Seznam nejstarších univerzit zahrnuje vysoké školy, které splňují definici univerzity[1] a byly založeny před rokem 1500. Univerzita je považována za klasický výtvor středověké Evropy.[2][3][4][5][6][7][8][9][10]
Ve středověku a raném novověku bylo k založení univerzity, vedle finančního zázemí ze strany města nebo také zeměpána, nutné získat rovněž papežské stvrzení - bulu a zároveň panovníkem (ve Svaté říši římskécísařem) udělené univerzitní privilegium. Jedinou výjimku zde tvoří jen ty nejstarší evropské univerzity z počátku 13. století, neboť se dle dnešních měřítek jednalo často jen o jednotlivé fakulty, které se postupně rozvíjely v univerzity a často tak není možné určit přesný rok založení.
Mimoevropské univerzity
Mimoevropské, nekoloniální školní zařízení, jako byly od 9. století zakládané islámské madaris nejsou v seznamu uvedeny z důvodu zachování větší přehlednosti. Výraz „univerzita“ se totiž vztahuje ke křesťanským školám v Evropě, jeho užití v souvislosti s islámskými institucemi je tudíž problematické, byť se tyto mezitím částečným přejímáním evropských struktur staly skutečnými univerzitami.[11][12]
Ve 13. století byla Neapolská univerzita jedinou univerzitou v celé Evropě, která vyučovala bez papežské buly. Teprve od 16. století byly zakládány další luteránské univerzity bez papežské buly. Kromě toho vznikaly také kalvinistickévysoké školy, které sice poskytovaly vzdělání univerzitního typu, avšak neměly univerzitní privilegium od panovníka, a nesměly tudíž udělovat akademické tituly. Tyto vysoké školy nejsou v seznamu uvedeny.
Seznam univerzit
Nejstarší univerzity vznikaly postupně v rámci starších církevních škol a chybí u nich přesně datovatelný akt založení. Udávaný rok začátku působení se pak může lišit podle toho, zda se za něj považuje nejstarší doklad o výuce, doklad o univerzitním charakteru školy nebo například oficiální uznání univerzity panovníkem a papežem.
Někdy pokládána za první univerzitu v Itálii. Zpočátku jen studium generale (svobodných umění), ve 13. století vznikly školy práva a lékařství. Vlastní založení univerzity v roce 1601. Mezi 14. a 19. stoletím několikrát uzavřena a znovu otevřena
Nejstarší evropská univerzita, již na počátku 12. století za působení Irneria se stala uznávaným centrem právnických studií. Tradičně se za vznik univerzity považuje rok 1088.
Rok 1150 se udává jako počátek společenství, kterému status univerzity potvrdil král roku 1200 a papež 1215. Proslula studiem teologie (1253 kolej Sorbonna). Za Francouzské revoluce dočasně zrušena, 1971 rozdělena na samostatné univerzity.
Pedagogická činnost v Oxfordu doložena k roku 1096, někdy je za počátek univerzity považováno působení Theobalda z Étampes († po 1120). Pro rozvoj univerzity je rozhodující návrat studentů po roce 1167, kdy král Jindřich II. zakázal studovat v Paříži. Roku 1248 byla oficiálně stvrzena králem.
Cambridge založili členové Oxfordské univezity, kteří ji opustili po vážném incidentu s představiteli města v roce 1209. Někdy je za založení považováno udělení privilegií panovníkem roku 1231. Dalším datem je založení prvního koleje Peterhouse v roce 1284.
Panuje názor, že založení univerzity ve Valladolidu bylo výsledkem přeložení Všeobecných studií v Palencii mezi lety 1208 a 1241Alfonsem VIII., králem Kastilie, a biskupem Tello Téllezem de Meneses.
Studium lékařství od roku 1180, od 1220 první lékařská fakulta Francie. Roku 1289 potvrzena papežem Mikulášem IV. jako universita. V současnosti se dělí na tři autonomní univerzity
První univerzita na světě financovaná z veřejných prostředků. Činnost ukončena ve 14. století, v současnosti je součástí Piemontské východní univerzity.
Založena v Lisabonu králem Dinisem I. jako všeobecná studia, do Coimbry přeložena v letech 1308–1338 a 1354–1377, definitivně pak v roce 1537; teprve o 400 let později založila první republikánská vláda dekretem z 22. března1911 novou Lisabonskou univerzitu (otevřena 19. dubna1911).
↑BENDER, Thomas. The university and the city: from medieval origins to the present. Oxford: Oxford University Press, 1991. ISBN978-0-19-506775-0. S. 13–14.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sanz, Nuria; Bergan, Sjur (eds.): The Heritage of European Universities, Council of Europe, 2002, ISBN978-92-871-4960-2, p. 119: In many respects, if there is any institution that Europe can most justifiably claim as one of its inventions, it is the university. As proof thereof and without wishing here to recount the whole history of the birth of universities, it will suffice to describe briefly how the invention of universities took the form of a polycentric process of specifically European origin.
↑Rüegg, Walter: "Foreword. The University as a European Institution", in: Ridder-Symoens, Hilde de (ed.): A History of the University in Europe. Vol. I: Universities in the Middle Ages, Cambridge University Press, 1992, ISBN0-521-36105-2, pp. XIX–XX: The university is a European institution; indeed, it is the European institution par excellence. There are various reasons for this assertion. As a community of teachers and taught, accorded certain rights, such as administrative autonomy and the determination and realization of curricula (courses of study) and of the objectives of research as well as the award of publicly recognized degrees, it is a creation of medieval Europe, which was the Europe of papal Christianity...No other European institution has spread over the entire world in the way in which the traditional form of the European university has done. The degrees awarded by European universities – the bachelor's degree, the licentiate, the master's degree, and the doctorate – have been adopted in the most diverse societies throughout the world. The four medieval faculties of artes – variously called philosophy, letters, arts, arts and sciences, and humanities –, law, medicine, and theology have survived and have been supplemented by numerous disciplines, particularly the social sciences and technological studies, but they remain none the less at the heart of universities throughout the world. Even the name of the universitas, which in the Middle Ages was applied to corporate bodies of the most diverse sorts and was accordingly applied to the corporate organization of teachers and students, has in the course of centuries been given a more particular focus: the university, as a universitas litterarum, has since the eighteenth century been the intellectual institution which cultivates and transmits the entire corpus of methodically studied intellectual disciplines.
↑Verger, Jacques: "Patterns", in: Ridder-Symoens, Hilde de (ed.): A History of the University in Europe. Vol. I: Universities in the Middle Ages, Cambridge University Press, 2003, ISBN978-0-521-54113-8, pp. 35–76 (35): No one today would dispute the fact that universities, in the sense in which the term is now generally understood, were a creation of the Middle Ages, appearing for the first time between the twelfth and thirteenth centuries. It is no doubt true that other civilizations, prior to, or wholly alien to, the medieval West, such as the Roman Empire, Byzantium, Islam, or China, were familiar with forms of higher education which a number of historians, for the sake of convenience, have sometimes described as universities.Yet a closer look makes it plain that the institutional reality was altogether different and, no matter what has been said on the subject, there is no real link such as would justify us in associating them with medieval universities in the West. Until there is definite proof to the contrary, these latter must be regarded as the sole source of the model which gradually spread through the whole of Europe and then to the whole world. We are therefore concerned with what is indisputably an original institution, which can only be defined in terms of a historical analysis of its emergence and its mode of operation in concrete circumstances.
↑Makdisi, George: "Madrasa and University in the Middle Ages", Studia Islamica, No. 32 (1970), pp. 255–264 (264): Thus the university, as a form of social organization, was peculiar to medieval Europe. Later, it was exported to all parts of the world, including the Muslim East; and it has remained with us down to the present day. But back in the Middle Ages, outside of Europe, there was nothing anything quite like it anywhere.
↑Vauchez, André; Dobson, Richard Barrie; Lapidge, Michael (eds.): Encyclopedia of the Middle Ages, Vol. 1, Routledge, 2000, ISBN978-1-57958-282-1, p. 1484 ("university")
↑George Makdisi: Madrasa and University in the Middle Ages. In: Studia Islamica, Vol. 32 (1970), s. 255–264 (264):
„
Thus the university, as a form of social organization, was peculiar to medieval Europe. Later, it was exported to all parts of the world, including the Muslim East; and it has remained with us down to the present day. But back in the Middle Ages, outside of Europe, there was nothing anything quite like it anywhere.
Dnes nikdo nezpochybňuje, že to, co je všeobecně považováno za univerzity, má původ ve středověké Evropě přelomu 12. a 13. století. Zcela jistě však také jiné kultury, které jim přecházely, jako jsou Římská říše, Byzantská říše, islámské kultury, nebo vzdálenější, jako např. Čína nebo Korea, měly vlastní formy vysokoškolského vzdělávání, které někteří historikové z důvodu jednoduchosti nazývají univerzitami. Při bližším pohledu však vyvstávají zásadní rozdíly mezi těmito vysokými školami a evropskými univerzitami ve středověku. Těmi zůstávají až do chvíle, kdy jsou přesvědčivě o opaku jediného pramene pro model, který se postupně rozšířil po celé Evropě a následně do ostatních částí světa. Jedná se ve skutečnosti o novou instituci, již lze definovat pouze na základě historické analýzy jejich vzniku a vývoje.
