Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna
Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna, kresba z roku 1806
Nejvyšší komorník císařského dvora
Ve funkci: 1806 – 30. ledna 1823
Panovník	František I.
Předchůdce	František de Paula Colloredo-Waldsee
Nástupce	Jan Rudolf Czernin z Chudenic
Dvorský komisařem pro obranu města
Ve funkci: 1805 – 1805
Panovník	František II./I.
Tajný rada
Císařský komorník
Narození	23. července 1761 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	30. ledna 1823 (ve věku 61 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Choť	(1785) Marie Terezie z Kounic-Rietbergu (1763–1803)
Rodiče	Evžen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789) a Marie Terezie Kolonicsová (1733–1802)
Děti	Evžen Dominik (1786–1848) Terezie, provd. Kinská (1789–1874) Ladislav (1795–1849) Františka, provd. Liechtensteinová (1799–1863) Rudolf (1802–1874)
Příbuzní	vnučka: Marie Terezie, provd. Mitrovská (1812–1890) vnuk: Rudolf Evžen Bruntálský z Vrbna (1813–1883) vnučka Karolína, provd. Lobkowiczová (1815–1843) vnučka: Terezie, provd. Kinská (1828–1905) vnuk: Rudolf Bruntálský z Vrbna (1831–1893) tchán: Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu (1739–1812) zeť: Karel František z Liechtensteinu (1790–1865) zeť: František Kinský z Vchynic a Tetova (1784–1823)
Profese	politik
Ocenění	1808 rakouský Řád zlatého rouna (č. 861) Královský uherský řád sv. Štěpána Řád železné koruny
Commons	Rudolf von Wrbna und Freudenthal (1761–1823)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Jan hrabě Bruntálský z Vrbna (Rudolf Jan Nepomuk Václav Vojtěch Josef Liborius hrabě Bruntálský z Vrbna / Rudolf Johann Nepomuk Graf von Wrbna und Freudenthal) (23. července 1761 Vídeň – 30. ledna 1823 Vídeň) byl český šlechtic ze starobylého rodu Bruntálských z Vrbna. Proslul především jako zakladatel železáren v Komárově, angažoval se i v obrozeneckých aktivitách v Čechách, kromě toho zastával posty u císařského dvora ve Vídni a získal Řád zlatého rouna.

Narodil se ve Vídni jako nejstarší syn nejvyššího dvorního maršálka Eugena Václava Bruntálského z Vrbna (1728–1789) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Kolonicsové (1733–1802). Studoval práva a filozofii, ale od mládí se zajímal o mineralogii, takže navíc absolvoval studium na báňské akademii v Banské Štiavnici. Krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti poručíka, ale v roce 1789 převzal po otcově smrti rodové dědictví v Hořovicích.

Již existující výrobu železa v Komárově na Hořovicku přivedl k obrovskému rozkvětu, takže za jeho života se komárovské železárny staly předním evropským producentem litiny s uměleckoprůmyslovým využitím.^[1] Hospodářský rozmach a současně nedostatek vodních zdrojů na Hořovicku vedl Rudolfa k dalšímu rozšíření majetku a v roce 1806 koupil od Vratislavů z Mitrovic sousední panství Jince. Na zdejším zámku dočasně umístil svou mineralogickou sbírku, jinak byl ale provoz velkostatku podřízen potřebám železáren a také v Jincích vznikla vysoká pec.^[2]

Roku 1801 založil v Hořovicích první řepný cukrovar v českých zemích. Ten sice brzy zkrachoval, v následujících letech začaly však vznikat další řepné cukrovary, mimo jiné i díky tzv. kontinentální blokádě za napoleonských válek.

Kromě toho od mládí zastával funkce v hospodářské správě habsburské monarchie, byl jmenován c. k. komořím, tajným radou a patřil k důvěrníkům císaře Františka I. I když se vyhýbal vyšším úřadům, v roce 1805 při obsazení Vídně napoleonskou armádou byl jmenován dvorským komisařem pro obranu města. V této funkci se osvědčil, takže nakonec se stal císařským nejvyšším komořím (1806–1823) a v roce 1808 získal Řád zlatého rouna. Byl též nositelem uherského Řádu sv. Štěpána a Řádu železné koruny. Jako císařský nejvyšší komorník byl účastníkem Vídeňského kongresu a v roce 1822 doprovázel císaře Františka I. na kongres do Verony. Při zimní cestě přes Alpy onemocněl a zemřel krátce poté ve Vídni.

I v dalších oblastech patřil k významným osobnostem v Čechách a podílel se na aktivitách spojených s národním obrozením. V letech 1804–1823 byl čestným prezidentem Královské české společnosti nauk, dále byl spoluzakládajícím členem Jednoty pro povznesení hudby v Čechách a stál také u zrodu Národního muzea.

Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna zemřel 24. března 1848 ve Vídni. Pohřben byl v rodové empírové kaplové hrobce,^[3] jejíž stavbu roku 1811 na hořovickém městském hřbitově sám inicioval.

Oženil se 28. července 1785 ve vídeňském klášterním kostele svatého Augustina s hraběnkou Marií Terezií Kounicovou (1763–1803), vnučkou významného státníka knížete Václava Antonína Kounice, tímto sňatkem se také spříznil s kancléřem Metternichem.^[4] Měli spolu devět dětí, z nichž tři zemřely v dětství. Nejstarší syn Eugen Dominik (1786–1848) pokračoval v železářském podnikání na Hořovicku i v kariéře u dvora, třetí syn Ladislav (1795–1849) dosáhl v armádě hodnosti c. k. polního podmaršála, ale po neúspěchu během revoluce 1848–1849 v Itálii spáchal sebevraždu. Další syn Rudolf (1802–1874) zdědil na Moravě panství Holešov a u císařského dvora byl nejvyšším lovčím. Dcery Terezie (1789–1874) a Františka (1799–1863) se provdaly do předních šlechtických rodin (Kinský, Liechtenstein).

• MATOUŠKOVÁ, Anna: Aristokrat v roli podnikatele. Minulostí Berounska; Sborník Státního okresního archivu Beroun, 1998 s. 38–59 ISBN 978-80-23817-034

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna na Wikimedia Commons

• Diplomová práce o díle R. J. Bruntálského z Vrbna