Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Centrum
Čtvrti, které byly součástí hlavního města už před vznikem Velké Prahy roku 1922.
Výklenková kaple sv. Petra a Pavla, snad z 1. poloviny 19. století, střídmá klasicistní archiktetura. Poslední pozůstatek historické zástavby Lhotky u bývalé návsi. Má zaklenutý výklenek lemovaný toskánskými pilastry, které nesou kladí s trojúhelným štítem. Stříška je sedlová, kryta bobrovkami, na ní železný tepaný křížek. Ve výklenku na místě zbytků malby je dnes mozaika. Ta zobrazuje sv. Petra a Pavla pod křížem s ukřižovaným Kristem. Je zasklena a navíc chráněna novou kovanou provlékanou mříží.
Poznámka: Dnes prochází těsně před kaplí hranice katastrálních území Lhotka a Kamýk, vozovka před kaplí patří ke Kamýku. Památkově chráněno od roku 1976.
Bývalý lhotecký zemědělský dvůr čp. 1 spadá dnes do katastrálního území Kamýk.
Tvrz vznikla ve 13. století, byla renesančně upravována na zámek ve 2. polovině 16. století a dnešní podobu získala barokními úpravami v 17. a 18. století.
Poznámka: 31. 12. 1965 zapsáno jako 2-2249 zámek čp. 1 + četná hospodářská stavení, po připojení k Praze k 1. 4. 1968 přeregistrováno jako 1-1682 čp. 1 - zámek. Památkově chráněno od roku 1965.
Vodní mlýn Koníčkův, původně barokní. Areál vznikl nejspíš koncem 18. století. V roce 2013 byla většina budov areálu bez povolení demolována, v roce 2015–2016 vznikly na jejich místě novostavby napodobující původní stav. Z původních staveb dochována pouze brána. Hospodářská budova čp. 11, západní hospodářská budova, stodola s podsklepeným přístavkem, vjezdová brána s brankou. V roce 1996 a na webu městské části ještě v roce 2015 byl popisován jako na území Prahy ojediněle dochovaný vesnický mlýn, soubor obytných, provozních a hospodářských budov. Nejvýznamnější byla zděná patrová stavba s mansardovou střechou a dřevěným štítem, uvnitř datovaná letopočtem 1768.[2][3][4] Původně byl v roce 1964 mlýn zapsán do rejstříku i s obytnou budovou čp. 2, v roce 1965 byl zapsán znovu již bez ní. V roce 1996 bylo upuštěno od ochrany hlavní budovy mlýna s mlýnicí, z níž existovalo již jen torzo a na jejím místě se připravovala stavba nové budovy. V roce 2014 byly všechny původní budovy zcela odstraněny a postavena jejich přibližná replika, památková ochrana trvá.[5][6]
Zámek Komořany. Na místě starší tvrze vznikl v renesanci zámek, před rokem 1742 byl přestavěn na letní sídlo zbraslavských opatů, kolem roku 1868 byl novogoticky přestavěn neznámým architektem, ve 20. století adaptován pro potřeby hydrometeorologického ústavu. Budova zámku s dochovanou původní renesanční dispozicí a s kvalitní výzdobou zachované kaple. Součásti areálu: zámek, kaple, hospodářská budova, brána, park, zahradní domek. Neúplně uzavřený dvůr je přístupný od východu branou lemovanou brankami. Budově zámku dominuje v severozápadním nároží osmiboká věž se zbytky renesančních sgrafit na severní fasádě. Severní hospodářská budova je necitlivě přestavěna, jihovýchodní hospodářskou budovu nahradila kolem roku 2000 novostavba. Západní část jižního hospodářského křídla na parcele pp. 2, u které bylo upuštěno od památkové ochrany, nebyla demolována, zůstala zachována ve své klasicistní podobě a je opravena. Budovy obklopuje zanedbaný bývalý zámecký park se zbytky starých stromů, terasou, schodišti a zahradním domkem. Původní pozdně barokní park byl v 19. století změněn na krajinářský, později zde byl sad, štěpnice a les s užitkovým dřevem. Dnes je park prakticky bez cestní sítě jen s malými zbytky parkového vybavení.
Výšinné opevněné sídliště - hradiště nad Závistí, archeologické stopy. Osídlení oblasti je doloženo již v pozdní době kamenné, největší rozmach osídlení spadá do období 9.–8. století před n. l. a poté v období 5.–4. století. Představuje nejrozsáhlejší pravěký opevněný celek na území Čech.
k. ú. Lhota u Dolních Břežan:
st. 271–275, pp. 40/1 (část), 43 (část), 48, 49, 50/1, 50/2, 51, 262 (část), 294/16, 294/38, 294/97, 294/98, 294/100, 294/101, 294/102, 294/113, 320, 322/1–322/3, 323–325, 328, 339/1, 339/3, 339/4, 350, 351/1, 352, 383/1, 391/1 – národní kulturní památka
k. ú. Točná: parc. 397/1 (část), 824/1 (část), 826 (část), 827/1, 827/2–827/7 (bez staveb), 828 (část), 829, 830, 831 (část), 832 (část), vše národní kulturní památka. Šance: 49°58′13,11″ s. š., 14°24′52,85″ v. d.
k. ú. Zbraslav: parc. 3092/1, národní kulturní památka
Poznámka: Část kulturní památky je chráněna jako národní kulturní památka Památkově chráněno od roku 1964.
Původně hospodářský dvůr. Jednopatrová obytná budova s arkýřem, sýpka a vjezdová brána z první poloviny 18. století, menší přestavby 19. a 20. století.[7] Větší část zbořena před rokem 1975, zbytek po roce 1975. Na místě je dnes parkoviště a ulice Lhotecká.
Poznámka: Čp. 1 neobsazeno, parc. 250 neexistuje. Památkový katalog zaměřuje přírůstkový bod na parcelu 254/14, do záhybu ul. Růženínské u domu Růženínská 909/3, na bývalou lhoteckou náves, dnešní katastrální území Kamýk. Památkově chráněno od roku 1972. Památková ochrana zrušena 1. ledna 1975.
Vodní mlýn Maškův. Mlýn je poprvé zmiňován již v 17. století. Areál pravděpodobně s barokním jádrem byl následně mnohokrát upravován a rozšiřován. V severním průčelí mlýnské budovy dochovaný mramorový portál a nika se sochou sv. Jana Nepomuckého, datované rokem 1859. Jeden z mála potočních mlýnů nepřestavěných pro účely velkovýroby. Mlýnská budova pravděpodovně z 2. poloviny 18. století se zcela zachovanou vnitřní dispozicí a mladším strojním vybavením. Nedílnou součástí areálu je i obytná budova a hospodářské objekty. Na východě stojí nejstarší budova mlýna s přízemním přístavkem pekárny (čp. 7), na severu obytná budova (čp. 30), na východě stodola a na jihu kolna. Objekt mlýna uzavírá dvůr na západní straně.
Boží muka pocházejí z poloviny 19. století. V čelní straně je zaklenutá nika s replikou sošky Panny Marie.
Poznámka: MonumNet uváděl „při polní cestě ke Slivenci, pokračování ul. Za ovčínem“, ve skutečnosti nejde o cestu ke Slivenci, ale naopak k Radotínu. Památkově chráněno od 26. května 2003.
MonumNet a Památkový katalog přiřazují chybně na území Zličína bývalý hostinec Bílý Beránek, který však stál na území Stodůlek, v blízkosti hranic Řep, od hranic Zličína vzdálen asi 400 metrů.
Vodovod města Košíř vznikl roku 1905. Projekt připravila a realizovala pražská firma Karel Kress.
jímací (sběrná) studna (jímací objekt) spolu s drenážní štolou a třemi ventilačními šachtami, k. ú. Zličín pp. 324, 674/1, 674/3, 668/31. Komplex vodovodu je tvořen štolou s drenážním účinkem, podzemní voda je svedena do sběrné studny, odkud je distribuována do vodovodní sítě. Na trase jímací štoly jsou osazeny 3 nadzemní ventilační šachty.
Drobný objekt studny je vyzděn ze spárováných lícovaných cihel s ozdobnými profilovanámi římsami a s dochovanými původními ocelovými dveřmi s kovanými ozdobnými prvky osazenými v kamenném ostění. Kruhová jímací studna má průměr 3,0 m, prostor je zaklenut kupolí, v exteriéru zeminou. ** Drenážní štola v délce 375,0 m je vedena v hloubce cca 4,2–5,0 m pod povrchem severního svahu Drahelského vrchu. Je poloelipsovitého průřezu (š 1,0 m, v 1,5 m).
Ventilační šachty na čtvercovém půdorysu o výšce 2,0 m jsou rovněž vyzděny z lícovaných cihel. V roce 1999 byly kryty kamennými hlavicemi. V současné době jsou ukončeny stříškou s lepenkovou krytinou.
vodojem v Košířích, pp. 1890, 1891, prohlášen za kulturní památku rozhodnutím z 9. 12. 2010. Vodojem tvoří vlastní dvoukomorový vodojem se vstupním objektem a druhým zadním vstupem. Na přední straně předstupuje terasa se schodištěm. Hlavní průčelí je pojato neorenesančně. Fasáda je tvořena režným cihelným zdivem s uplatněnými kamennými architektonickými prvky.
Venkovská usedlost. Areál usedlosti tvoří budova čp. 1, chlévy, čp. 22, stodola, zahrada, ovocný sad. Budovy usedlosti jsou seskupeny kolem lichoběžníkového dvora. Vstupuje se mohutnou pilířovou bránou, za stodolou se rozkládá zahrada se sadem. Budova čp. 1 je patrová v patře s novodobými okny. Na tuto budovu navazují chlévy, které mají autentická vrata. Na protější straně dvora je budova čp. 22, patrová se sedlovou střechou. Dvůr uzavírá stodola stojící kolmo k oběma budovám. Stodola má dva segmentově zakončené vjezdy, je zděná z opukového zdiva, záklenky jsou cihelné. Za ní se rozkládá sad a zahrada. usedlost má patrně kořeny v 18. století, dnešní podobu nabyla v 19. století.
Venkovská usedlost Fuchsův statek. Areál statku má zhruba čtvercový půdorys, budovy jsou rozmístěny po jeho stranách. První zmínka o statku je z roku 1654, v Berní rule se nazýval Rodenovský. Na počátku 18. století za držení měšťana J. J. Birla došlo k zásadní úpravě na venkovské sídlo a letohrádek. Ke statku patřily dvě okrasné zahrady, ve kterých byly i čtyři sochy. V 19. století byly přistavěny další objekty. V roce 1809 získal statek Matěj Fuchs, v majetku této rodiny zůstal až do 20. století.
Vojenská střelnice - Kobyliská střelnice. Část severního prostoru dřívější rozsáhlé vojenské střelnice, jejíž počátky spadají k roku 1890. Za německé okupace (1939–1945) zde bylo zřízeno popraviště. Místo hromadných represivních poprav především v období II. stanného práva po atentátu na R. Heydricha, bylo zde popraveno více než 755 lidí. Památník protifašistického odboje. Pietně upravený areál, jehož součástí je vstupní brána, alegorická socha a zeď s mozaikou, byl do dnešní podoby vytvořen v letech 1975–1978 podle návrhu J. Poláka a L. Todla. Kulturní památku tvoří pietně upravené území, vstupní brána, alegorická bronzová socha „Nepokořená vlast“ od akad. soch. Miloše Zeta, zeď s kamennou mozaikou od Martina Sladkého. Prostředí kulturní památky tvoří fontána před vstupem, kříž (dřevěný kříž byl na místě staršího nově osazen po roce 1990 a znovu obnoven roku 2007), desky se jmény padlých.
Tvrz, archeologické stopy. Zbytky tvrze z 14. století a předchozí fáze osídlení z 13. století (románský dům) byly odkryty a prozkoumány během archeologického výzkumu v letech 1975 až 1983. V MonumNetu jsou uvedena jen čísla parcel, nynější budovy nejsou ani zmíněny, ani vyloučeny z ochrany. Vymezení:
parc. 26/3 (část): nákupní středisko Draháň, Čimická 780/61 (v MonumNetu není poznámka, že by parcela byla chráněna bez budov)
parc. 26/2 (část), 26/4: nezastavěné parkové plochy kolem nákupního střediska, až k ulicím Na zámkách a Čimická
parc. 1108/1, 1108/2 (mezilehlá 1108/3 není uvedena): hráz Čimického rybníka
parc. 862 (ve skutečnosti rozdělena na 7 dílů), 863 (ve skutečnosti rozdělena na 3 díly), 864/1 (část): dřevinami zarostlá oblast pod hrází rybníka do vzdálenosti asi 70 metrů
Poznámka: Výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého byla dle Památkového katalogu zapsána do státního rejstříku 31. 12. 1976 pod číslem 1-1893, Čimická tvrz 31. 12. 1985 pod číslem 1-2066. Památkově chráněno od roku 1985.
Kaple sv. Kříže, pozdně klasicistní kaple z pískovcového zdiva, postavena roku 1865 na místě původní dřevěné zvoničky. Zvonice je oproti kapli odskočena dozadu.
Kostel sv. Remigia. Na stejném místě stál kostelík již od středověku. Novorománský kostel byl postaven v letech 1878–1881 podle plánů Karla Scheinera, v roce 1904 byla přistavěna křestní kaple podle projektu Kamila Hilberta. Na výzdobě se podílela řada významných umělců: Karel Klusáček (malířská výzdoba interiéru), Čeněk Vosmík (plastiky Božího hrobu, 1902), Vilém Kandler (oltářní obrazy).
budova kostela; jednolodní stavba s transeptem a apsidálním závěrem. Průčelí lemuje na levé straně křestní kaple, na pravé věž kostela. Mezi transeptem a presbytářem na pravé straně je vložena sakristie.
kamenná socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1855 před vstupem do kostela na levé straně
barokní socha sv. Floriána z 18. století před vstupem do kostela na pravé straně
oplocení s branou
Poznámka: Původně chráněna jen socha sv. Floriána, zapsána 31. 12. 1966 pod číslem 2-2030 a 1. 4. 1968 pod číslem 1-1701. Památkově chráněno od 6. února 2009.
Tvrz Slavětice, archeologické stopy. Ve středověku stávala na místě dnešní samoty Nové Dvory tvrz Slavětice s velkou okrouhlou věží a s vesnicí Slavětice. První zmínka je z roku 1227, z roku 1545 je dochována zmínka již jen o samotné tvrzi bez vesnice a v roce 1586 je už Slavětická tvrz uváděna jako pustá, poslední zmínka o existenci věže je z roku 1589. Tvrziště je v terénu patrné jihovýchodně od hájovny jako zhruba čtvercová vyvýšenina, na jejímž jižním okraji se nachází rybníček, snad pozůstatek vodního příkopu.
Zájezdní hostinec Na Staré poště. Rozsáhlý areál zájezdního hostince s řadou hospodářských budov. Hlavní objekt v jádru barokní, klasicistní-empirové úpravy. V místě současného areálu snad stála z doby před rokem 1413 starší z běchovických tvrzí. Tvrz patrně zanikla za husitských válek, přetrval zde ale pravděpodobně poplužní dvůr. V jeho rámci patrně později vznikl zájezdní hostinec a na přelomu 18. a 19. století poštovní přepřahací stanice.
čp. 1, hostinec, ohradní zeď, brána, parc. 54
hospodářská budova I., ohradní zeď, brána, parc. 55
hospodářské budovy II. - VII., ohradní zeď, parc. 56
plocha dvora
Poznámka: K 31. 12. 1964 zapsáno pod číslem 1-1971 a názvem Čp. 1. K 31. 12. 1966 zapsáno pod číslem 2-1988 a názvem Býv. zájezdní hospoda čp. 1. V roce 2012 evidováno duplicitně též pod číslem 20339/32-3 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD). Památkově chráněno od roku 1964.
Samostatně stojící drobná věžová stavba trafostanice z roku 1924, na mírně obdélném půdoryse. Příklad individuálně pojatého stavebního a architektonického řešení funkčně typizované technické stavby.
Venkovská usedlost Štít. Usedlost vznikla patrně kolem roku 1822 na místě starší zástavby. Stavební komplex pravidelného obdélného půdorysu uzavřený na třech stranách budovami, na straně do silnice obvodovou zdí s osově umístěnou pilířovou brankou. Hlavní průčelní budova ve fasádě jednopatrová, upravena druhotně zaslepením oken a zřízením drobných okének. Hlavní budova rizalitove vystupuje z dispozice mladších hospodářských křídel. Boční hospodářská křídla přízemní.
↑ Archion: Koníčkův mlýn. www.archion.cz [online]. [cit. 2015-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-25.
↑ VSTAVBY: Stavební práce, rozvody vody, rozvody plynu Koníčkův Mlýn v Praze Průhonicích. www.vstavby.cz [online]. [cit. 2015-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-25.
↑Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy: operativní příruční seznam. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 240.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
