Svatý Pavel VI.
262. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	21. června 1963
Uveden do úřadu	30. června 1963 (intronizace)
Pontifikát skončil	6. srpna 1978
Předchůdce	Jan XXIII.
Nástupce	Jan Pavel I.
Heslo	„In nomine Domini“ „Ve jménu Páně“
Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení	28. února 1920 světitel Giacinto Gaggia
Kněžské svěcení	29. května 1920[1] světitel Giacinto Gaggia
Biskupské svěcení	12. prosince 1954 světitel Eugène Tisserant 1. spolusvětitel Giacinto Tredici 2. spolusvětitel Domenico Bernareggi
Kardinálská kreace	15. prosince 1958 kreoval Jan XXIII.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Arcibiskup Milánský (1954–1963)
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Battista Montini
Země	Vatikán
Datum narození	26. září 1897
Místo narození	Concesio, Itálie Itálie
Křest	30. září 1897
1. svaté přijímání	1907
Biřmování	1907
Datum úmrtí	6. srpna 1978 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí	Castel Gandolfo, Itálie Itálie
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Národnost	italská
Rodiče	Giorgio Montini a Giuditta Alghisi
Příbuzní	Lodovico Montini (bratr)
Podpis
Svatořečení
Začátek procesu	18. dubna 1993
Beatifikace	19. října 2014 Svatopetrské náměstí, Vatikán beatifikoval František
Kanonizace	14. října 2018 Svatopetrské náměstí, Vatikán
Svátek	29. května[2]
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Atributy	papežský oděv
Seznam papežů nosících jméno Pavel multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Pavel VI. (26. září 1897, Concesio – 6. srpna 1978, Castel Gandolfo), původním jménem Giovanni Battista Enrico Antonio Maria Montini (Jan Křtitel Jindřich Antonín Maria), byl papež v letech 1963–1978. Předsedal druhé části Druhého vatikánského koncilu a dohlížel na provádění jím přijatých rozhodnutí. Mezi jeho zásadní díla patří encyklika Humanae vitae a apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi. Během patnácti let v úřadu povýšil Pavel VI. na šesti konzistořích 143 arcibiskupů na kardinály. Pavel VI. zemřel v papežské rezidenci Castel Gandolfo na srdeční zástavu.

Giovanni Montini se narodil v italském městě Concesio v provincii Brescia v urozené rodině. Do kněžského semináře vstoupil v roce 1916. Po čtyřech letech dokončil studium a byl vysvěcen na kněze. Poté studoval na Gregoriánské univerzitě a Univerzitě v Římě. Jeho organizační schopnosti mu zajistily místo v papežské kurii. V roce 1937 se stal pomocníkem kardinála Pacelliho, sekretáře papeže Pia XI. Když byl Pacelli zvolen do papežského úřadu jako Pius XII., Montini získal pozici pod novým sekretářem papeže. Sekretář však v roce 1944 zemřel a Montini pracoval přímo pro papeže Pia XII.

V roce 1954 se stal milánským arcibiskupem, tedy tradičním „předstupněm“ pro kardinálskou kreaci. K překvapení mnohých Montini nedostal kardinálský post před papežovým úmrtím v roce 1958. Novým papežem se stal Angelo kardinál Roncalli (zvolil si jméno Jan XXIII.) a po pouhých dvou měsících v úřadu povýšil Montiniho na kardinála.

Jako papeže si Pavla VI. svět bude nejspíše pamatovat díky encyklice Humanae vitae, kterou vydal 25. července 1968. V tomto díle znovupotvrzuje pohled katolické církve na plánování a kontrolu porodnosti a potvrzuje nepřijatelnost antikoncepce. Veřejnost podrobila encykliku ostré kritice a došlo i k odklonu některých věřících, kteří se s tímto přístupem nedokázali ztotožnit.^[zdroj?]

Papež byl reakcí veřejnosti na encykliku zdrcen. Jeho biografie na internetových stránkách Vatikánu vzpomíná, že to byla událost, která provázela papeže celým jeho pontifikátem, nicméně od svého postoje neustoupil. Encyklika dodnes zůstává také klíčovým dokumentem názoru katolické církve na cenu, důstojnost a ochranu lidského života – odsuzuje totiž i umělý potrat (interrupci).

Pavel VI. byl prvním papežem ve 20. století, který se setkal s vrcholnými představiteli východních ortodoxních křesťanů. V roce 1964 v Jeruzalémě hovořil s patriarchou pravoslavné církve Athenagorasem I. Byl to krok k prolomení komunikační bariéry mezi katolickou církví a pravoslavím, ze kterého vzešla deklarace, čtená na druhém vatikánském koncilu v Římě a na speciální ceremonii v Istanbulu.

Pavel VI. byl také teprve druhým papežem, který se setkal s představitelem anglikánské církve arcibiskupem z Canterbury Michaelem Ramseyem. Papež Pavel VI. jako první během pontifikátu navštívil šest kontinentů.

Kritizoval komunistické režimy ve východní Evropě a odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.^[3] Biskupa Štěpána Trochtu a arcibiskupa Františka Tomáška tajně jmenoval kardinály. Když Československo odmítlo pohřbít kardinála Josefa Berana na svém území, rozhodl Pavel VI. o uložení jeho ostatků v kryptách baziliky svatého Petra.

• Ecclesiam Suam – 6. srpen 1964
• Mense Maio – 29. duben 1965
• Mysterium Fidei – 3. září 1965
• Christi Matri – 15. září 1966
• Populorum Progressio – 26. březen 1967
• Sacerdotalis caelibatus – 24. červen 1967
• Humanae vitae – 25. červenec 1968

• Evangelii nuntiandi – 8. prosinec 1975

• Ingravescentem Aetatem – 21. listopad 1970

Proces svatořečení byl zahájen 18. března 1993 v diecézi Řím. Dne 20. prosince 2012 jej papež Benedikt XVI. prohlásil za Ctihodného a dne 9. května 2014 papež František podepsal dekret o zázraku na jeho přímluvu. Blahořečení proběhlo 19. října 2014 na svatopetrském náměstí v Římě. Svátek byl stanoven na 26. září.^[4] Kanonizační mše (prohlášení za svatého) proběhla 14. října 2018.^[5]

• Římský ritus
• Seznam kardinálů jmenovaných Pavlem VI.
• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel VI. na Wikimedia Commons
• Osoba Pavel VI. ve Wikicitátech
• Encykliky Pavla VI. na stránkách Vatikánu, včetně překladů do moderních jazyků
• Pavel VI. při udělení Urbi et orbi v roce 1969 v Československém filmovém týdeníku

Papež Pavel VI.
Giovanni Battista Enrico Antonio Maria Montini, papežem 21. června 1963 – 6. srpna 1978
Životopis	Giorgio Montini • Ludovico Montini • Konkláve 1963 • Erb Pavla VI. • Konkláve v srpnu 1978 • Beatifikační proces Pavla VI.
Pontifikát	Apoštolské cesty • Beatifikovaní a kanonizovaní Pavlem VI. • Druhý vatikánský koncil
Encykliky	Ecclesiam suam (1964) • Mense maio (1965) • Mysterium fidei (1965) • Christi Matri Rosari (1966) • Populorum progressio (1967) • Sacerdotalis caelibatus (1967) • Humanae vitae (1968)
Další texty	Marialis cultus (1974) • Evangelii nuntiandi (1975) • Romano pontifici eligendo (1975)
Spolupracovníci	Jean-Marie Villot • Albino Luciani • Karol Wojtyła • Joseph Ratzinger • Pasquale Macchi • John Magee • Kardinálové jmenovaní Pavlem VI.
← Papež Jan XXIII. (předchůdce) / Papež Jan Pavel I. (nástupce) →

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.

[[Kategorie:Muži]