Žofínský prales – nejstarší přírodní rezervace ve střední Evropě, vyhlášená majitelem panství Buquoyem 28. srpna 1838 na ploše 40 ha (později rozšířeno na 102 ha). Prales není veřejnosti přístupný.
Pohorská Ves byla založena až v roce 1769, kdy bylo v lesích tehdejšího buquoyského panství postaveno několik dřevorubeckých domků. Nová vesnice byla pojmenována Terčí Ves podle manželky majitele zdejšího panství Terezie Buquoyové. Postupem času se vesnice dále rozvíjela, byla zde postavena hospoda, škola a kostel. Většinu obyvatel obce tvořili již od počátku Němci.
Pohled na náves od kostela
V roce 1810 navštívil vesnici tehdejší císař František I. V roce 1838 byla na katastru obce vyhlášena naše nejstarší přírodní rezervace – Žofínský prales. Obec se dále rozvíjela v 19. i 20. stol. Pošta zde byla zřízena v roce 1894.
Za první republiky se zde uživily 4 hostince, 3 obchody, řeznictví, 3 pekařství, 2 trafiky. Dále zde měla pobočku i pojišťovna. V důsledku uzavření Mnichovské dohody byla Pohorská Ves v letech 1938 až 1945 přičleněna k nacistickému Německu.
Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a obec byla dosídlena rumunskýmiSlováky. V 70. letech 20. století se do obce postupně přistěhovalo relativně velké množství Romů, kteří zde pracovali v dřevozpracujícím průmyslu. Od 1. ledna 1981 se Pohorská Ves stala součástí 11 km vzdáleného Benešova nad Černou, jehož katastr tímto krokem nabyl doslova „mamutích“ rozměrů (160 km²).
Od 70. let se také dále rozšiřovalo hraniční pásmo, jehož vnitrozemský okraj se od Pohoří na Šumavě posunul až na okraj zástavby Pohorské Vsi. Ještě v létě 1989 byly běžné kontroly dokladů v autobusech do Pohorské Vsi a další namátkové legitimování osob v obci. Tyto úkony měla v kompetenci Pohraniční stráž.
Hlavní ulice s bytovkami
Již od konce roku 1989 však spolu s komunistickou nadvládou zaniklo i hraniční pásmo a celý katastr obce byl normálně zpřístupněn turistům. 1. července 1990 byla Pohorská Ves obnovena jako samostatná obec. V roce 1992 byla vyznačena červená turistická značka směrem na Dolní Dvořiště a dále k Vltavě.
Pod Pohorskou Ves administrativně patří také zaniklá obec Pohoří na Šumavě. Bylo založena kolem roku 1700, v roce 1779 zde byl v pozdně barokním slohu vystavěn kostel Sv. Panny Marie Dobré rady. Koncem 19. století zde 1 323 lidí, z toho až 19 % Čechů. Konec obci přineslo odsunutí zdejších Němců po druhé světové válce, a vznik přísně střeženého hraničního pásma. V roce 1950 se skoro vybydlená obec stala součástí Pohorské Vsi. V roce 1978 byla obec již zcela bez obyvatel. Stavby byly postupně demolovány armádou. Dne 30. května 1999 se zřítila věž kostela Sv. Panny Marie Dobré rady společně se střechou hlavní lodi. V současné době je kostel částečně opravován, zejména z dobrovolných sbírek. Zároveň proběhla výstavba několika nových objektů, za zmínku stojí budova na místě bývalé fary, která je svým vzhledem původní budově dosti podobná. Z Pohoří je nyní povolen automobilový provoz (s hmotnostním omezením) i do sousedního Rakouska díky Schengenskému systému.
Památník občanům obce padlým během první světové války
Současnost
Pohorská Ves je obcí s rekordně nízkým věkovým průměrem. Naopak má rekordně vysoký podíl dětí do 15 let a procento nezaměstnaných osob (v říjnu 2010 nezaměstnanost v obci dosahovala 28,1 %).[6] Všechny 3 ukazatele byly u Pohorské Vsi nejvyšší na celém okrese Český Krumlov. Je to dáno zejména sociálním složením obce – žije zde relativně velké množství Romů a lidí s nižším vzděláním. V roce 2017 měla obec nejvíce lidí s dluhy v zemi, konkrétně 60,1 % obyvatel.[7]
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Přesto je však obec relativně úpravná. Funguje zde totiž informační centrum, které neslouží pouze turistům, ale také obyvatelům obce. Místní dobrovolní pracovníci společně se zdejším farářem zajišťují program dětem a snaží se je motivovat k lepšímu vzdělání a k lepšímu přístupu k práci. Centrum nemotivuje pouze děti, ale také dospělé (např. vyhlašováním soutěže „Pohorská Ves krásnější“.)
Obchod se smíšeným zbožím
Obecní úřad zajišťuje zdejším nezaměstnaným různé sezónní práce zahrnující mimo jiné i další zvelebování obce (sekání trávy, úpravy povrch cest, atd.) Navíc zde byly v posledních letech proinvestovány prostředky Evropské unie na podporu turistického ruchu – z nich bylo zřízeno právě výše uvedené infocentrum, dále byly vyznačeny cyklotrasy a upraven informační systém.
Místním i turistům slouží v obci obchod se smíšeným zbožím a 2 restaurace. V budově infocentra a obecního úřadu najdeme také knihovnu, obec je zřizovatelem mateřské školy. Z hlediska kultury jsou několikrát do roka organizována různá setkání a akce pro děti i dospělé. Zdejší fotbalový klub však zde již zanikl, ale je zde fungující jezdecký klub.
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel
Rok sčítání
1869
1900
1930
1950
1970
1980
1991
2001
2011
Počet obyvatel (celá obec)
2 879
2 770
2 202
431
306
294
308
323
264
Pohorská Ves
792
993
856
155
197
294
308
320
264
Pohoří na Šumavě
1 488
1 274
937
97
35
0
0
0
0
Lužnice
599
503
409
179
74
0
0
3
0
Sčítání lidu, 2001
Hřbitov na okraji Pohorské Vsi
Počet obyvatel: 323
Národnost:
česká : 90,4 %
slovenská : 6,2 %
německá : 0,9 %
ukrajinská : 1,3 %
Náboženské vyznání: věřící : 26,0 %
Ekonomická aktivita: ekonomicky aktivní : 146 , z toho:
↑ abGeoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 100 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-09-29]. Dostupné online.
↑ZIMMELOVÁ, Lenka. Pětina obyvatel Loučovic zůstala po uzavření papíren bez práce. MF Dnes. Listopad 2010, čís. 9. listopadu 2010, s. B2.
↑ Pět exekucí na jednoho člověka. Nejvíc dluhů mají v Pohorské Vsi. Stream [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-10.
↑Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011 [cit. 2013-07-11]. Dostupné online.
↑ abSdělení č. 298/2019 Sb.: Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení [online]. [cit. 2021-07-07]. Dostupné online.
