Je považováán za jednoho z nejlepších italských útočníků po 2. sv. válce. Po ikoně NerazzurriMeazzy (284 branek) je druhý nejlepší střelec (209 branek). Vyhrál jeden titul (1979/80) a dva italské poháry (1977/78, 1981/82).
Je nejlepším italským střelcem v poháru UEFA (25 branek).[7]
Klubová kariéra
Fotbal začal hrát v mládežnickém sektoru v Latině, kde si odbyl premiéru za dospělé v roce 1973. Po odehrané jedné sezony jej koupila Brescia, která hrála druhou ligu. V Brescii hrál tři roky a celkem vstřelil 29 branek z 84 utkání.
Jako velká posila byl představen v Juventusu.[9] Jenže kvůli zranění se představí celkem do 34 utkání a vstřelí 15 branek.[10] V lize skončil s klubem na 4. místě a tak byl po sezoně propuštěn. Sezonu 1989/90 odehrál v Brescii a po sezoně se rozhodl ukončit kariéru.[11]
Po kariéře
Po fotbalové kariéře byl v letech 1995 až 1998 sportovním manažerem Padovy. Poté působil v Interu jako pozorovatel. Věnoval se i plážovém fotbalu. Byl nejlepším střelcem na MS v letech 1995 a 1996 - bronz. Od roku 1991 se věnuje i politice a od roku 2000 moderuje v televizi.
Za reprezentaci odehrál 61 utkání a vstřelil 25 branek. První utkání odehrál na ME 198018. června1980 proti Belgie (0:0).[12] Zúčastnil se MS 1982. Zasáhl sice jen do tří utkání jako náhradník, ale ve finále vystřídal již v 8. minutě zraněného Grazianiho a vstřelil branku. Domů si odvezl zlatou medaili. Byl i na MS 1986, kde odehrál všechna utkání, při kterým vstřelil celkem 4 branky. Poté se stal i kapitánem v sedmi utkání. Posledním turnajem bylo ME 1988, kde získal bronz. Po turnaji se rozloučil s reprezentací. Je na 6. místě v tabulce střelců.