Parma obecná

Jak číst taxoboxParma obecná
alternativní popis obrázku chybí
Parma obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
ŘíšeŽivočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádmáloostní (Cypriniformes)
Čeleďkaprovití (Cyprinidae)
Rodparma (Barbus)
Binomické jméno
Barbus barbus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parma obecná (Barbus barbus; L., 1758) je nedravá sladkovodní ryba z čeledi kaprovitých.

Popis

Parma je svojí morfologií a anatomií uzpůsobena k životu v tekoucích vodách, zejména u dna. Má štíhlé, válcovité tělo. Hlava je mírně zploštělá, protažená v poměrně dlouhý rypec s masitou tlamou ve spodním postavení. Spodní ret je tlustý se středním zduřelým polštářkem [2]. Tlama je vybavená čtyřmi silnými vousky, dvěma kratšími maxilárními a dvěma delšími mandibulárními[3]. Ústa jsou ozubená, potravu zpracovávají požerákové kosti, které mají u parmy tři řady robustních požerákových zubů. Parma má homocerkní ocasní ploutev a cykloidní typ šupin. Dorůstá obvykle do délky 50 cm a hmotnosti 1–2 kg. Největší exempláře však mohou měřit až 100 cm a vážit i 10 kg. Parma se může dožít i více než 20 let [4].

Mladé ryby jsou obvykle šedé a skvrnité. Dospělci jsou typicky tmavě hnědí, bronzoví, olivově zelení nebo šedí s bledým spodkem těla. U dospělých samců jsou typicky pozorovatelné charakteristické červené nebo oranžové ploutve. Ocasní laloky jsou asymetrické, spodní lalok je zaoblený a mírně kratší než špičatý horní lalok. Šupiny jsou oválné a jemně zpevněné, kvůli silnému proudu, ve kterém parmy žijí. V úplné postranní čáře je 58–62 šupin. O jejím mase se traduje že není dobré, ale hodně záleží na úpravě, má libovější a chutnější maso například než kapr, ale její vnitřnosti jsou jedovaté.

Rozšíření a ekologické nároky

Parma obývá střední pásma řek (tzv. parmové pásmo), a to úseky s tvrdým kamenitým nebo štěrkovitým dnem. Má sklony tvořit hejna a koncentrovat se v úsecích s optimálním charakterem proudění nebo pod jezy. Pravidelně se vyskytuje i v pomalejších řekách a byla úspěšně vysazena do stojatých vod [5]. Pro své nároky na množství rozpuštěného kyslíku ve vodě je využívána jako indikátor kvalitního prostředí. Lze ji najít v podstatě na celém území České republiky, ačkoliv v některých oblastech je vzácná a celoročně hájená (například na všech revírech Jihočeského územního svazu, na revíru Svitava 1 a nově také na revírech Berounka 1 a 2). Kromě střední Evropy se parma přirozeně vyskytuje také v severní a východní Evropě, přičemž sahá od Pyrenejí a Alp na sever po Litvu, Rusko a oblast severního Černomoří [1].

Způsob života a potrava

Parma obecná žije v početných hejnech a je typickou rybou dna. Žije aktivním způsobem, potravu vyhledává v proudech a při jejím shánění je díky silnému rypci schopná obracet i větší kameny. K detekci potravy používá také hmatové vousky. Parmy jsou aktivní ryby a často překonávají delší vzdálenosti za relativně krátkou dobu. Jednotlivci se mohou přemístit 16 až 68 km za rok, průměrný denní pohyb je u parm poté 26 až 139 metrů [6].

Parma je všežravý druh s širokým spektrem potravy. Živí se larvami vodního hmyzu, měkkýši, korýši, drobnými rybami, ale také vodními rostlinami a detritem. Důležitou složkou potravy mladých ryb jsou rozsivky pokrývající kameny a larvy komárů. Dospělci obvykle loví v noci, mohou však lovit i během dne v bezpečí hlubších vod. Aktivnější se stává při vyšším stavu vody, kdy sbírá živočichy splavené ze zatopených míst.

Rozmnožování

Samec dosahuje pohlavní dospělosti po 3 až 4 letech, samice po 5 až 8 letech. U samců můžeme během tření pozorovat výrazně naoranžovělé až načervenalé ploutve a třecí vyrážku [7] na hlavě a zátylku. Tření probíhá mezi květnem a pozdním červnem na většině řek, kdy se skupiny samců shromažďují v mělké vodě ve snaze získat partnerky. Samci jsou během tření velmi aktivní a provádějí různé projevy chování, aby samice přitáhli. Migrace proti proudu k dosažení třecích míst obvykle probíhá mezi březnem a květnem v závislosti na teplotě vody [6]. Ke tření dochází při teplotách 12–23°C [8]. Samice produkují 8 000 až 12 000 vajec na kilogram tělesné hmotnosti, která jsou oplozena samci při uvolňování a ukládána do mělkých jamek ve štěrku na dně řeky [9]. Líhnou se okolo osmého dne od nakladení [10]. Po vylíhnutí se objeví larvy, které jsou velmi malé a živí se ze žloutkového váčku. Vysoké množství jemného sedimentu může být škodlivé pro vajíčka a larvy parm, pokud obsah písku přesáhne 30 %, dochází ke zpoždění vylíhnutí [11]. Parmy se mohou třít vícekrát v zajetí [12], a existují i důkazy o vícečetném tření jak jedinců, tak i populace, v divokých řekách [13]. Líhnou se okolo osmého dne od nakladení.[10]

Paraziti

Mezi nejčastější parazity patří například Motolička kapří ze třídy motolice [14] nebo Pomphorhynchus leavis z kmene vrtejšů [15].

Sportovní význam

Parma je poměrně ceněnou sportovní rybou, ačkoliv její maso není příliš kvalitní. Je to dáno její velkou bojovností — i malá parma dokáže obratně využívat proudů. Loví se zejména na plavanou, položenou a dnes také na feeder, lze ji chytit také při lovu přívlačí.

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ Maric, Stevan & Rakocevic, Jelena & Maric, Drago. (2012). MORPHOLOGICAL CHARACTERISTICS OF BARBELS (BARBUS, CYPRINIDAE) FROM THE WATERS OF MONTENEGRO. Natura Montenegrina. 11. 79-92
  3. ↑ MAKAR, A. B.; MCMARTIN, K. E.; PALESE, M. Formate assay in body fluids: application in methanol poisoning. Biochemical Medicine. 1975-06, roč. 13, čís. 2, s. 117–126. PMID: 1. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 0006-2944. DOI 10.1016/0006-2944(75)90147-7. PMID 1. 
  4. ↑ TRIGO, Fatima Amat; ROBERTS, Catherine Gutmann; BRITTON, John Robert. Spatial variability in the growth of invasive European barbel Barbus barbus in the River Severn basin, revealed using anglers as citizen scientists. Knowledge & Management of Aquatic Ecosystems. 2017, čís. 418, s. 17. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1961-9502. DOI 10.1051/kmae/2017009. (anglicky) 
  5. ↑ "Stillwater Barbel Thrive". Match Fishing Magazine [online]. 24 November 2011. [cit. 2024-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-02. 
  6. ↑ a b GUTMANN ROBERTS, Catherine; HINDES, Andrew M.; BRITTON, J. Robert. Factors influencing individual movements and behaviours of invasive European barbel Barbus barbus in a regulated river. Hydrobiologia. 2019-03-01, roč. 830, čís. 1, s. 213–228. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1573-5117. DOI 10.1007/s10750-018-3864-9. (anglicky) 
  7. ↑ MAKAR, A. B.; MCMARTIN, K. E.; PALESE, M. Formate assay in body fluids: application in methanol poisoning. Biochemical Medicine. 1975-06, roč. 13, čís. 2, s. 117–126. PMID: 1. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 0006-2944. DOI 10.1016/0006-2944(75)90147-7. PMID 1. 
  8. ↑ HURCOMB. British Freshwater Fishes, by M. E. Varley. Fishing News, 31s. 6d. - The Trout, by W. E. Frost and M. E. Brown. New Naturalist monograph. Collins, 25s.. Oryx. 1967-12, roč. 9, čís. 3, s. 237–238. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 0030-6053. DOI 10.1017/s0030605300006487. 
  9. ↑ GUTMANN ROBERTS, Catherine; BAŠIĆ, Tea; BRITTON, J. Robert. Quantifying the habitat and zoogeomorphic capabilities of spawning European barbel Barbus barbus , a lithophilous cyprinid. River Research and Applications. 2020-02, roč. 36, čís. 2, s. 259–279. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1535-1459. DOI 10.1002/rra.3573. (anglicky) 
  10. ↑ a b Drobné vodní toky v ČR. Praha: Consult 295 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905159-0-1, ISBN 80-905159-0-8. OCLC 897868461 
  11. ↑ BAŠIĆ, Tea; BRITTON, J. Robert; RICE, Stephen P. Does sand content in spawning substrate result in early larval emergence? Evidence from a lithophilic cyprinid fish. Ecology of Freshwater Fish. 2019-01, roč. 28, čís. 1, s. 110–122. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 0906-6691. DOI 10.1111/eff.12435. (anglicky) 
  12. ↑ PONCIN, P. Influence of the daily distribution of light on reproduction in the barbel, Barbus barbus (L.). Journal of Fish Biology. 1992-12, roč. 41, čís. 6, s. 993–997. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/j.1095-8649.1992.tb02726.x. (anglicky) 
  13. ↑ GUTMANN ROBERTS, Catherine; BRITTON, J. Robert. Spawning strategies in cypriniform fishes in a lowland river invaded by non-indigenous European barbel Barbus barbus. Hydrobiologia. 2020-11-01, roč. 847, čís. 19, s. 4031–4047. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1573-5117. DOI 10.1007/s10750-020-04394-9. (anglicky) 
  14. ↑ LAIMGRUBER, S.; SCHLUDERMANN, C.; KONECNY, R. Helminth communities of the barbel Barbus barbus from large river systems in Austria. Journal of Helminthology. 2005-06, roč. 79, čís. 2, s. 143–149. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 0022-149X. DOI 10.1079/joh2005276. 
  15. ↑ NACHEV, M.; SURES, B. The endohelminth fauna of barbel (Barbus barbus) correlates with water quality of the Danube River in Bulgaria. Parasitology. 2009-03-02, roč. 136, čís. 5, s. 545–552. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 0031-1820. DOI 10.1017/s003118200900571x. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.