Fotbalovou kariéru začal v druholigovém klubuPro Gorizia. Po dvou letech jej koupil Inter. Zde za tři sezony odehrál jen 19 utkání a raději v roce 1951 odešel do druholigovéCatania. Za tři roky odehrál 95 utkání a rozhodl se přestoupit do Turína, který se chtěl vrátil na přední příčky tabulky. Po jedné sezoně se ale vrátil do Interu, která jeho služby využila jen na jednu sezonu a vrátila jej do Turína. Zde zůstal až do konce kariéry v roce 1964. Nejlepšího umístění v nejvýšší lize bylo 2. místo (1948/49, 1950/51)
Po skončení fotbalové kariéry v roce 1964 se stal trenérem mládeže v Turíně. Tady působil tři roky. Pak jej v lednu roku 1969 angažoval klub ze třetí ligyPrato. Vydržel zde do konce sezony a další smlouvu nepodepsal. Nastoupil do reprezentace do 23 let, tu vedl do roku 1975, mezi tím byl i asistentem Bernardiniho u národního týmu. V roce 1977 byl prohlášen za hlavního trenéra. Na MS 1978 dovedl tým na 4. místo, když souboji o 3. místo prohrál s Brazílii (1:2).[2] Na dalším turnaji ME 1980 to bylo opět 4. místo když v utkání o 3. místo prohrál s Československem na penalty.[3]
Turnaj MS 1982 nezačal nejlépe. Již před odletem byl tiskem kritizován kvůli nominaci hráčů, například povolání potrestaného Rossiho.[4] Tři zápasy ve skupině skončili remízou. I tak postoupili ze skupiny a v osmifinále je čekali obhájci trofeje Argentina. Porazili ji 2:1. Poté porazili Brazílii i Polsko. Ve finále narazili na Německo. Porazili ji 3:1.[5] Na tomhle turnaji byla Itálie jediná, která porazila držitele tří předchozích titulů, jmenovitě Argentina (vítěz v roce 1978),Německo(1974) a Brazilská fotbalová reprezentace|Brazílii(1970). To se ještě nikdy nikomu nepovedlo.[4]
Po úspěšném turnaji přišel šok, když se nepostoupilo na ME 1984. Poté jako obhájci trofeje skončili na MS 1986 již osmifinále a Enzo se rozhodl odstoupit, přestože měl smlouvu do roku 1990.
V letech 2002 až 2005 byl prezidentem technického sektoru federace. Rok po jeho smrti v roce 2011 byla na jeho počest založena stejnojmenná cena "Enzo Bearzot National Award", pro nejlepšího italského trenéra roku. [6]