Narodil se ve Vídni jako nejstarší syn majitele panství Hořovice Rudolfa Jana Bruntálského z Vrbna (1761–1823) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Kounicové (1763–1803), vnučky významného státníka, knížete Václava Antonína Kounice.[2] Přes rodinu své matky byl spřízněn s říšským kancléřem Metternichem. V roce 1823 převzal po otcově smrti rodové dědictví v Hořovicích. Nakonec u dvora zastával v letech 1834–1848 funkci císařského nejvyššího štolby.[3][4]
Pokračoval ve vedení úspěšné slévárny v Komárově na Hořovicku, ty patřily k předním evropským producentem litiny s uměleckoprůmyslovým využitím[5]. Roku 1825 se pak Eugen z Vrbna zapojil do činnosti vznikající Pražské železniční společnosti, která stála za iniciováním a stavbou tzv. Lánské koněspřežky. V roce 1825 žádali spolu hrabětem Kašparem Šternberkem o stavební koncesi, právo k postavení dráhy získali 30. července 1827. Podle císařského privilegia měla dráha pokračovat z Kladna přes křivoklátské lesy, Zbečno a Liblín do Plzně, tedy též přes hořovické panství. Projekt však nakonec nebyl realizován v plné výši, nejdále byla dráha roku 1833 dovedena až do polesí Píně jihozápadně od Lán.
Rodové dědictví po otci převzal v dobrém hospodářském stavu, svými podnikatelskými aktivitami a nákladným pobytem u císařského dvora se ale zadlužoval a panství Hořovice nakonec přivedl k finančnímu úpadku.[6] Přesto realizoval před rokem 1839 přestavbu zámku v Hořovicích, kdy došlo k propojení hlavní budovy a bočních křídel.[7]
Eugen Dominik Bruntálský z Vrbna zemřel 24. března 1848 ve Vídni. Pohřben byl v rodové empírovékaplové hrobce zbudované roku 1811 na hořovickém městském hřbitově. Stal se zároveň posledním zde pohřbeným členem rodu.[11]
_crop.jpg)
