gustav a Rudolf Norman-Ehrenfelsové odměněni hraběcím titulem, získali rovněž dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Baroni od roku 1695. Rod pocházel od Tomáše Dessewffyho z Cserneku a Tarnakő, jehož roku 1690 adoptoval Štěpán Szirmay ze Szirmabessenyő. Dědičné členství Szirmayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Baroni od roku 1733. Další větev rodu užívala baronský titul. Dědičné členství Tholdalagiů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Baroni od roku 1783, resp. 1799. Dvě rodové linie nosily baronský titul. Dědičné členství Vayů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Rakouská hrabata od roku 1619, říšská hrabata od roku 1628. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Adama z Valdštejna dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšští baroni od roku 1703, od roku 1703 hrabata v Prusku, říšská hrabata od roku 1706. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Viléma z Wartenslebenu dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Baroni v Rakousku od roku 1776, rakouská hrabata od roku 1802. Dědičné členství Wenckheimů v Horní komoře Uherského sněmu bylo potvrzeno Výnosem VIII z roku 1886.
Baroni od roku 1506, říšská hrabata od roku 1713, česká hrabata od roku 1729. Výnos VIII z roku 1886 potvrdil potomkům hraběte Jindřicha Wilczka dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu.
Říšská hrabata od roku 1797, baroni ve Würtembersku od roku 1834, rakouští baroni od roku 1876. Wimpffenové získali dědičné členství v Horní komoře Uherského sněmu roku 1902.
Hrabata v Haliči od roku 1801. Roku 1899 Zelenští získali dědičné členství v Horní komoře Uher. Poslední člen rodu, hrabě Róbert Zelenski, zemřel v roce 1939.
↑Pannon Reneszánsz: A Hunyadiak és a Jagelló-kor (1437–1526). [s.l.]: [s.n.] (Encyclopaedia Humana Hungarica; sv. 4). Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
FÜGEDI, Erik, 1986. Ispánok, bárók, kiskirályok [Ispáni, baroni a drobná šlechta]. [s.l.]: Magvető. ISBN963-14-0582-6.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
GUDENUS, János József, 1990. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, I. kötet: A–J [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume I: A–J]. [s.l.]: Natura. ISBN963-234-313-1.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
GUDENUS, János József, 1993. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, II. kötet: K–O [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume II: K–O]. [s.l.]: Tellér Kft.. ISBN963-8178-00-0.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
GUDENUS, János József, 1998a. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, III. kötet: P–S [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume III: P–S]. [s.l.]: Heraldika Kiadó. ISBN963-233-304-7.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
GUDENUS, János József, 1998. A magyarországi főnemesség XX. századi genealógiája, IV. kötet: Sz–Zs [Genealogy uherského Titled Nobility in the 20th Century, Volume IV: Sz–Zs]. [s.l.]: Heraldika Kiadó. ISBN963-85853-8-2.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
KRISTÓ, Gyula, 2003. Early Transylvania (895–1324). [s.l.]: Lucidus Kiadó. ISBN963-9465-12-7.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
LERSKI, Jerzy Jan, 1996. Historical Dictionary of Poland, 966–1945. [s.l.]: Greenwood Publishing Group. ISBN0-313-26007-9.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
NEUMANN, Tibor, 2016. Hercegek és hercegségek a középkori Magyarországon [Vévodové a vévodství ve středověkých Uhrách]. Redakce Zsoldos Attila. [s.l.]: Városi Levéltár és Kutatóintézet. ISBN978-963-8406-13-2. Kapitola Hercegek a középkorvégi Magyarországon [Vévodové v Uhrách pozdního středověku], s. 95–112. (maďarsky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Pálffy, Géza, 2009. The Kingdom of Hungary and the Habsburg Monarchy in the Sixteenth Century. [s.l.]: Center for Hungarian Studies and Publications. ISBN978-0-88033-633-8.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
PÁLOSFALVY, Tamás, 2016. Hercegek és hercegségek a középkori Magyarországon [Vévodové a vévodství ve středověkých Uhrách]. Redakce Zsoldos Attila. [s.l.]: Városi Levéltár és Kutatóintézet. ISBN978-963-8406-13-2. Kapitola A szentszávai hercegek Magyarországon [Vévodové ze Svatého Sávy ve středověkých Uhrách], s. 113–127. (maďarsky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
PÉTER, Katalin; BENDA, Borbála; HORN, Ildikó; KOLTAI, András, 2008. A magyar arisztokrácia családi kapcsolatrendszere a 16–17. században [Rodové styky uherské aristocracie v 16.-17. století]. [s.l.]: archivum.piar.hu/arisztokrata/. Dostupné online. (maďarsky)Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
ŠTIH, Peter, 2010. The Middle Ages between the Eastern Alps and the Northern Adriatic: Select Papers on Slovene Historiography and Medieval History. [s.l.]: BRILL. ISBN978-90-04-18591-3.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.svg)
.svg)
_v2.svg)
