PROFILPELAJAR.COM

Papežská rada pro sdělovací prostředky
Pontificium consilium de communicationibus socialibus
„Rada se zabývá otázkami, které se týkají hromadných sdělovacích prostředků s cílem, aby také s jejich pomocí mohlo poselství spásy a lidského pokroku přispět podpoře světové kultury a mravů.“
Založeno	30. leden 1948
Zrušeno	březen 2016
Nástupce	Sekretariát pro komunikaci
	Svatý stolec; Římskokatolická církev; Dikasterium Římské kurie

Papežská rada pro sdělovací prostředky (lat. Pontificium consilium de communicationibus socialibus) byla dikasterium Římské kurie v letech 1948–2016.

Historie

30. ledna 1948 byla založena papežem Piem XII. „Papežská komise pro poradenství a náboženskou nebo morální církevní revizi filmu“ a 17. září téhož roku byly schváleny nové stanovy a název „Papežská komise pro vzdělávací a náboženskou kinematografii“. Při rozvoji nových sdělovacích prostředků došlo ke změně stanov a název komise, do níž byla jmenována řada odborníků, se změnil na „Papežskou komisi pro kinematografii“. Tento orgán vylepšil a rozvinul svou činnost a v roce 1954 opět došlo ke změně názvu na „Papežskou komisi pro kinematografii, rozhlas a televizi“. 8. září 1957 papež Pius XII. vydal encykliku Miranda Prorsus, a 17. února 1958 byla prohlášena sv. Klára z Assisi „nebeskou patronkou“ televize a telekomunikací. V roce 1959 Jan XXIII. zřídil vatikánskou filmotéku, která spadala pod tuto komisi. V průběhu II. vatikánského koncilu papež Pavel VI. motem proprio In fructibus Multis 2. dubna 1964 změnil její název na „Papežskou komisi pro sdělovací prostředky“, a svěřil jí všechny úkoly týkající komunikace. Od roku 1967 byl Pavlem VI. zaveden Světový den sdělovacích prostředků, jehož slavení se každoročně opakuje. Apoštolskou konstitucí Pastor Bonus z roku 1988 bylo dikasterium povýšeno Janem Pavlem II. na úroveň Papežské rady. Papež František tuto radu zrušil v březnu 2016 a jejím nástupcem se stal Sekretariát pro komunikaci.

Pořadí prezidentů

Arcibiskup Martin John O'Connor (ledna 1948 – 8. září 1969 odstoupil)
- Biskup Agostino Ferrari Toniolo (23. dubna 1969 – 8. září 1971 jmenován úředníkem Římské kurie) (pro-předseda)
Arcibiskup Edward Louis Heston, C.S.C. (8. září 1971 – 2. května 1973 zemřel)
Arcibiskup Andrzej Maria Deskur (září 1973 – 8. dubna 1984 pensionován)
Arcibiskup John Patrick Foley (5. dubna 1984 – 27. června 2007 jmenován pro-velmistrem Řádu Božího hrobu)
Arcibiskup Claudio Maria Celli, od 27. června 2007)

Pořadí viceprezidentů

Biskup Agnellus Andrew, O.F.M. † (15. února 1980 – 16. července 1983 pensionován)

Pořadí sekretářů

Mons. Albino Galletto † (1950 – 1970 odstoupil)
P. Andrzej Maria Deskur † (9. ledna 1970 – září 1973 jmenován předsedou téhož dikasteria)
P. Romeo Panciroli, M.C.C.I. † (25. září 1973 – 6. listopadu 1984 jmenován apoštolským pro-nunciem v Gambii a v Libérii, a apoštolským delegátem v Guineji a Sierra Leone)
Biskup Pierfranco Pastore † (1984 – 29. listopadu 2003 pensionován)
Biskup Renato Boccardo (29. listopadu 2003 – 22. února 2005 jmenován sekretářem Governatorátu Městského státu Vatikán
Mons. Paul Tighe (30. listopadu 2007 – 19. prosince 2015 jmenován pomocným sekretářem Papežské rady pro kulturu)

Pořadí pomocných sekretářů

Monsignore Giuseppe Antonio Scotti, od 30. listopadu 2007

Pořadí vice-sekretářů

Kněz Andrzej Maria Deskur (1955 – 1959 jmenován podsekretářem téhož dikasteria)

Pořadí podsekretářů

Kněz Andrzej Maria Deskur (1959 – 9. ledna 1970 jmenován sekretářem téhož dikasteria)
Kněz Romeo Panciroli, M.C.C.J. (1970 – 25. září 1973 jmenován sekretářem téhož dikasteria)
Kněz Karlheinz Hoffmann, S.J. (1973 – 1990 odstoupil)
Pan Hans-Peter Röthlin (1991 – 1999 odstoupil)
Doktor Angelo Scelzo (2000 – 22. ledna 2013 odstoupil)

Související dokumenty

italsky

Il film ideale - Esortazioni di Pio XII ai rappresentanti del mondo cinematografico (1955)
Orientamenti per la formazione dei futuri sacerdoti circa gli strumenti della comunicazione sociale (1986)
Criteri di collaborazione ecumenica ed interreligiosa nel campo delle comunicazioni sociali (1989)
Pornografia e violenza nei mezzi di comunicazione: una risposta pastorale (1989)
Aetatis Novae (1992)
Alcuni film importanti (1995)
Cento anni di cinema (1995-1996)
Etica nella pubblicità (1997)
Etica nelle comunicazioni sociali (2000)
La Chiesa e internet (2002)
Etica in internet (2002)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pontificio consiglio delle comunicazioni sociali na italské Wikipedii.

↑ Pastor Bonus, čl. 169, § 1)

Související články

Svatý stolec

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Papežská rada pro sdělovací prostředky na Wikimedia Commons
Pontificio Consiglio delle Comunicazioni Sociali (italsky) web Papežské rady pro sdělovací prostředky na stránkách Svatého Stolce

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.