Fotbalovou kariéru začal ve čtvrté lize v Carpi. Po dvou letech odešel do Perugie, která hrála v nejvyšší ligu. Zde působil čtyři roky a za tu dobu odehrál 109 prvoligových utkání. V roce 1981 odešel do Inter, kde hrál na postu záložníka. Tady vyhrál svou první trofej: Italský pohár (1981/82). Po třech letech se rozhodl odejít. Odešel do Neapole, kde strávil čtyři roky po boku Maradony. Tady vyhrál svůj jediný titul v lize a to v sezoně 1986/87. V té samé sezoně získlal i Italský pohár, takže slavil Double. V roce 1988 se dohodl na smlouvě s Bolognou, ale právním dohodám nakonec odehraje jeden přátelský zápas a raději odchází dohrát kariéru do druholigovéhoAvellina, kde po jedné sezoně ukončí kariéru.
Po fotbalové kariéře se v roce 1999 stal technickým poradcem v Laziu. Stejnou funkci zastával i v Bologni v roce 2011.[1]
Za reprezentaci odehrál 41 utkání a vstřelil tři branky. První zápas odehrál 6. ledna1981 proti Nizozemí (1:1).[2] byl na OH (1984), kde odehrál pět utkání a obsadil 4. místo.[3] Také se zúčastnil MS 1986. Na turnaji odehrál všechna utkání v základní sestavě, ale neprošel čtvrtfinále. Poslední zápas odehrál 8. prosince1987 proti Portugalsku (3:0).[4]
