Poštovní známka Faerských ostrovů s vyobrazením Ragnaröku
Ragnarök („sudba bohů“) je v severské mytologii série událostí vrcholící bitvou mezi bohy a jotuny a koncem světa, následovaná znovuzrozením světa. Užívána je také forma ragnarøkkr („soumrak bohů“), poprvé užitá Snorrim Sturlusonem a která byla zpopularizována v německém překladu jako Götterdammerungstejnojmennou operou, poslední z cyklu Prsten Nibelungův, Richarda Wagnera.[1] Slovo ragna je genitivem od regin, nejobvyklejšího označení bohů jako skupiny bytostí v staroseverštině, které má význam zhruba „vládci“.[2]
Nejdůležitějším zdrojem o ragnaröku je Vědmina píseň z Poetické Eddy, přičemž další detaily jsou obsaženy v Písni o Vaftrúdnim z téhož díla. V próze tyto události převyprávěl a dalšími detaily doplnil Snorri Sturluson v mladší Prozaické Eddě.
Událostmi ragnaröku se zabývá téměř celá druhá polovina Vědminy písně z Poetické Eddy. Jejich popisu předchází zmínky o smrti boha Baldra a o několika podsvětních bytostech a jotunech jako Brimi, Nidhögg a Garm. Samotný ragnarök zpěvem zlatého kohouta, který budí vojska bohů, uvolněním pout Fenriho a nastolením všeobecného chaosu:
Bratr bude bojovat s bratrem, sourozenci zničí svazky rodu, zle je na zemi, zrazují ženy, meče planou, praskají štíty, burácí bouře, vlčí je věk, nikdo nikoho nechce šetřit, až celý svět propadne zkáze.[4]
Nastavají bitva je ohlášena Heimdallovým rohem Gjallarhorn a světový strom Yggdrasil se chvěje v kořenech. Do boje se postupně zapojí následující protivníci bohů:
Slunce se tmí, v moři zem tone, do hlubin padají hořící hvězdy, plameny celý svět pohlcují, sahá žár ohně k samému nebi.[4]
Pole bez osetí úrodu dají. Bezpráví padne, Baldr se vrátí. Höd a Baldr přebývat budou ve Valhalle Ví někdo víc?[4]
Po znovuzrození Vědmina, píseň ještě zmiňuje setkání Ásů na Idské pláni a přeživšího Hoenira. V rukopise obsaženém v Hausbóku je vložen ještě verš o příchodu mocného vladaře shůry a velkém soudu - pravděpodobně pozdější křesťanský přídavek k textu.[1][4][5]
V dalších písních Poetické Eddy jsou zmiňované další detaily o ragnaröku. Píseň o Vaftrúdnim zmiňuje val Vigríd na kterém bude bojovat Surt s bohy, fimbulvinter – strašlivou zimu předcházející ragnaröku a lidský pár Líf a Líftrasi, který jako jediný přežije a znovu zplodí lidstvo.[6]
Prozaická Edda
Snorriho popis události v Gylfiho oblouznění obsahuje několik nových detailů: spolknutí slunce a měsíce dvěma vlky, Týrův souboj s Garmem, Heimdallův s Lokim a nakonec přítomnost Ódinových a Thórových synů.
Zdali potom budou žít i nějací bohové a bude nějaká země a nebesa? Vysoký dí: Z moře vyvstane země a bude krásná a zelená. Pole na ní budou vzrůstat nesetá. Vídar a Váli přežijí, těm neublíží ani moře, ani Surtův plamen, a budou bydlet na Idské planině, kde býval Ásgard. Vrátí se tam též Tórovi synové Módi a Magni a přinesou Mjöllni. Z Helu přijdou Baldr a Höd. Všichni vespolek se sesednou a budou spolu rozprávět a vzpomínat na staré runy a budou rokovat o tom, co se kdysi událo, o Midgardsormovi a vlku Fenrim. A v trávě najdou zlaté kostky, v které hrávali Ásové.(...) V lese, jenž se zve Hoddmímiho háj, se skryli před Surtovým plamenem dva lidé jménem Líf a Leiftrasi. Potravou je jim ranní rosa. Z těchto lidí vzejde tak veliké potomstvo, že zalidní celý svět,(...)A možná tě udiví, že slunce zrodilo dceru neméně jasnou, než je samo, a ta bude putovat po matčině dráze,(...)
↑STARÝ, Jiří. Pojem boha u starých Germánů. In: CHLUP, Radek. Bůh a bohové : pojetí božství v náboženských tradicích světa. Praha: DharmaGaia, 2004. ISBN80-86685-42-X. S. 164.
