Země na pobřeží Severního moře se na přelomu středověku a novověku staly nejvyspělejší částí světa a patří k nim dodnes. Nachází se tu největší evropský přístavRotterdam a řada dalších světově významných přístavů (Londýn, Hamburk, Antverpy). Na dně Severního moře se nacházejí významná ložiska ropy a plynu a nová ložiska stále přibývají.
Povrch dna představuje rovinu mírně nakloněnou k severu s hloubkami od 20 až 30 m do 150 až 170 m. Nachází se zde množství nevelkých mělčin tzv. lavic (Doggerská lavice), které jsou složené odplavenými produkty morénových usazenin ledovce. Ten v pleistocéně pokrýval celé mořské dno. V jihozápadní části se nacházejí nevelké písčito-štěrkové hřebeny protáhnuté na severovýchod, které jsou vytvářeny přílivovými proudy. Také jsou zde úzké úžlabiny hluboké přibližně 200 m (Devil's Hole), které jsou pozůstatky říčních dolin. Před 10 tisíci lety byl jižní úsek Severního moře bažinatou planinou, kudy táhli losi a jeleni a žili tu i lidé. Až těsně před rokem 6000 př. n. l. byla Velká Británie oddělena od evropské pevniny zdvihem hladiny způsobeným oteplením po konci doby ledové.[1] U pobřeží Norska se táhne žlab (Norský příkop), vzniklý podél linie zlomu, který je hluboký 300 až 400 m (ve Skagerraku až 800 m).
Na dně se také nachází pravděpodobný impaktní kráterSilverpit. Podle jedné hypotézy vznikl před 66 miliony let v důsledku dopadu úlomku stejného tělesa (pravděpodobně velkého asteroidu), které vytvořilo kráter Chicxulub na území Mexického zálivu. Katastrofa na konci křídy způsobila hromadné vymírání druhů (zejména dinosaurů) a vzniklá tsunami způsobila obrovské globální povodně.[2][3]
Klima
Hloubky a anglické názvy oblastí
Podnebí je mírné. Je pod neustálým vlivem teplého Golfského proudu a tlakové níže nad Islandem. Zima je krátká, přiměřeně mírná a léto chladné. V průběhu roku převládají západní a jihozápadní větry, které dosahují největší síly v zimě. Od listopadu do března je nejvyšší četnost bouří. Častá změna cyklón a anticyklón způsobuje vysokou nestálost počasí.
Průměrná teplota vzduchu je v únoru od 0 °C na východě do -5 °C na západě a v srpnu od 15 °C na severu do 17 °C na jihu. V zimě při severním větru může teplota klesnout až na -23 °C. Oblačnost v průběhu celého roku je 6 až 7 stupňů s maximem v zimě. Časté jsou mlhy, jejichž četnost v létě stoupá z jihu na sever a po zbytek sezóny naopak. Roční úhrn srážek se zvětšuje od jihu (600 až 700 mm) k severu (1 000 mm). V zimě je časté sněžení doprovázené silným nárazovým větrem.
V dubnu 2009 byla v Hamburku zveřejněna studie spolkového úřadu pro mořskou plavbu a hydrografii, podle které se teplota na hladině Severního moře od 80. let 20. století zvýšila o 1 stupeň Celsia a nyní dosahuje v průměru 11 stupňů.[4]
Vlastnosti vody
Průměrná teplota vody na povrchu je v zimě 5 až 6 °C, na jihovýchodě se ochlazuje studenými pevninskými vodami na 2 °C. V létě je to 12 °C na severu, 16 až 17 °C ve střední části a 18 až 19 °C na jihovýchodě. Salinita je nejvyšší na severozápadě a jihozápadě 34,7 až 35,3 ‰ a ve střední části 34,5 až 34,7 ‰. Na severovýchodě klesá na 31 až 32 ‰ a na jihovýchodě na 29 až 31 ‰. Hloubkové teploty a slanost se jen málo odlišují od povrchové. Přílivy jsou dvanáctihodinové a jejich velikost je různá od 0,6 do 7,6 m. Větrný příboj v jižní části může dosahovat až 3 m a naopak při poklesu dosahují až 2,1 m. Při spojení přílivu a příboje může dojít ke katastrofálním záplavám, kdy je zatopena významná část nízkých pobřeží Nizozemska, Belgie, Velké Británie a Dánska. Větrem vytvářené vlny dosahují 8 až 10 m na severu a 6 až 7 m na jihu. Led se objevuje u břehů od prosince do března. V silných zimách může led na zhruba měsíc pokrýt i větší plochy. Voda je znečištěná průmyslovými odpady, zbytky ropných produktů a ropou.
Proudy, přítoky
Oceánské proudy vstupují hlavně přes severní vstup a vystupují podél norského pobřeží
Hydrologické podmínky odpovídají geologické skladbě, klimatickým podmínkám, vodní výměně s Atlantským oceánem a Baltským mořem a přítoku z pevniny. Hlavní roli hraje teplá a slaná atlantická voda, která přitéká ze dvou směrů. Jeden proud přitéká mezi Shetlandami a severním koncem Britských ostrovů a druhý přes Calaiskou úžinu. Způsobují zvýšenou slanost v přilehlých oblastech Severního moře. Naopak méně slaná baltská voda postupuje do severovýchodní části přes průliv Skagerrak. Přítok z pevniny má vliv především na jihovýchodní část moře (Labe, Vezera, Emže, Rýn, Máza, Šelda, Temže). Přitékající voda vytváří v moři celkovou cyklonální cirkulaci, na kterou navazují místní cirkulace stejného směru. Voda odtéká do Norského moře mezi Skandinávským poloostrovem a Shetlandami. Rychlost povrchových proudů obvykle nepřevyšuje 0,3 m/s, ale vlivem větrů se jejich směr a rychlost může značně měnit. Hlavní roli hrají přílivové proudy, které přicházejí s dvanáctihodinovou periodou. Hlavní vlna přitéká ze severu a za 6 hodin dosahuje jižního pobřeží. Tady se potkává se slabší vlnou přicházející z průlivu La Manche. Rychlost vlny u Shetland dosahuje 18 km/hod. Přílivové vlny, které zasahují celou hloubku moře, mají velký vliv na promíchávání vody a vertikální vyrovnávání slanosti. Promíchávání vody větrem probíhá především v jižní mělké části moře.
V Severním moři probíhá již několik desetiletí rozsáhlá těžba ropy. V 90. letech 20. století se vedl spor o osud vysloužilé ropné plošiny Brent Spar, která byla provozována ropnou firmou Shell a původně měla být potopena na mořské dno. V roce 1995 komise úmluvy OSPAR vyhlásila moratorium na potápění ropných plošin nebo jejich ukládání na mořské dno. V roce 1998 byl členskými státy OSPAR jednomyslně odhlasován zákaz potápění takových zařízení v Severním moři. V roce 1999 nastal pro naleziště v Severním moři ropný vrchol a množství vytěžené ropy klesá přibližně o 1/10 za rok.
Selickaja E.S., Základní rysy hydrologického režimu Severního moře, Leningrad 1957 (Publikace Vládního oceánografického ústavu, věstník 39) ruskyСелицкая Е. С., Основные черты гидрологического режима Северного моря, Л., 1957 (Труды Гос. океанографического ин-та, в. 39)
Hydrometeorologický zpravodaj Severního moře, Leningrad 1964 ruskyГидрометеорологический справочник Северного моря, Л., 1964
Naleziště ropy a zemního plynu v mořích a oceánech, Moskva 1973 ruskyНефтегазоносность морей и океанов, М., 1973
Muratov M.V., Středoevropská deska a její vztah k Východoevropské plošině, Moskva 1975 (Publikace Moskevské organizace zkoumání přírody, oddělení geologie, č. 3) ruskyМуратов М. В., Средне-Европейская плита и ее соотношение с Восточно-Европейской платформой, "Бюлл. Моск. об-ва испытателей природы. Отд. геол.", 1975, № 3
Dietrich G., Přírodní oblasti Severního a Baltského moře na hydrografickém základě, Kieler Meeresforschungen 1950, Bd 7, č. 2 německyDie naturlichen Regionen von Nord und Ostsee auf hydrographischer Grundlage)
Korringa P., anglickyBiological consequences of marine pollution with special reference to the North Sea fischeries, "Helgolander wis-senschaftliche Meeresuntersuchungen ", 1968, Bd 17, č. 1-4.
.jpg)
