Pelikán (Pelecanus) je jediným rodem velkých vodních ptáků z čeleděpelikánovití, nápadných svým velkým vakem na spodní čelisti dlouhého zobáku.
Výskyt
Nejstarší známé fosilie pelikánovitých ptáků pocházejí z období pozdního eocénu (asi před 40 miliony let) a byly objeveny na území Egypta (druh Eopelecanus aegyptiacus).[1]
Jsou to nejtěžší létající ptáci, mohou dosáhnout váhy až 15 kg. Délka od špičky zobáku po konec ocasu bývá podle druhu od 105 do 188 cm (největší délky těla dosahuje pelikán australský) a rozpětí mohutných křídel až 350 cm (největším rozpětím zřejmě disponuje pelikán kadeřavý), mohou létat rychlostí i 50 km/h. Jejich nejnápadnější část zobák, který může být dlouhý až půl metru, má zvláštní konstrukci. Spodní čelist je vytvořena ze dvou ohebných, na špičce spojených lamel mezi nimiž je široký a pružný hrdelní vak, ten může mít obsah až 14 litrů, horní čelist slouží jen jako "víko". Při plavání nebo za letu přitahují zobák ke krku, který je abnormálně dlouhý a ohebný, je složen ze 17 obratlů. Protože dobře prokrvený vak je bez peří, slouží také k ochlazován krve. Pelikánům chybí kost radličná (vomer) tvořící část nosní přepážky. Chybějí jim nozdry a dýchajíústy, jazyk mají zakrnělý. Pohlavní dimorfismus je patrný pouze v rámci tělesných parametrů, samci dosahují větších rozměrů (větší mají třeba i zobáky), nežli samice.
Nohy se čtyřmi prsty spojené plovací blánou jsou poměrně krátké ale silné, jsou posazené vzadu pod tělem. Výborně se hodí pro veslování při plavání, chůze pelikánů po pevné zemi je však pomalá a kolébavá. Zdržují se v dosahu sladké vody, aby se po pobytu ve slané vodě mohli zbavit soli z peří. Nemají na rozdíl od většiny vodních ptáků vodu odpuzující peří, po koupeli si ho kožním mazem z mazové žlázy u kořene ocasu důkladně zobákem promastí. Jsou to ryze denní ptáci, kteří mimo hnízdící sezonu tráví převážnou část dne čechráním peří nebo prostě odpočinkem.[3][5][6][7]
Stravování
V době hnízdění létají pro potravu 100 až 150 km, živí se převážně rybami, kterých denně spotřebují 1 až 2 kg. Neloví z hloubek, spíše jen živočichy plovoucí těsně pod hladinou. Způsoby lovů mají rozdílné, někteří loví ryby omráčením rychlým pádem ze vzduchu do vody, jiní loví ve dvojici nebo trojici a nejdokonalejší jsou lovy skupinové. Tehdy utvoří půlkruh a ryby zahánějí na mělčinu údery svých křídel. V evropských vnitrozemských biotopech je jejich hlavní rybou kapr, okoun a plotice, v brakických vodáchúhoř, parmice, hlaváč a jehlice. Mimo ryb a korýšů jedí i malé ptáky a savce, hady, ještěrky i mloky.
Poradí si s rybou dlouhou až 30 cm, polykají je živé. Větší ryby vyhazují do vzduchu, aby dopadly do vaku ve správném směru, hlavou dolů. Přestože jejích vak, jícen i žaludek jsou široce roztažitelné, některé druhy ryb mají v blízkosti žaber ostny, jiné zase ostnaté hřbetní ploutve a to může způsobit protržení vaku nebo vzpříčení a udušení pelikána.[3][5][8]
Rozmnožování
Převážná většina pelikánů žije v monogamních svazcích jen pro jednu sezonu, před každou další se utvářejí páry nové, partnera si vybírá samice. Hnízdí až v tisícičlenných v koloniích, v zajetí se nemnoží, nejsou-li společně nejméně 4 páry. Na začátku hnízdění jsou plaší a citliví na rušení, mnohdy vybrané místo pro zahnízdění po vyrušení opustí.
Samice stavějí hnízda o průměru 0,5 až 1,5 m z klestí, rákosu, travin a bláta, samec přináší potřebné "suroviny" ve vaku. Hnízdo je buď na zemi nebo na stromě, vždy alespoň metr nad hladinou vody. Oplodněná samice snese s několikadenními odstupy 2 až 4 modrobílá vejce. Během inkubační doby, 4 až 7 týdnů v závislosti na druhu, se v sezení na vejcích oba rodiče střídají. Po vylíhnutí je mládě holé a rodiče ho krmí natrávenou potravou vyvrhovanou z volete, dokud se zcela neopeří, což trvá 10 až 12 týdnů. To už jsou mláďata větší než rodiče.
Po vylíhnutí začíná boj mezi sourozenci o potravu a místo v hnízdě, samice zasedne na vejce ihned po snesení prvého, takže mláďata se rodí postupně a tudíž jsou nestejně veliká. Mnoho mláďat v raném věku hyne i následkem chladného počasí, dospívá průměrně v hnízdě jen jediné. Mláďata začínají plavat a shlukovat se ve věku 3 týdnů do téměř 100členných "školek", rodiče bezpečně poznají a krmí jen své. Pohlavní dospělosti dosahují za tři až čtyři roky, dožívají se 30 let.[3][5][6]
↑BirdLife International 2018. Dalmatin Pelican (Pelecanus crispus). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2018 [cit. 2019-11-05]. Dostupné online.
↑ abcde CHMELAŘOVÁ, Anna. Analýza polymorfních cross-species mikrosatelitů u pelikána kadeřavého [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra buněčné biologie a genetiky, Olomouc, rev. 06.05.2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupné online.
↑IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-18. (anglicky)
↑ abcdCHRISTIE, Joy Robert. Pelecanus [online]. Novelgiude.com [cit. 2011-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-18. (anglicky)
↑ abOther Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Pelecanidae [online]. NET Industries [cit. 2011-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑ BERGMAN, Jerry. Pelicans: The Birds With the Giant Scooper [online]. CSAA Creation Science Association of Alberta, Ca, rev. 06.05.2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑NĚMEC, Jaromír. Pelikán – létající obr Afriky [online]. Afrika online.cz [cit. 2011-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-02.
↑ CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupné online. (anglicky)