PROFILPELAJAR.COM

PhDr. Samuel Falťan, CSc.
PhDr. Samuel Falťan, CSc.
Poslanec Slovenské národní rady
	Ve funkci:; 1948 – 1954
	Ve funkci:; ??? – 1970
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
	Ve funkci:; 1969 – 1970
Místopředseda 2. vlády O. Černíka
	Ve funkci:; 1969 – 1969
Stranická příslušnost
Členství	KSS (KSČ)
Narození	22. února 1920; Hradište; Československo
Úmrtí	15. prosince 1991; Bratislava; Československo
Národnost	Slováci
Děti	Ľubomír Falťan
Alma mater	VŠ polit. a sociál. věd Praha
Profese	politik, historik, spisovatel a komunista
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Samuel Falťan (22. února 1920 Hradište – 15. prosince 1991 Bratislava^[1]^[2]) byl slovenský a československý historik, politik Komunistické strany Slovenska, v letech 1968–1969 spojenec Gustáva Husáka a zastánce federalizace Československa, na počátku normalizace místopředseda vlády ČSSR, poslanec Slovenské národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Bratr Michala Falťana.

Biografie

Absolvoval Vysokou školu politických a sociálních věd v Praze v roce 1951. Pracoval pak v Historickém ústavu SAV v letech 1962–1968.^[3] Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.^[4]

V letech 1946–1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.^[5] Zastával i funkce v celostátní komunistické straně. 31. srpna 1968 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Rezignace na tuto funkci byla přijata v červnu 1970.^[6]

V roce 1966 se zapojil do politické a odborné diskuze o hodnocení Slovenského národní povstání a potažmo česko-slovenských vztahů. Debatu odstartoval Gustáv Husák, který se v 60. letech po propuštění z vězení postupně vracel do politického života. V roce 1964 vydal své paměti, v nichž rekapituloval události okolo SNP. Na knihu zareagoval v roce 1966 s odstupem dvou let český konzervativní komunista a historik Václav Král. Falťan se následně Husáka veřejně zastal. Patřil ke skupině národně orientovaných reformních slovenských komunistů, podobně jako Husák. Jádro sporu bylo v tom, zda SNP mělo i specifický slovenský národněosvobozenecký rozměr.^[7] V roce 1967 se pak účastnil debaty pořádané Ústavem dějin KSS v Bratislavě na téma česko-slovenských vztahů. Přednesl zde úvodní projev, ve kterém kritizoval ideu čechoslovakismu.^[8] Během pražského jara se jako člen odborných komisí podílel na přípravě federalizace Československa (vydal tehdy na toto téma i studii Slovenská otázka v Československu)^[9] Na konferenci ve Smolenicích v březnu 1968 vystoupil s delším referátem.^[10]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spojencem Gustáva Husáka a na mimořádném sjezdu KSS 27. srpna 1968 přesvědčoval delegáty, aby se distancovali od výrazně protiokupačního Vysočanského sjezdu KSČ. Slovenské funkcionáře zvolené Vysočanským sjezdem vyzýval k rezignaci s poukazem na nutnost zabránění rozkolu ve straně a občanské válce. Šlo o projev Husákova taktizování a počátečního odklonu od reformistické politiky KSČ směrem k samostatnějšímu kurzu KSS. Zastával tehdy rovněž funkci předsedy slovenské Národní fronty a v září 1968 se podílel na jednáních o finální podobě federalizace Československa.^[11]

Po provedení federalizace usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. V parlamentu setrval do května 1970, kdy rezignoval na poslanecký post.^[12] V roce 1969 byl i členem československého kabinetu, protože v druhé vládě Oldřicha Černíka zaujal post místopředsedy vlády. Měl na starost mimo jiné otázku ubytování slovenských pracovníků federálních institucí v Praze a zajištění výuky jejich dětí v slovenském jazyce.^[13]

V březnu 1969 se stal předsedou Svazu protifašistických bojovníků.^[14] V letech 1975–1979 pracoval v Slovenském národním muzeu, kde se specializoval na dějiny odboje a Slovenského národního povstání. Je autorem knih o slovenském odboji: Partizáni na Slovensku (1946), Partizánska vojna na Slovensku (1959), O Slovenskom národnom povstaní (1964) a románů Víťazné stretnutie (1948), Jarné spevy (1952) a Do hrobu sa neponáhľa (1968). Jeho syn Mgr. Ľubomír Falťan, CSc. působí jako místopředseda SAV.^[3]

Odkazy

Reference

↑ Samuel Falťan [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-14]. Dostupné online.
↑ Falťan Samuel [online]. litdok.de [cit. 2012-03-14]. Dostupné online.
↑ ^a ^b EVIDENČNÁ KARTA OBCE [online]. noslc.sk [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (slovensky)
↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online.
↑ Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. (slovensky)
↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 – 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-03-14]. Dostupné online.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 453.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 455.
↑ Londák, Miroslav: Rok 1968 Eto vaše dělo [online]. forumhistoriae.sk [cit. 2012-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-23. (slovensky)
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 472.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 506, 510.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.
↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 531.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 542.