Vyrůstá v pobřežních i vnitrozemských dunách, vřesovištích, na okrajích křovin a borových lesů, na suchých písčitých loukách i pastvinách, v pískovnách a lomech, okolo cest i železničních tratí. Vyskytuje se od přímořských nížin až po pahorkatiny. Je považován za pionýrskou vegetaci, roste na suchých místech chudých na humus, vápník a další živiny, vyžaduje vzdušný substrát a plné oslunění. Je odolný vůči suchu spojenému s teplem, snáší i zavátí pískem.[1][2][4][5][6]
Popis
Obvykle vytrvalá rostlina vytvářející husté trsy šedozelené nebo šedomodré barvy. Má hustý kořenový systém sahající do hloubky 20 až 50 cm, který rostlinu dobře ukotvuje i v nestabilních písčitých půdách. Část dlouhých kořenů je porostlá rozprostřenými vlásečnicovými kořínky, které zvětšují jejich povrch a zajišťují co nejlepší zachycení vláhy, např. rosy, která skane z listů. Přímé, tuhé a drsné štětinovité listové čepele jsou až 6 cm dlouhé a 0,5 cm široké. Vyrůstají z listové pochvy, která v mládí bývá při bázi narůžovělá; zašpičatělý blanitý jazýček je dlouhý okolo 3 mm.
Vzpřímená nebo vystoupavá stébla, vysoká 15 až 30 cm, mívají dvě až pět lysých kolének. Na jejich vrcholech vyrůstají 2 až 8 cm dlouhé a okolo 1 cm široké stažené laty, jejich jemné větévky jsou za kvetení rozestálé. Bočně stlačené klásky obsahuji po dvou oboupohlavnýchkvítcích se třemi fialovými prašníky a s dvojitou bliznou. Na bázi klásku jsou dvě trvalé plevy bez osin o délkách 3 až 4 mm. Horní pleva je vejčitá a spodní kopinatá se špičkou, obě jsou dvakrát delší než drsné pluchy vejčitého tvaru. Pluchy jsou na konci krátce dvoulaločné, jejich stejně dlouhé kolénkaté osiny bývají na vrcholu kyjovitě rozšířené a připomínají paličku (odtud rodové jméno). Lysé plušky jsou jednožilné.
Jedná se o rostliny krátkověké, dožívají se dvou až šesti let. Rozmnožují se vegetativně i generativně. Vegetativně se rozšiřují do blízkého okolí rozrůstáním odnoží. Přitom vytvářejí ramety, klony mateřské rostliny, které jsou s ní zpočátku po nějakou dobu fyzicky propojené, ale jinak schopné samostatného růstu.
Generativně se rozmnožují obilkami s dlouhou dobou klíčivosti, větší než pět let. Obilky jsou po dozrání rozptylovány do okolí větrem nebo zvířaty. Mladé semenáčky obvykle vyklíčí až na vlhkém jaře, optimální je teplota okolo 15 °C. Tehdy jsou ještě málo zakořeněné rostlinky choulostivé na sucho a v raném stádiu jich mnoho uhyne.
Dlouhověkost rostliny je svázána s přirůstáním nových kořenů, které vyrůstají stále výše na bylinné ose, to je stimulováno zasypáváním rostliny pískem. Ideální je pozvolné navátí necelých 10 cm písku na rostlinu ročně.[5][6]
Význam
Paličkovec šedavý lze použít ke stabilizaci nepevných písčitých svahů nebo přesypů, občas jsou jako nenáročné rostliny vysazovány do okrasných skalek.[5][6]
Ohrožení
Se snižujícím se počtem vhodných stanovišť klesají v ČR i počty kvetoucích rostlin paličkovce šedavého. Ten je proto „Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ zařazen mezi vzácnější druhy české květeny, které vyžadují trvalou pozornost (C4a).[1][2][7]
↑ abcdHOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Paličkovec šedavý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 25.02.2008 [cit. 2014-11-23]. Dostupné online.
↑ abCLAYTON, W. D.; VORONTSOVA, M.; HARMAN, K. T. et al. Grassbase: Corynephorus canescens [online]. Kew, Royal Botanic Gardens, Richmond, UK, rev. 27.01.2014 [cit. 2014-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abWilde planten: Corynephorus canescens [online]. Wilde planten in Nederland en België [cit. 2014-11-23]. Dostupné online. (nizozemsky)
↑ abcdCorynephorus canescens [online]. Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung, Bonn, DE [cit. 2014-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-15. (německy)
↑ abcdSMITH, Philip H. Corynephorus canescen. S. 149–157. Watsonia [online]. Botanical Society of the British Isles, London, UK, 2008 [cit. 23.11.2014]. Roč. 27, s. 149–157. Dostupné online. (anglicky)
↑GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 23.11.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN0032-7786. (anglicky)