ROMO akciová společnost byla společnost ve Fulneku,^[1] která vyráběla pračky. V dobách největší slávy zaměstnávala až 2500 zaměstnanců.^[2] Výroba skončila v roce 2003,^[2] předlužená společnost zkrachovala v roce 2004^[3] a zanikla v roce 2010.^[1] Ochrannou známku Romo používá společnost R - FIN s.r.o.^[4]

Po 2. světové válce se do firem patřících původně majitelům německé národnosti dosazovali národní správci.^[5]Jedním z těchto správců byl i Karel Nenička (* 9. 11. 1917),^[6] vyučený elektrikář, který začal vést elektrodílnu na adrese Palackého 313 ve Fulneku. Dílna opravující elektrospotřebiče a elektroinstalace prosperovala; v roce 1948 již měla kolem 50 zaměstnanců, a tak byla znárodněna dle zákonů komunistického státu. Dosavadní správce spolupracoval,^[7][8] a tak se stal nejen vedoucím nově vzniklého Komunálního podniku, ale obdržel i vysoká vyznamenání: Vyznamenání za zásluhy (č. 2566) a Řád práce (č. 4154). Komunální podnik pokrýval celou řadu služeb. Dominantní se časem stala výroba součástek pro montáž veřejných rozhlasů a veřejného osvětlení. Činnost montáže rozhlasů se vydělila^[kdy?] a vzniklý podnik dostal jméno Rozhlasové montáže Fulnek, zkráceně ROMO Fulnek.^[9]

• V roce 1953 začala výroba pračky Kladena, jejíž know-how bylo převzato.^[zdroj?]
• V roce 1954 začala výroba pračky R-54, která byly zkonstruována v podniku. Její přední stranu zdobila silueta fulnecké radnice.^[zdroj?]
• v roce 1955 bylo vyrobeno 30 tisíc praček. Velikost výroby se vymykala poslání Komunálního podniku. Následkem toho získala továrna statut Krajského podniku místního hospodářství.^[zdroj?]
• V roce 1956 obdržel Romo elektro a kovo kombinát Řád práce.^[10] Kombinátem se firma nazývala po včlenění strojíren v Jakubčovicích, Budišově a slévárny v Suchdole nad Odrou.
• V roce 1957 začala výroba pračky R-57 na 8 kg suchého prádla.^[11]
• V roce 1998 činil podíl společnosti ROMO na trhu bílé techniky v ČR cca 5 % a v roce 1999 cca 3 %.^[12]
• V roce 1963 začala výroba velkokapacitní žehlicí soupravy, která prováděla i skládání vyžehlených košil.^[zdroj?]
• V roce 1965 vznikl oborový podnik MEOS; ministerstvo vnitra (úsek místního hospodářství) zřídilo oborové ředitelství MEOS (Mechanizace oprav a služeb) ve Fulneku. Ředitelství byly podřízeny podniky Kovo Cheb, Kovo Bzenec a Kovo Beluša.^[13] a také Romo, které získalo název Romo, národní podnik, Fulnek. Vyjmenované podniky vyráběly pračky, ždímačky a žehlicí techniku
• V roce 1967 byla zahájena výroba praček na 100 kg suchého prádla.^[zdroj?]
• V roce 1968 byla zahájena výroba v areálu bývalých Urxových závodů v Ostravě, katastrální území Zábřeh-Hulváky (600 zaměstnanců v roce 1972).^[zdroj?]
• V roce 1969 byla uvedena na trh automatická pračka R-200.^[9]
• V roce 1971 byla uvedena na trh automatická pračka RAC-202.^[9]

V roce 1988 se ROMO, národní podnik transformoval na ROMO, státní podnik.^[4] V roce 1991 pak na ROMO, akciová společnost (IČO 00006998). Ta byla privatizována v rámci kupónové privatizace.^[14][15]

O vířivé pračky byl zájem a často nemohla nabídka uspokojit zájem zákazníků.^[16] Počátkem 70. let 20. století stály automatické pračky stály cca 6 000 Kčs,^[17] tedy téměř trojnásobek průměrné mzdy v ČSSR (zhruba 2 000 Kčs).^[18] Z důvodu ceny a konzervativismu zákazníků nebyl o automatické pračky zprvu zájem. Preference zákazníků se rychle změnily a automatické pračky se staly nedostatkovým zbožím.^[16]

Sortiment běžných prodejen v Československu se omezoval na automatické pračky značky Tatramat, které byly pověstné svými vibracemi^[19][6] a automatických praček Romo. Nabídka v obchodech Tuzex nebo Merkuria^[9] byla omezená;^[20] automatické pračky československých firem nemusely soutěžit se zahraniční konkurencí. Malá konkurenceschopnost byla příčinou ekonomických problémů československých výrobců po roce 1989.^[zdroj?]

Značka Romo však měla i po roce 2000 podle spotřebitelského průzkumu dobrou pověst, zejména u starších spotřebitelů.^[21] Této skutečnosti využila španělská firma Fagor, která si značku Romo pronajala^[kdy?][22]

V roce 2002 se předlužená společnost, dlužící přes 440 mil. Kč s věřiteli dohodla na soudním vyrovnání,^[3] podle kterého svým věřitelům vyplatit 30 % pohledávek.^[23] Po ztroskotání vyrovnání byl v roce 2004 vyhlášen na společnost konkurs; konkursním správcem firmy byl jmenován JUDr. Lubomíra Rokyta.^[3]

Výrobu praček přezvala společnost R - FIN s.r.o., kterou v roce 2002 založil dlouholetý ředitel Roma Josef Krystek. Ta si také od Roma pronajala výrobní prostory a převzala podstatnou část zaměstnanců.^[23][3]

V roce 2009 byl zrušen prohlášený konkurs po splnění rozvrhového usnesení a v roce 2010 společnost zanikla.^[1]

Ochrannou známku Romo získal v roce 2002 výrobce parket společnost MAGNUM Int., a.s. (IČO 25511335),^[24][4] a v roce 2007 společnost R - trade, s.r.o. (IČO 26946009).^[4] Ochranou známkou používají společnosti R - FIN s.r.o. a ELMAX STORE a.s.^[4]

• R - FIN s.r.o. je česká firma založená v roce 2000 ředitelem Roma Josefem Krystkem.^[25] Vyrábí vířivé pračky a zdravotnická zařízení.^[26]

• SOBA International Trading AG je švýcarská firma, pro kterou firma R - FIN s.r.o. vyráběla pračky^[zdroj?]
• VVM – IPSO s.r.o., česká strojírenská společnost založená v roce 1998 ve městě Fulnek. V prvopočátku se společnost zabývala i prodejem velkokapacitní průmyslové prádelenské technologie, který byl ukončen v roce 2015.^[27]
• Schump, švýcarský generální importér značky Kenwood Limited prodal firmě know-how na výrobu praček BABYNOVA a EURONOVA^[28]
• Primus - belgická firma, která spolupracovala ve Fulneku s firmou Romo; v roce 1998 koupila areál Tatra v Příboru, který se stal novým sídlem firmy.^[29]

Občanské sdružení Comenius^[30] uspořádalo v září 2009 ve volnočasovém salonku Městského kulturního centra Fulnek výstavu "60 let ROMO Fulnek".^[31]

Výrobky ROMO jsou vystaveny v Městském muzeu a galerii ve Svitavách.^[32][33]