Pepřovník černý
Pepřovník černý (Piper nigrum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád	pepřotvaré (Piperales)
Čeleď	pepřovníkovité (Piperaceae)
Rod	pepřovník (Piper)
Binomické jméno
Piper nigrum L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pepřovník černý (Piper nigrum) je tropická ovíjivá liána, jejíž nedozrálé plody se používají jako nejrozšířenější koření – pepř (černý, bílý, zelený i červený). Je jedním z mnoha druhů velice rozsáhlého rodu pepřovník, jehož rostliny obsahují mimo jiné ostrý alkaloid piperin; nejvíce ho bývá v plodech.

Rostlina pochází z pohoří Západní Ghát rozkládající se podél Malabarského pobřeží na západě indického subkontinentu. Byl rozšířen do řady tropických zemí, hlavně do Jihovýchodní Asie i Jižní a Střední Ameriky. Největší světoví pěstitelé jsou Vietnam, Indie, Indonésie, Srí Lanka, Filipíny, Brazílie.^[1][2]

Na kvalitu půdy není pepřovník černý náročný, dobře roste i ve slabě úživných a mírně kyselých lateritových zeminách. V přirozeném prostředí se nevyskytuje na plném slunci, ale v polostínu pod vysokými stromy. Požaduje vlhké (1250 až 2000 mm srážek za rok) a teplé (+10 až +40 °C) klima. V přírodě samovolně vyrůstá ze semen jako podrost deštného lesa v osluněných mezerách po odumřelých velikánech.^[1][2]

Pepřovník černý je stálezelená, od báze dřevnatějící liána se ztlustlými uzlinami ze kterých může zakořenit. Ovíjí se okolo podpory, bývá vespod asi 3 cm tlustá, větví se do mnoha tenkých větviček a dorůstá až do výšky 3 až 4 metrů. Listy vyrůstající střídavě mají 1 cm dlouhé rýhované řapíky, nemají palisty a jsou lysé. Jejich kožnaté, vejčité až eliptické čepele bývají velké asi 10 × 5 cm, mají dva až tři páry hustě propojovaných žilek, u báze jsou srdčité, po obvodě celokrajné a na konci zašpičatělé.

Z uzlin proti listům vyrůstají 7 až 15 cm dlouhá, nicí, velmi hustá hroznovitá květenství tvořena až 60 drobnými, krátce stopkatými květy podepřenými miskovitě srostlými listeny. V květenství vyrůstají společně samčí i samičí květy bez okvětních lístků, obsahují buď dvě tyčinky s krátkými nitkami a ledvinovitými prašníky, nebo kulovitý svrchní semeník s přisedlou, tří až čtyřlaločnou bliznou. Opylovány jsou převážně anemogamicky.

Z opyleného vajíčka v semeníku vzniká nevelký plod, 4 mm velká, přisedlá peckovice^[3][4] (v některých zdrojích uváděná jako bobule) s tenkým, dužnatým oplodím a jediným bílým semenem. Původně zelený plod zráním zčervená.^[1][5][6][7]

V kultuře se pepřovník černý pěstuje na drátěnkách, tyčích nebo pahýlech jiných rostlin (např. kávovníků). Čtyři až šest lodyžních řízků se vysadí okolo podpěry, většinou do kvalitní půdy zásobené humusem a dalšími živinami. Kořeny se přikryjí pro udržení vlhkosti kompostem nebo hrabankou a pro podporu kvetení jsou rostliny pravidelně zastřihovány, před plným sluncem bývají přistiňovány okolními vzrostlými dřevinami. Kvést začínají nejdříve jako čtyřleté a po patnácti až dvaceti létech přestávají. Nejvíce plodí okolo desátého roku věku, tehdy mívá rostlina dvacet až třicet květenství a sklidí se z ní 2 až 3 kg plodů.^[2][6]

Pepř je ceněným kořením již od starověku. Kromě ovlivňování chuťových buněk zvyšuje produkce slin a žaludečních šťávy, ovlivňuje funkci jater, podporuje činnost srdce, působí antibakteriálně a tiší bolesti nervového původu. Podporuje odbourávání tuků v lidském organismu a má negativní vliv na mnohé cizopasníky. Všech těchto i dalších vlastností po tisíciletí využívá asijská medicína.

Jeho plody obsahují tři hlavní složky: pryskyřice dodávající peprnou chuť, aromatické silice od nichž pochází osobitá vůně a alkaloid piperin dráždící sliznice a podporující trávení. Dále v nich jsou, stejně jako v listech, mnohé flavonoidy, terpentoidy a steroly.

Pro výrobu černého nebo zeleného pepře se plody sklízejí ve stavu jen částečně zralosti, jsou ještě zelené. Černý pepř jsou zelené plody nejdřív namočené do vroucí vody a pak usušené. Zelený pepř jsou tytéž plody ošetřené jen rychlým usušením, suché nejsou příliš trvanlivé a často se nakládají do octových či slaných nálevů. Pro bílý nebo červený pepř se sklízejí plody zcela zralé – červené. Bílý pepř se získá tím, že zralé plody se máčejí ve slané vodě, pak se odstraní oplodí a bílá semena se usuší. Červený pepř se připravuje stejně jako zelený, jen z červených plodů. Plody ponechané na rostlině přezrají, zhnědnou, ztratí ostrost a opadají. Specialitou kambodžského regionu Kampot je pak fermentování plodů černého pepře v mořské soli. Takto fermentované plody je pak možné konzumovat samotné, případně slouží jako složka salátů či ke kořenění masa.^[2][6][8][9]

Produkce černého pepře, 2019

Země	Produkce (tun)
Etiopie Etiopie	374 413
Vietnam Vietnam	264 413
Brazílie Brazílie	109 401
Indonésie Indonésie	88 949
Indie Indie	66 000
Čína Čína	37 423
Malajsie Malajsie	33 940
Svět	1 103 024
Zdroj: FAOSTAT OSN[10]

Největším světovým producentem a vývozcem plodů černého pepře byla v roce 2019 Etiopie s produkcí 374 413 tun, což je 34% celosvětového objemu (tabulka). Dalšími významnými producenty byly Vietnam, Brazílie, Indonésie, Indie, Čína a Malajsie. Celosvětová produkce pepře se každoročně liší v závislosti na hospodaření s plodinami, chorobách a počasí.^[11][12] Pepř patří mezi nejvíce obchodované koření na světě a tvoří 20% veškerého dovozu koření.^[13]

Sušený načervenalý nebo růžový pepř, který bývá ve směsích barevného pepře, není pravým pepřem, jsou to plody pepřovce rostoucího v Jižní Americe.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pepřovník černý na Wikimedia Commons
• Taxon Piper nigrum ve Wikidruzích