Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Sněmovna Federální shromáždění: na budovu někdejší burzy, postavenou v letech 1936–1937 ve stylu moderního klasicismu (architekt J. Rössler), byla v letech 1967–1974 postavena „budova nad budovou“ a dostavba podle návrhu Karla Pragera, Jiřího Albrechta a Jiřího Kadeřábka.
Železniční stanice Praha - Hlavní nádraží. Secesní budova hlavního nádraží s halou nad kolejištěm byla postavena v letech 1901–1909 podle návrhu J. Fanty, J. Marjanka a R. Kornfelda. Památkový areál se dle Památkového katalogu skládá z nádražní budovy čp. 300 a haly nad kolejištěm.
Rozsáhlá nádražní budova průjezdového typu má symetricky a výrazně členěné hmoty: zdůrazněna je střední část s odjezdovou halou s pokladnami, s bohatou štukovou a malířskou výzdobou v patře s kavárnou zaklenutou mohutnou kupolí. Průčelí je sevřeno mezi dvěma nárožními věžicemi, fasádě dominuje obrovské půlkruhové okno s vitrážemi. Do stran vybíhají boční patrová křídla s arkádou v přízemí, která zakončují věžicovité boční pavilony. Do bočních křídel byly umístěny restaurace a representační sál. Koncové pavilony jsou čtyřpodlažní, v jednom je císařský salonek s původním vybavením. Na výzdobě se podíleli přednější umělci své doby: sochaři Stanislav Sucharda, Hanuš Folkmann (alegorické postavy na hlavním průčelí), Ladislav Šaloun provedl dekorativní a sochařskou výzdobu fasády a interiéru. Nástěnné malby v salonku provedli Václav Jansa a Viktor Stretti.
Halu nad kolejištěm tvoří dva oblouky ocelové nýtované prosklené konstrukce.
Poznámka: Památková ochrana se podle MonumNetu vztahovala pouze na vinohradské parcely 4354/1 (Fantova budova), 4354/3, 4354/4. V Monumnetu byla u parcely 4354/1 uvedena též hala nad kolejištěm, avšak ta se nachází na parcele 4354/5, která v MonumNetu nebyla uvedena. Uvedené parcely 4354/3 a 4354/4 v současné době neexistují. V Památkovém katalogu rozpis parcel zpočátku nebyl uveden, později byly uvedeny vinohradské parcely 4105/4, 4354/1, 4354/5, a bez ochrany pozemku parcely č. 4372/1, 4372/12, 4372/33, 4372/34, a dále novoměstská parcela 2314 a bez ochrany pozemku 2317/11.
Původním rozhodnutím odboru kultury NVP z 25. 6. 1976 (právní moci nabylo 19. 7. 1976) byla za památku prohlášena pouze budova čp. 300, což je podle RÚIAN pouze samotná Fantova budova, bez haly nad kolejištěm, bez nového odbavovací haly, bez nástupišť. Postupně se však v Památkovém katalogu jako součást památky objevila i hala nad kolejištěm, poté i nástupiště (bez specifikace, zřejmě všechna) a přibližně 30. listopadu 2023, po propuknutí mediálního sporu o zbourání nové odbavovací haly, byla v Památkovém katalogu jako součást památky označena i ona, ačkoliv ještě den předtím tam byla uvedena jako součást nádraží, která není součástí kulturní památky. Národní památkový ústav 17. 3. 2022 podal ministerstvu kultury návrh na prohlášení nové odbavovací haly („moderní architektura 60. a 70. let 20. století“), ministerstvo se však s návrhem 12. 5. 2023 vypořádalo přípisem „sdělení o vyhodnocení podnětu na prohlášení odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze“, kterým zřejmě návrh odmítlo s výkladem, že nová odbavovací hala součástí památky již je.
Neorenesanční činžovní dům z roku 1875 navrhl Antonín Wiehl pro sochaře Bohuslava Schnircha. Architektura domu inspirována raně renesančními italskými paláci.
Budova školy byla postavená v historizujícím slohu v 80. letech 19. století. Monumentální školní budova s hlavním a dvěma bočními křídly. Hlavní křídlo má střední a dva nárožní pavilony.
Funkcionalistická, téměř puristická budova rozhlasu byla postavena v letech 1929–1931 podle návrhu Bohumila Slámy. Monumentální nárožní čtyřpatrový dům s uskočenými dalšími dvěma patry. Budova je úzce spjata s několika historickými událostmi – osvobozením Prahy a okupací sovětskou armádou v roce 1968.
Nárožní činžovní čtyřpatrový dům z roku 1903 od architekta Gustava Papeže s malířskou výzdobou L. Nováka, která vznikla pravděpodobně podle předlohy Mikoláše Alše.
Budova střední ekonomické školy, situovaná v exponované nárožní poloze, byla postavena v letech 1924–1925 podle plánů F. Kavalíra a P. Smetany v puristickém stylu. Čtyřpatrový nárožní dům na půdorysu písmene Z. S významnou sochařskou výzdobou Karla Dvořáka.
Funkcionalistická sokolovna byla postavena v letech 1938–1941 podle návrhu F. Marka a V. Vejrycha. Volně stojící budova, tvořená hlavním křídlem s hlavním sálem probíhajícím celou šíří objektu a navazujícím užším traktem s dalšími prostorami nácvičného sálu a sálu dorostu. Na jižní straně nižší křídlo se vstupem a vestibulem. Na severní straně areálu navazuje hřiště s atletickou dráhou.
Park Riegrovy sady byl vybudován na části ploch zaniklých usedlostí jako anglický typ parku v letech 1904–1905 podle návrhu Leopolda Baťka. Park člení řada cest, plochy mezi nimi jsou zatravněny a osazeny různými druhy listnatých stromů a řadou keřů. Součástí parku je také socha F. L. Riegra, obelisk, rozhledna a brána.
rozhledna, parc. 2279. Pozdně klasicistní přízemní stavba s výraznou přesahující římsou s plochou střechou, na které byla terasa chráněná kovaným zábradlím. Půlkruhově zakončená okna jsou dnes zazděná. Pojí se k ní novodobá nižší přístavba.
pomník Fr. L. Riegra od J. V. Myslbeka z roku 1913, socha na vysokém hranolovém podstavci, parc. 2281/1.
obelisk, parc. 2281/1. Na hranolovém soklu s reliéfní výzdobou stojí pískovcový obelisk vysoký 4,5 m, pozůstatek souboru plastik usedlosti Kanálka, z doby kolem roku 1840. V části při Vozové ulici.
brána, parc. 2281/1. Při Vozové ulici. Pozůstatkem vstupní brány zahradního komplexu ze 40. let 19. století. Bránu tvoří dva hranolové pilíře zdobené koulí, ke kterým se pojí na půdorysu pruhnutá křídla ukončená římsou. Původní kovaná mříž zde již není.
Řadový činžovní dům postavený roku 1909 podle projektu Bohumila Waiganta se sochařskou výzdobou od Antonína Vaiganta. Velmi osobitá architektura s důmyslně propracovanou kompozicí fasády.
Řadový pětiosý šestipodlažní činžovní dům se sedmým patrem ustouplým, z roku 1909 od Bohumila Waiganta se sochařskou výzdobou od jeho bratra Antonína. Sedmé podlaží postaveno podle F. Kolmana roku 1936. Při vstupu po stranách dvě reliéfní ženské postavy s dekorativním provazcem stáčeným ke vchodu.
Laichterův dům navrhl v letech 1908–1909 Jan Kotěra pro pražského nakladatele Leichtera. Dům řešen kombinací rodinného domu (pro rodinu majitele) a domu činžovního. K objektu náleží také architektonicky pojatá zahrada.
Městský park založen na počátku 90. let 19. století na části starší zahrady dvora Nigrinky, v bezprostřední blízkosti letního divadla Pištěkárny, které zde stálo do roku 1939. Formování parku řídil městský vrchní zahradník K. Gabriel. Hodnotné solitérní stromy a výjimečně vzrostlé dřeviny v obvodovém pásu (jerlín japonský, buk obecný červenolistý, jírovec červený, katalpa obecná, trnovník bílý, nahovětvec kanadský apod.). V protektorátní době byla na západní straně sadů zbudována požární nádrž, která byla po skončení války upravena na obdélníkový bazén s vodotrysky. Pomník Svatopluka Čecha chráněn samostatně. Pozemek parc. 1843 je z ochrany vyjmut.
Bronzová socha Svatopluka Čecha v nadživotní velikosti, navrhl Jan Štursa v roce 1918, osazen roku 1924, podstavec navrhl architekt Pavel Janák. Na kamenném čtyřbokém projmutém podstavci zdobeném plastickými stuhami s lipovou ratolestí a nápisem „Svatopluk Čech“ stojí v kontraspostu socha básníka ve vycházkovém obleku, držícího v jedné ruce knihu, v druhé klobouk a převlečník. Básníka věnčí nad ním se vznášející Genius, který má u nohou skalisko, na kterém sedí orel. Vzadu na podstavci datované věnování od vinohradské záložny.
Řadový čtyřpatrový novobarokní činžovní dům z konce 19. století s asymetricky umístěným arkýřem. Bez přístavku ve dvoře. Fasádě dominuje arkýř v rozsahu od 1. do 3. patra, nesený dvojicí atlantů, mužem a ženou; ve 2. patře je arkýř rozšířen do stran o balkon s kovaným dekorativním zábradlím s motivy květin a akantů.
Budovu palácového typu někdejší Tabákové režie navrhl Alois Dryák v klasicizujícím stylu, vystavěna byla v letech 1926–1928. Čtyřpatrová rozsáhlá trojkřídlá budova nepravidelného půdorysu o dvou nárožích. Dnes slouží jako jedna z budov Městského soudu v Praze
Nárožní trojkřídlá budova na podkovovitém půdorysu s fasádou z režného zdiva od architekta Josefa Gočára, postavena v letech 1924–1926. Na exteriéru umístěné plastiky od O. Guttfreunda.
Poznámka: Původně zapsáno jako St. výbor pro roz. a koordinaci vědy a techn. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Divadlo, nájezdová rampa. Budova Divadla na Vinohradech byla postavena v letech 1905–1909 podle návrhu Aloise Čenského. Architektura budovy na pomezí neobaroka a secese. V hlavním průčelí dva pylony se sousošími Tragedie a Komedie po stranách středního rizalitu.
Společenský dům - Národní dům na Vinohradech. Rozsáhlá trojkřídlá neorenesanční stavba byla postavena v letech 1893–1894 vinohradskou obcí podle návrhu A. Turka. Byla sídlem Měšťanské besedy, Hlaholu, Sokola atp. Roku 1955 jej v havarijním stavu získaly Československé dráhy, které jej do roku 1959 opravily a provozovaly jako Ústřední kulturní dům železničářů (ÚKDŽ). Na ose hlavního průčelí je hlavní vstup flankován alegoriemi Nadšení a Ušlechtilosti.
Sady na náměstí Míru, parc. 4079/2, 4079/3, 4079/4, 4079/5, 4079/6, 4079/12, s omezením: bez pozemků parc. čísla 4079/7, 4079/10. Dochovaná dispozice a náplň parkové úpravy náměstí pochází z let 1928–1929, kdy byla realizována podle návrhu Josefa Kumpána. Tradice parkové úpravy náměstí souvisí již se sady Jakuba Wimmera, které za městským opevněním vznikaly od přelomu 18. a 19. století do dvacátých let 19. století a zahrnovaly i nynější náměstí Míru. Další etapu představovalo formování náměstí po roce 1852 do roku 1903, do nějž patřila parková úprava související s výstavbou kostela sv. Ludmily. Východiskem pro Kumpánovu úpravu byla úprava realizovaná vinohradským zahradním ředitelem Leopoldem Baťkem v roce 1911. Kumpánova úprava přesunula tramvajovou trať do jižní části náměstí a vytvořila tak před kostelem prostor s křížovou dispozicí.
Volně stojící neorenesanční činžovní dům o třech nadzemních podlažích byl postaven roku 1888. V interiéru dochována kvalitní umělecko-řemeslná výzdoba.
Měšťanský dům (parc. 1186/1) s altánem (parc. 1191/1), s omezením: bez zahrady. Reprezentativní novobarokní obytný dům, postavený v letech 1896–1898 jako hlavní budova Chmelovy továrny na výrobu šunky a uzenin na místě dřívější usedlosti Zvonařka. Volně stojící skupina dvou objektů s obytnou a částečně provozní částí, spojených spojovacím traktem v ulici U Zvonařky. Nárožní obytný objekt s válcovým arkýřem s věžičkou, obrácený hlavní fasádou ke svahu. Kolem roku 2000 upravena na Hotel Le Palais. Na hraně terasy bývalé zahrady pod objektem polygonální zděný altán se stanovou střechou, uvnitř klenuté schodiště.
Rodinný dům, zahrada, oplocení. Významný a ucelený architektonický doklad slohově poněkud konservativního, ale významného fenoménu meziválečné architektury, příznačné pro řadu architektů této doby a tvořícího protipól dobově převažujícímu proudu funkcionalismu. Roubenou stavbu s prostorovým uspořádáním vily si nechal postavit v letech 1921–1922 ředitel dolů na Kladně Josef Janeček. Architektem byl Maxmilián Duchoslav, který jinak navrhoval funkcionalistické stavby (např. rozvodnu na Bohdalci nebo vlastní vilu na Ořechovce.) Původně měla vila sloužit jen 20 let. Za války dům sloužil jako ubytovna Hitlerjugend, v minulém režimu zde byli ubytováváni prominentní studenti z Afriky a Arábie, v devadesátých letech zde sídlil prognostický ústav.[3][4]
Venkovská usedlost - předměstská, Vondračka: obytná budova čp. 61, budova ve dvoře, ohradní zeď s bránou. Usedlost má barokní původ, v roce 1838 byla klasicistně přestavěna. Ve 20. a 50. letech 20. století prošla dalšími úpravami. Počátkem 18. století zde, uprostřed vinice, stával dvorec o dvou souběžných staveních a kaple. Teprve po 20. letech 20. století vznikla okolní zástavba a před budovami silnice. Poslední dochovaná usedlost na Vinohradech, která si udržela klasicistní podobu. Sestává z patrového stavení se sedlovou střechou, původními vikýři a dřevěnou věžičkou s hodinami na hřebeni. Na druhé straně dvora stojí přízemní budova na obdélném půdorysu s nově upraveným podkrovím. Budovy jsou spojeny ohradní zdí s bránou a kovanými vraty.
Vila Grébovka s kuželnou a střelnicí a Dolní Landhauska. Vila Grébovka byla vybudována v letech 1870–1873 podle projektů A. V. Barvitia a J. Schulze (interiéry) na objednávku podnikatele M. Gröbeho. Zahradní úpravy probíhaly v letech 1871–1888. Areál vznikl na pozemcích usedlostí Dolní a Horní Landhausky.
vila Grébovka čp. 58, parc. 1376, centrálně situovaná novorenesanční vila plně čerpající z italské renesanční architektury
vila Dolní Landhauska čp. 60, parc. 1363, v rozpisu parcel v MonumNetu bylo chybně uvedeno čp. 58
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Kostel navrhl slovinský architekt Josip Plečnik v roce 1927 ve stylu moderního či individuálního klasicismu vycházejícího z antické a starokřesťanské architektury. Výstavba probíhala v letech 1928–1932.
Poznámka: Národní kulturní památka. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Činžovní dům (Nábytek Strnad). Neorenesanční činžovní dům vznikl roku 1895 podle návrhu architekta Václava Kubry. Architektura stavby vychází z tzv. české renesance. Řadový třípatrový dům s attikou a štítem v ose fasády.
jatka - bývalá městská jatka - tržnice masa. Bazilikální budova městských jatek vznikla ve 2. polovině 19. století. Dřevěná halová konstrukce. Obdélná, symetricky řešená trojlodní budova basilikálního schématu s převýšenou užší střední lodí a širšími bočními loděmi.
Neorenesanční vodárna byla postavena v roce 1891 podle návrhu A. Turka. Samostatně stojící věžová stavba s neorenesanční fasádou a plochou střechou, krytou atikou s nárožními pylony. Nad okny 4. patra jsou kruhové městské znaky, na nárožích posledního patra jsou sochy troubících andělů a na ose hodiny. Středem stavby prochází mohutný komín původní parní čerpací stanice vodárny. K věži se po stranách pojí přízemní obdélné stavby se sedlovou střechou. V zadní části areálu je val za kterým vystupují vodárenské domky. Areál věže je vymezen zděným plotem s prutovými poli.
Poznámka: MonumNet uvádí též čo. 6, to ovšem k žádné z blízkých ulic nelze přiřadit. Památkově chráněno od 3. června 1991.
Sbor Husův. Konstruktivistická budova Husova sboru s obytným domem a věží (zvonicí) byla postavena v letech 1932–1935 podle návrhu Pavla Janáka.
Budova sboru vyniká čistými liniemi, zcela hladké fasády proráží pouze vysoký prosklený pás a dřevěné vstupní dveře. Na vnitřním vybavení se podíleli J. Znoj, Fr. Jakub, J. Horejc.
Obytný dům je krystalicky čistou stavbou členěnou pouze okny.
Zvonice je čtyřboká, tvořená železobetonovým skeletem, přízemí je zděné, šest pater tvoří pouze nárožní pilíře, středem probíhá šnekové schodiště a výše žebříky. Na jejím vrcholu stojí přes 2 m vysoký kalich.
Původní vila byla postavená koncem 19. století podle návrhu Antonína Turka. V roce 1928 ji osobitě přestavěl Ladislav Machoň. Vila „složená“ ze dvou částí - mohutného hranolu na silně obdélném půdorysu obloženém terakotovými deskami ve výši prvního patra s výraznou omítanou římsou. Z boku se pojí rovněž obložená garáž. Druhá část vily je hladce omítnuta, v uliční fasádě pročleněná balkonem, který částečně kryje vstup. Za vilou je terasou rozdělená zahrada, která je plánovitě komponovaná. Její součástí je kamenná kašna.
Vila byla postavena v letech 1898–1900 ve stylu romantického dekorativismu podle návrhu Aloise Dryáka. Volně stojící vila, do ulice třípodlažní, ze zahrady čtyřpodlažní. Hranolová stavba s rizality a otevřenými vícepatrovými altány a balkony. Fasádu zdobí dekorativní malby vegetabilního a ornamentálního rázu v secesní stylizaci.
Vlastní vila Jana Kotěry. Vila, kterou navrhl sám pro sebe, představuje jeho přechod od secese k moderně. V interiéru se uplatnil tehdy se prosazující typ anglického halového domu.
Šalounova vila: ateliér si podle vlastního návrhu nechal postavit sochař Ladislav Šaloun, k ateliéru byla roku 1934 přistavěna obytná část domu – vila podle projektu Šalounova zetě J. Černého. K vile ještě patří rozlehlá zahrada, která byla rovněž provedena podle Šalounova návrhu (součástí bylo rosarium, dekorativní vázy, bazének). Sochař rovněž vybíral dřeviny. Vedle ateliéru je nízký přístavek stavěný současně s ateliérem, který je rovněž památkově chráněn. Vedle bočního vchodu je reliéf klečícího muže a ženy s orlem - Pozdrav slunci s verši O. Březiny.
vila čp. 1566 (jižně od ateliéru), bez přístavku, parc. 3151/1
ateliér čp. 2499 (severně od vily), oplocení, parc. 3151/2
Rodinný dům bratří Čapků: stavba předního architekta Ladislava Machoně. Místo celospolečenského kulturně-historického významu spjaté se životem a dílem bratří Čapků i s mnoha dalšími významnými osobnostmi meziválečné republiky, které se zde účastnily setkání tzv. „Pátečníků.“
dům čp. 1853, vstupní koridor, parc. 3440
dům čp. 1854, pamětní deska, vstupní koridor, parc. 3441
správní budova čp. 294, parc. 4009/1, při vstupní bráně, postavená kolem roku 1900; má sedlovou střechu a štítové stěny zvýrazněné zalamovanou římsou
parc. 4009/2 bez staveb
obřadní síň, parc. 4010; při severní zdi, původně neogotická stavba, dnes s moderním příčným křídlem a s plochou střechou přetaženou do oblouku nad hlavní vstup.
Krematorium. Areálu dominuje monumentální konstruktivistická stavba z let 1929–1930 postavená podle projektu architekta Aloise Mezery. První a největší krematorium postavené na území Prahy. Součástí areálu jsou i dva konstruktivistické domky u vstupu, arkádový urnový háj a bronzová socha Smutné jaro předního českého sochaře J. Wagnera, připomínající popravené oběti nacismu.
Vinohradská 2254/218 (Za strašnickou vozovnou 2254/9) – hlavní budova, též socha Smutné jaro, urnový háj, pohřebiště v arkádách
Vinohradská 2264/216 (Za strašnickou vozovnou 2264/11) – vstupní část, vlevo od vchodu
Vinohradská 2263/214 – vstupní část, vpravo od vchodu
Katalog kulturních nemovitých památek na území městské části Praha 2 [online]. MČ Praha 2, 2013 [cit. 2014-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-06.
.jpg)
.jpg)
,_Praha_2,_Vinohrady_-_Fr._Riegra.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_2012-09-15_15-15-15.jpg)
.jpg)
,_Praha_3.JPG)
,_Praha_3,_Orlick%C3%A1,_P%C5%99emyslovsk%C3%A1_22,_Vinohrady.JPG)
,_Praha_10,_Dykova_4,_Vinohrady.JPG)
_2012-09-15_15-41-45.jpg)
_2012-09-15_16-04-36.jpg)
