Národní přírodní rezervace Radhošť byla zřízena kvůli ochraně zachovalých lesních komplexů, charakteristických pro Západní Karpaty, vystavené extrémním vlivům (vítr, sníh a námraza), s ohroženými druhy živočichů a rostlin. Ministerstvo kultury ČSR vyhlásilo danou oblast rezervací již v roce 1955 a přehlášena byla v roce 1989, kdy došlo k významnému rozšíření až na současných 144,36 ha. Nachází se převážně v severních příkrých svazích hory Radhošť a Velké Polany v Moravskoslezských Beskydech v CHKO Beskydy.[3]
Území národní přírodní rezervace se rozprostírá v prudkých severních svazích hory Radhošť v nadmořské výšce 660–1120 metrů, přičemž její území zasahuje i na severní úbočí vrcholu Velká Polana.[3] Hranice rezervace z jižní strany probíhá v těsné blízkosti modré a červené turistické stezky o celkové délce asi 2,8 km a sousedí s horskými pasekami[9], které zde vznikly díky pastvě ovcí v minulosti.[3] Na vrcholu samotné hory Radhošť se také nachází Kaple sv. Cyrila a Metoděje a televizní vysílač, které s rezervací taktéž sousedí. Východní hranice částečně prochází zelenou turistickou stezkou. Severní hranice v mnohých případech kopíruje vrstevnice, přičemž v severovýchodní části probíhá Radhoštnicí a končí kaskádami tohoto potoka.[9]
Celková výměra národní přírodní rezervace činí 144,36 ha a nachází se na katastrálním územíobce Trojanovice v okresu Nový Jičín. Prakticky celá rezervace je lesnatá a na jejím území se rozprostírají dvě stavby: lyžařská chata u sjezdovky v jihozápadní části a lovecká chata, která je ovšem využívána pouze sporadicky.[10] Většina rezervace, kromě již zmíněných horských pastvin a kaple s vysílačem přechází ve smíšené či jehličnatéhospodářské lesy.[3]
Historie
Historie rezervace souvisí především s lesnickou a pasteveckou činností, které významně ovlivnily aktuální stav daného území. Zdejší lesy byly v minulosti součástí 3 celků: hukvaldského, novojičínského a starojičínského. Jelikož zdejší svahy byly značně nepřístupné, těžba zde prakticky neprobíhala až do konce 18. století. Jiná situace byla v lesních porostech v nižších a přístupnějších polohách, kde probíhala těžba již v 15. století. spojená s rozmachem hutnictví a sklářství. I po zániku těchto odvětví na počátku 17. století. docházelo stále k významné těžbě pro obecní panství a vrchnostenské podniky. Velice intenzivní těžba se prováděla do konce 80. let 18. století, kdy bylo dřevo zpracováváno v milířích. V tomto období docházelo také k intenzivní pastvě ovcí a koz na lesních mýtinách a i v samotných lesích. Taktéž docházelo k hrabání steliva a získávání krmiva pro zvířata. Na konci 18. století. došlo k prvním lesním managementům (toulavé hospodářství). Ve 40. letech 19. století se lesní hospodářství zintenzivnělo a přešlo se na lesní plány. Zprvu docházelo k zakládání smrkových porostů ze semen nasbíraných v Beskydech, ale již koncem 19. století se přešlo na semena z Nízkého Jeseníku a ještě později na semena z alpských zemí. Taktéž listnaté dřeviny se dosazovaly ze semenáčků z alpských zemí, ale jejich rozsah nebyl zdaleka tak velký jako u smrkových porostů. Z výše popsaného tedy vyplývá, že smrky staré 94–118 let jsou pro danou lokalitu nevhodné, naopak smrky starší 129 let lze zařadit jako vhodné.[11] Ale i tak zdejší porosty vznikly nejspíše činností člověka, a to i ve vrcholové partii, kde dominují sekundární papratkovésmrčiny, což dokládají lesní typologické mapy z roku 1797 a 1812, kdy se zde vyskytoval pouze buk s jedlí.[4]
Vliv sněhu a námrazy na lesní porost těsně pod vrcholem hory Radhošť
Zdejší porosty byly v minulosti poškozeny větrem a sněhem a to opakovaně, přičemž nejvýznamnější škody byly zaznamenány v roce 1916. V roce 1965 došlo k dosadbě dřevin do podrostu a v 70. a 80. letech 20. století k exhalačním a kůrovcovým těžbám především ve vrcholových partiích[11] a také k dosadbě borovice kleče (Pinus mugo) a smrku pichlavého (Picea pungens).[4] V roce 1996 došlo k poslední nahodilé těžbě a od té doby se v rezervaci tento zásah neprováděl.[11]
Přírodní poměry
Klima
Území náleží do mírně chladného okrsku s průměrnou teplotou +4 °C a ročním úhrnem srážek 946 mm. Významné jsou zde srážky sněhové, přičemž počet dní se sněhovou pokrývkou činí 120–140 dní a její průměrná mocnost dosahuje 120–150 cm (sníh se zde objevuje od konce října a mizí začátkem května).[12] Větry zde vanou od severozápadu a severu, především ve vrcholových partiích významně ovlivňují zdejší porost.[3]
Území je odvodňováno již zmíněným tokem Radhoštnice, která se vlévá do řeky Lubiny. Mezi další vodní toky zasahující na lokalitu lze zmínit Velký škaredý potok a částečně i Malý škaredý potok, který ovšem tvoří hranici na severozápadní straně.[9] Všechny toky náleží do povodí řeky Odry a vodohospodářsky se nejedná o významné toky. Jelikož se celé území nachází v prudkých svazích, toky zde pramení a vytvářejí hluboké rokle (fluviální činnost zde dominuje a podstatnou měrou formuje geomorfologii).[15]
Jelikož se v rezervaci nachází rozličná stanoviště, je také zastoupení vegetačních jednotek bohaté: nejvíce zastoupená je acidofilní bučina a jedlina (Luzulo-Fagion), v nejnižších polohách dominuje květnatá bučina (Fagion), ve vrcholových partiích rezervace poté sekundární horské papratkovésmrčiny (Athyrio alpestris-Piceion). Nejvzácnější místa se nacházejí ve strmých stržích se suťovými poli charakteristické suťovými lesy svazu (Tilio-Acerion). Neméně významná jsou i lesní prameniště a vysokobylinné nivy.[3]
Jádrové území tvoří víceetážové bukové porosty, které jsou z celé rezervace nejstarší a také nejcennější. Dominantní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a smrkem ztepilým (Picea abies), ojedinělý je výskyt jedle bělokoré (Abies alba). V suťových lesích se sporadicky vyskytuje jilm drsný (Ulmus glabra) a ve stejnověkých bučinách je roztroušeně zastoupen i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Nejvyšší partie tvoří značně rozvolněné starší a mladší smrčiny s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies) a jeřábem ptačím (Sorbus aria), ovšem v současné době jsou tyto porosty značně oslabené (vlivem extrémních podmínek).[8]
NPR Radhošť je extrémně bohatá na bryoflóru, což dokazuje celkově nalezených 26 játrovek a 69 mechů, některé druhy byly v Beskydech nalezeny pouze zde. Nejcennější lokalitou v rámci rezervace je údolí potoka Radhoštnice, kde se nachází dostatek mikrostanovišť. Z nejcennějších druhů, které se zde vyskytují lze zmínit křivoštět skalní (Campylostelium saxicola), stěkovec prstnatý (Riccardia palmata), kýlnatku ostnitou (Scapania mucronata) a vlasoústku tenkozobou (Oxystegus tenuirostris).[16]
Pestrá mozaika stanovišť podmiňuje i velice početný výskyt arachnofauny, což dokazuje zjištěných 55 druhů z 16 čeledí. Nejvýznamnější druhy patří mezi chladnomilné vyskytující se v klimaxovýchsmrčinách, díky nimž je NPR Radhošť řazena mezi arachnologicky významné oblasti pro západní Beskydy. Z druhů, jenž se váží převážně na vlhčí horské lesy, popřípadě na suťová pole, lze zmínit papříčnatku lesní (Cryphoeca silvicola), plachetnatku montánní (Centromerus pabulator) a stínomila lesního (Cybaeus angustiarum), přičemž tyto druhy se řadí i mezi druhy republikového významu.[6]
Území bylo alespoň z části formálně chráněno již od roku 1955 a to na dvou oddělených plochách, které byly sceleny a rozšířeny až po roce 1989. Jeden z důvodů k systematické ochraně byl mimo jiné cílený výzkum vlivu exhalací na zdejší porosty, který byl ukončen v 90. letech 20. stol.[3] NPR Radhošť je součástí CHKO Beskydy a díky výskytu evropsky významných druhů a přírodních stanovišť je součástí EVL Beskydy a v souvislosti s výskytem a hnízdění vzácných druhů ptáků je také součástí PO Beskydy.[7]
Cedule při vstupu do NPR Radhošť
Hlavní cíle ochrany jsou vymezeny v plánu péče a mají za cíl především zvyšovat druhovou bohatost přírodě blízkých lesů (dosadba vhodných stromů), lesy nepůvodní postupně převést na lesy druhově a prostorově diferencované, velká pozornost je poté věnována zachování dostatku doupných stromů a mrtvého dřeva v různém stádiu rozkladu. V neposlední řadě je snaha usměrňovat lidskou činnost, tak aby v přirozených partiích byl zajištěn samovolný vývoj a zároveň aby se eliminoval negativní dopad zvěře na biocenóz. [19]
Velkým problémem rezervace je obrovské turistické vytížení hřebenovéturistické trasy vedoucí z Pusteven na vrchol Radhoště a dále až do Rožnova pod Radhoštěm (jedna z nejvytíženějších turistických tras v CHKO Beskydy), přičemž k největší kumulaci lidí dochází na vrcholu hory Radhošť v prostoru před kaplí sv. Cyrila a Metoděje. V blízkém okolí celé trasy dochází k nelegálnímu vstupu turistů do samotné rezervace, kde se poté hromadí odpadky a dochází k poškození vegetačního krytu a rušení zvěře. V prostoru samotné rezervace se nachází i nelegální černá značka, která vede až na sedlo Pindulu. Možnou hrozbu představuje i plánovaná výstavba lanové dráhy z Dolní Bečvy, která by množství lidí v této oblasti ještě zvýšila. Potenciální ohrožení hydrologického režimu této oblasti skýtá možná hlubinná těžbačerného uhlí ve Frenštátu pod Radhoštěm. Negativní dopad na rezervaci má také přítomnost lyžařské chaty, v jejímž okolí dochází ke kumulaci odpadků a nelegální těžbě topného dřeva.[20]
Turismus
Rezervace je přístupná z modré a červené turistické značky vedoucí z Pusteven až do Rožnova pod Radhoštěm (tyto značky ovšem nevedou přímo přes rezervaci, ale po jejím okraji). Jediná možnost legálního vstupu je zelená turistická značka vedoucí z Trojanovic-Ráztoky až na hřeben Radhoště, která vede rezervací přibližně 579 m a prochází především sekundárními horskými papratkovýmismrčinami, které jsou typické pro vrcholové partie.[7] Na samotném hřebeni, na modré turistické značce, se také nachází Naučná stezkaRadegast, ve které se návštěvníci dozvědí i o NPR Radhošť.
↑ abcdePlán péče o Národní přírodní rezervaci Radhošť na období 2014 - 2023 [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-10-22]. S. 13–14. Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
